Perun zajišťoval pořadatelskou službu na Obecním plese.

Po šesti letech na Perun připadla obsluha na Obecním a zároveň maškarním plese. Pro nás je to příležitost ukázat se jako schopný pořadatel a zároveň přinést do klubové kasy nějakou sumu.

Na starost jsme měli kompletní chod celého plesu. Nejdříve nanosit kapele aparaturu a po celý večer jí zajistit nápoje a pak večeři. U hlavního vchodu jsme zajišťovali prodej vstupenek, dále nám připadla tombola včetně jejího vydání. Peruni osadili šatnu, výčep vrchní bar a samozřejmě i kuchyň. Tam byl nachystaný řízek se salátem a hovězí guláš s chlebem. Kdo nestál za pultem odnášel použité sklo anebo nějakým jiným způsobem se zasloužil o pohodový chod plesu.

V neděli po obědě jsme zajistili kompletní úklid sokolovny a jejího okolí. Většinou je ještě takzvaná dopíjená, ale letos nám toho moc nezbylo.

Lyžování pod Dachsteinem.

Část Perunu jezdí za lyžemi do Rakouska již několik let na stejné místo, ale pokaždé je to něčím vyjímečné. Na místě je příhodné přísloví 100 x, ale pokaždé jinak. Snad s jedinou výjimkou, po vystřídání několika ubytovacích možností v oblasti využíváme poslední roky jednopatrovou chatku alpského stylu v Obertraunu. Ta je dobře vybavená a nám zcela vyhovuje.

Po celou délku pobytu nás provázelo sice mrazivé, ale slunečné počasí. Díky tomu všechny sjezdovky vydržely ve velmi dobrém stavu až do pozdních odpoledních hodin. V rozsáhlém středisku Dachstein West jsme se proháněli po svazích v malých skupinkách, ale na oběd jsme se všichni srazili v léty prověřené restauraci na sjezdovce v Gosau. Jedno odpoledne narazili na hospodu, kde bylo všechno bio včetně piva. Nikdo z nás nepochopil jak takovou břečku muže někdo vypít. Ještě že jsme si dovezli sudovou dvanáctku a večer na chatě si srovnali chuť. Dopřávali jsme si i bohatým jídelníčkem, což je vidět na fotografii, když se podávalo jeden večer pečené koleno.

Těch několik dní uteklo jako voda v řece Traun, ani se nechtělo odjíždět. Každý si užil lyžovačku po svém. Hlavně na výborném sněhu bez front u vleku a přeplněných svahů. Až na pár drobných kolizí se nic nepříjemného nepřihodilo a tak s dobrým pocitem jsme vyrazily domů na Vysočinu.

31. 12.

Silvestrovská koupel na Řece.

Na začátku to byla sázka a jenom hospodský hec, který přerostl již v desetiletou v tradici. I letos se na břehu Řeky sešlo šestnáct otužilců , aby se ponořilo do chladné vody rybníka.

Jeden z dalších důvodů akce je vytáhnout co nejvíce lidí z gauče od televizních obrazovek a přimět je k odpolednímu výšlapu. I to se povedlo, naše otužilce amatéry přišlo povzbudit více než dvě stovky diváků. Od Hluboké foukal nezvykle studený vítr a tak nebylo na co čekat. Krátké rozcvičení, zapózovat fotografům a pak pomalý vstup do vody. Každý se ,,rochnil´´ dle libosti, někomu stačila minuta, ostatní vydrželi déle. Je nutné podotknout, že někteří silvestrovskou lázeň zvládli bez jakékoli přípravy.

Náš klubový propagátor otužování Jirka ,,Priznitz´´ se tentokráte nemohl zúčastnit ze soukromých důvodů, avšak zajistil pro účastníky tradiční stejnojmenný likér na přípitek. Ten s přáním do nového roku už proběhl v útrobách naší, zatím ještě nedostavěné klubovny.

2. - 5. 11.

„Peruňáci“ dělali komparz umělcům z Vídně.

Perun po několika letech obnovil přeshraniční spolupráci s dolnorakouským partnerem MultiKulti KreAktiv a tamějším fotbalovým týmem USC Friedersbach. Společně s místními dobrovolníky doprovázeli členové Perunu rakouské herce na „Ottensteinské stezce odvahy“ určené pro děti od deseti let i pro dospělé.

Naše výprava odcestovala ve čtvrtek večer do rakouského Ottensteinu, kde pro nás bylo připraveno ubytování přímo v prostorách hradu. Je to poměrně rozsáhlý objekt, tyčící se nad stejnojmennou přehradou nedaleko města Zwettl. Hrad se rozkládá na severním břehu přehrady v údolí řeky Kampy a už z dálky imponuje svými mohutnými kuželovými a valbovými střechami pokrytými šindelem. První písemné zmínky o tomto objektu pocházejí z roku 1177. Účelem hradu byla především ochrana severních hranic před nájezdy z obávané české strany. Perun obsadil hrad bez boje hned první den. Ottenstein je dnes v soukromém vlastnictví a slouží především jako lokalita pro různé druhy akcí – výstavy, svatby, rytířské slavnosti, koncerty, ...

Náš tým měl k dispozici celý objekt, ale využíval pouze stylovou společenskou místnost, jídelnu a kuchyň. Ta byla velmi dobře vybavená, kdejaká restaurace by mohla závidět… Součástí naší výpravy byli i dva kluboví kuchaři Jan Strašil a Lukáš Dohnal, kteří po celý pobyt se starali o naše žaludky.

V pátek dopoledne proběhla příprava na večerní akci. Trasa stezky odvahy byla dlouhá dva a půl kilometru a účastníci se mohli těšit na devět strašidelných zastavení.

Hned v pátek ráno, bohužel za nepříjemného deště, proběhl nácvik jednotlivých rolí postav a secvičení s rakouskými umělci. Většina z nás neovládá němčinu, a proto nám překladatelky naše role vysvětlili. Každému peruňákovi byla přidělena krátká jednoduchá role hodící se k vyprávěným příběhům na jednotlivích stanovištích.

Po obědě přijela maskérka a nalíčila nás vskutku strašidelně. Ve společenské místnosti, v dřívějších dobách v bývalé krčmě, se tak najednou objevili čerti, loupežníci, rytíři nebo ďábel s opatem.

Po setmění, chvilku po sedmnácté hodině, vše vypuklo. Hlavní pořadatelka Eva Mayer vypouštěla každou čtvrthodinku na trasu skupinku čítající třicet až pětatřicet účastníků. Celkově se takto vydalo za helloweenským dobrodružstvím třináct skupin.

Akce se konala po dva večery a navštívilo ji 800 návštěvníků. Peruni byli pověřeni zastávat důležité herecké role na následujících stanovištích: hráze přehrady patřila Cháronovi v podání známého vídeňského mima Romana Müllera, který pantomimicky předváděl otevírání dveří do říše mrtvých. Po jeho právé i levé ruce mu asistovali dva zbrojnoši. Luděk Strašil a Vítek Kučera dohlíželi na vybírání drobných mincí pro Chárona doprovázejícího skupinu na druhý břeh. Tam si návštěvníky přebírala baba kořenářka, podobající se spíše nějaké čarodějnici s velmi pronikavým hlasem. Nad hlavami zúčastněných příznivců strašidelných zážitků přelétával kostlivec, kterého pomocí lan ovládal Tomáš Grygar, a o pár metrů dále řádili Krampušáci.

Po dalších dvou stanovištích narazili účastníci na úzký průchod hustým lesním porostem směřujícím do prudkého kopce. V temné uličce přepadávali účastníky čerti a loupežníci v podání Martina Strašila st., Martina Vavrouška, Honzy Šulce, Moniky Dohnalové a Lenky Šulcové. Celou strašidelnou atmosféru umocňoval zvuk dovezených bubnů z Dračích lodí, který se nesl lesem až na druhou stranu přehrady. Podle pozdější odezvy naháněl tento zvuk hrůzu i některým dospělým.

Když se návštěvníkům podařilo dostat se na vrchol kopce, mohli si vyposlechnout dvě cikánky vyprávějící různé pověry. Z jedné z nich se například dozvěděli, že v době mezi 21. 12. a 6. 1. se nesmí prát bílé prádlo, neboť by přišla rodinu navštívit Perchta nosící smůlu. A Perchta v podání Romana Bláhy se opravdu objevila a všechny návštěvníky doslova překvapila.

Další zastavení na trase bylo na uměle vytvořeném hřbitově. Tam proběhla scéna, kdy se mládenec vrací z krčmy, je napaden kostlivci a bojuje o holý život. V maskách se zde předvedli Martin Strašil ml., Pavel Strašil a Radek Štejnar. Skupiny návštěvníků si u hřbitova přebíral opat (asi nejlepší maska celého programu) v podání Petra Kotena, který svou jedinečnou mimikou doprovázel hosty až k bráně hradu. Na hradní zahradě v roli ďábla tančil Aleš Křesťan a do pekla unášel krásnou tanečnici.

Další zastávka byla v hradní kapli, kde svůj part v roli umrlce odehrál Petr Šulc. Poté museli všichni projít strašidelným hradem až do věže, kde je čekal poslední příběh – samozřejmě ze záhrobí. Celá páteční akce končila kolem jedenácté večer na nádvoří hradu.

V sobotu dopoledne bylo volno a tak jsme po snídani vyrazili k přehradě. Její mohutná hráz je veřejnosti přístupná a jde po ní turistická trasa ke hradu. Je dlouhá 250 metrů s výškou 70 metrů a pod ní se nachází elektrárna. O kousek dál se nachází přístav s půjčovnou lodiček a letní restaurací. V letních měsících je tu možná hodinová plavba výletní lodí po přehradě. Naproti přístavu je zřícenina Lichtenfels, ale tu už jsme navštívit nestihli, protože na hradě byl připravený oběd a po něm se už na nás chystala maskérka.

Než jsme se odebrali na jednotlivá stanoviště, proběhlo nezbytné fotografování v maskách pro novináře a několik dalších přítomných amatérských fotografů před hradbami Ottensteinu. Pak už byl sobotní večer totožný s tím pátečním. Po skončení stezky došlo na družbu všech účinkujících ve společenské místnosti hradu, veselá konverzace proběhla bez ohledu na to kdo jakou řečí vládne. Na úplný závěr nám min Roman Müller předvedl jedno ze svých úspěšných vystoupení.

V neděli jsme pomohli posbírat všechny rekvizity a uklidit areál. Mezi tím dorazil zbytek našeho fotbalového týmu a společně jsme poobědvali na nádvoří hradu. Fotbalisti stihli ještě prohlídku Ottensteinu a všichni se pak přemístili k zápasu do Fridersbachu. Původní domluva byla, že proti nám USC postaví věkově přijatelný výběr, však ta vzala za své a tak to byl takový souboj generací. S mladíky Perun stíhal jenom poločas, který skončil 1 : 1. V druhé části byli domácí lepším týmem a zápas skončil vítězstvím USC Fridersbach 5 : 2. Po utkání dostal soupeř pozvání na naše Dračí lodě v příštím roce a tam by měl mít naopak navrch zase Perun.

Dopředu jsme nevěděli nikdo z nás, co to obnáší, ale celou Ottensteinskou stezku jsme si náramně užili. Bylo to plné emocí, dojmů, zážitků, osobních prožitků ale i fyzicky náročné. Určitě budeme na tento zážitek dlouho vzpomínat. A protože součástí naší výpravy byla fotografka Michaela Srytrová a kameraman Jaroslav Dohnal, kteří nás sledovali na každém kroku je vše řádně zdokumentované. A tak se můžou o naše zážitky podělit i ostatní. Fotky jsou ve fotogalerii a video zveřejníme na klubové projekci v únoru.

Luděk Strašil a Eva Mayer

20. 8.

Den pro Krtečky – II. Ročník.

Tým dračích lodí Perun Hluboká se postavil další výzvě. Uspořádat dětský den pro děti, onkoláčky, které trávily čtrnáctidenní tábor na Milovech – Poslední míli. Minulý rok se nám podařilo rozzářit očka spoustě dětem a letos tomu nebylo jinak.

Po pečlivých přípravách jsme 20.8. naložili obě naše lodě, všechna auta nutnou výbavou a vyrazili směr Milovy. Tam na nás již netrpělivě čekali táborníci, již pečlivě rozděleni do 8 týmů. Jedna část Perunů se věnovala dračím lodím, druhá chystala sportovní stanoviště na břehu rybníka. Počasí nám oproti minulému ročníku ukázalo přívětivou tvář, takže vše probíhalo dle namyšleného harmonogramu. Děti na vodě nejdříve prošly tréninkovýma jízdami a až odpoledne se uskutečnilo závodní klání. Jely se vždy dvě jízdy, z nichž rozhodl ten lepší čas. Děti si v lodi vyzkoušely, jak důležité je pádlovat synchronně, aby dosáhly co nejlepšího času. V mezičase došlo i na malý kvíz ohledně technických parametrů lodě a bylo znát, že si některé děti čísla pamatovala z minulého roku.

Mezitím děti na břehu procházely soutěžemi a snažily se o co nejlepší časy pro svůj tým.Celý den se nesl v duchu fair play, týmy se mezi sebou povzbuzovaly a kdo že vlastně vyhrál?

Přeci všichni!!

Všechny děti dostaly medaile, pamětní listy, něco malého na zub a ujištění, že příští rok Perun opět dorazí, potěší a pohladí křehkou a mnohdy bolavou dětskou duši.Perun Hluboká je nejen závodní tým na dračích lodích, ale hlavně super parta, která neváhá pomoci tam, kde je třeba. Mezi sebou jsme vybrali krásnou částku 10000,- Kč, kterou jsme poukázali na účet Nadačního fondu dětské onkologie Krtek.

Na závěr je třeba poděkovat našemu týmu, kormidelníkům, řidičům, našim dětem, drakům na stanovištích, bubeníkům, klukům co vyměřili a zajistili trať a především všem krtečkům, kteří nám dali důvěru pro ně uspořádat báječný dračí den.

11. 8.

Peruni pro Electric Eccentric.

Ve čtvrtek 11.8 přijela na Řeku padesátičlenná skupina cyklistů a lidí na elektrických vozících, kde na vyhrazeném místě na pláži trávila večer a seznamovala se zdejším krásným prostředím.

Sportovní klub Perun Hluboká podal pomocnou ruku při přípravě zázemí putovního tábora neziskové organizace Electric Eccentric. Zapůjčil a postavil stanové přístřešky, pivní sety, zajistil elektrické přípojky, poskytl chlazení, plynový gril a zakoupil grilovací klobásy. Večer všichni společně poseděli, probrali různá témata a pobavili se při výborné muzice zdejší kapely.

Druhý den v dopoledních hodinách byla dovezena dračí loď, a takřka všichni vozíčkáři a jejich asistenti vyzkoušeli jízdu na dračí lodi. Pro většinu lidí to byla první zkušenost, dle ohlasů vozíčkářů největší zážitek v životě. Díky všem Perunům, kteří se jakkoliv podíleli při přípravách i při jízdě v lodi samotné.

Při takovýchto akcích si nejde neuvědomit, jaké je štěstí být zdravý, ale zároveň když už zasáhne rána osudu, tak umět žít, přesně tak, jak to dokážou přátelé – trempové na elektrických vozících.

12. - 14. 5.

Krkonoše 2023.

Špatné počasí, které bylo začátkem dubna ovlivnilo i naše květnové klubové soustředění v Krkonoších. V důsledku podmočených hřišť zrušil FAČR v celé republice zápasy všech soutěží a náhradní termín byl stanoven na dvanáctý květen. Na tento datum byl dohodnut s předstihem v zimních měsících přátelský zápas s Baníkem Radvanice, který proto odpadl.

Místo do Radvanic celá výprava odjela rovnou do Černého dolu. Letos se k nám připojili čtyři sportovci z Pivopič a Čučorjetek z Bratislavy se kterými se známe z našich Dračích lodí na Řece. O to byl pikantnější odpolední zápas z MS v ledním hokeji ČR – Slovensko, který skončil k naší radosti 3 : 2. Na soustředění pravidelně vyhlašujeme mezi sebou sázky na výsledek, který mimochodem netrefil vůbec nikdo.

K zápasu: Vše podstatné se odehrálo už v rámci první části hry.V té byli Slováci prvních minut jednoznačně lepším týmem a zaslouženě se ujali vedení, do kterého je poslal Martin Chromiak. Na jeho trefu vzápětí reagoval Červenka, Češi ale znovu prohrávali po vlastní brance Šimona Hrubce, která byla připsána Rosandičovi. O výsledku zápasu rozhodl ve druhé polovině první třetiny dvěma góly Lukáš Sedlák, díky kterému Česko duel otočilo ve svůj prospěch. Ve druhé ani třetí dvacetiminutovce už jsme se branek nedočkali.

Na večer si Martin Strašil ml. připravil historii vzájemných zápasů našich reprezentací a úspěchů na MS po rozdělení Československa. Rozsáhlá skoro diplomová práce rozvášnila oba tábory v bujarou diskusi, která ještě pokračovala špičkováním na sobotním výšlapu.

Protože naši přátelé ze Slovenska nikdy v Krkonoších nebyli a chtěli vidět Sněžku přizpůsobili jsme trasu jim. Všichni odjeli autobusem do Pece pod Sněžkou. Tam jsme si dali jedno v restauraci Hvězda na rozdýchání a vyrazili do hor. Nabrali jsme směr Vlčí důl a po sjezdovce na Hnědý vrch. A žádnou oklikou, pěkně po černé rovnou nahoru. Pěkně se všichni zapotili a Peter Laicha po výstupu vyhrožoval, že si nás všechny maže z telefonu. Z Hnědého vrchu je výborný výhled na Sněžku, tu jsme záměrně vynechali, jednak kvůli silné vrstvě sněhu a trasa by se nám výrazně protáhla. Na vrcholu je od roku 2009 rozhledna, která má vyhlídkovou plošinu ve výšce 27 metrů a vede k ní 138 schodů. Nám to mohlo být jedno, protože s technických důvodů bylo zavřeno. Pokračovali jsme tedy na Lyžařskou boudu, kde si většina dala oběd. Tam si Roman Košina vykoledoval přezdívku Výpeček, která se okamžitě ujala a mnozí si ho tak nově uložili do telefonu. Z Lyžařské je to do Černého dolu nějakých 7 kilometrů tak jsme si naplánovali ještě jednu zastávku na Cihlářské Boudě. Ta je zhruba v půlce cesty a tak už tu došlo i na něco ostřejšího na zahřátí.

Večerní program bylo sledování zápasu Slovensko – Lotyšsko,kde jsme se svorně shodli na vítězství slovenských hokejistů, ale konkrétní výsledek také nikdo neuhádl. Po zápase došlo na pasování našeho prezidenta klubu Luďka Strašila na Veledědouška. ( titul po dosažení čtyř vnoučat, poz. red.) šaolínským mnichem v podání Petra Kotena.

Neděle probíhala obvyklým způsobem. Nejdříve úklid a pak na oběd do Janských lázní. Dvouhodinová návštěva tamního akvaparku a odjezd.

25. 3.

Peruni schůzovali a plánovali budoucnost klubu.

Členská schůze je našim nejvyšším orgánem klubu a každoročně se scházíne v únoru nebo začátkem března k naplánování činosti na příchozí rok. Každoročně se schvaluje účetní uzávěrka, vybrání členských poplatků, rozdělení kompetencí na závody Dračích lodí na Řece a další. Největším tématem letos byla výstavba loděnice a její financování. Shůze se protáhla jako obvykle do pozdních hodin, k večeři se podával gulášek a něco bylo i na zapití.

11. 2. - 18. 2.

30. let Apaluchy.

V termínu od 11.2. do 18.2. se parta lidí po roce sešla na chaloupce ve Velké Úpě. Je to již třicet let kdy první nadšenci z Perunu v zimním období vyrazili na tuto roubenou chalupu a od té doby, s pár výjimkami, se zde každoročně schází příznivci zimních sportů. Své lyžařské dovednosti předvádějí většinou v areálech v Peci pod Sněžkou, Velké Úpě nebo skiareálu Černá hora. Na „APALUCHU“ , jak této chaloupce říkáme, jezdí spousta nadšenců pravidelně. Dá se říci, že pravidelní účastníci, věkově mladších ročníků, tak své první krůčky na lyžích absolvovali právě zde, u chaloupky s rodiči. Dříve zde byl totiž v provozu vlastní vlek, na kterém se naučilo lyžovat spousta našich dětí i kamarádů.

V letošním roce se zde na celý týden ubytovalo jen pár kamarádů a větší část účastníků dorazila až v průběhu týdne. Dokonce jsme zde měli i „čtyřnohého kamaráda“.Vyžití při volnočasových aktivitách bylo různorodé. Někteří lyžovali, jiní vyrazily na horské túry nebo využili možnosti relaxace v bazénku. Na chaloupce se o teplo „rodinného krbu“ staral „statný správce“ chaloupky, který zajistil aby kamna nevyhasla a taky „občas“ připravil i něco k snědku.

Celý týden proběhl v klidu a na příští rok plánujeme další termín „zájezdu“.

PERUN s Vámi

Lyžovačka v Rakousku.

9. - 12. 1.

Sněhu na naších svazích bylo doposud velmi poskromnu a tak menší skupinka vyrazila do námi oblíbeného střediska Dachstein West v Rakousku. Tady byli lyžařské podmínky o poznání lepší a hned první den tu ještě připadlo několik centimetrů prašanu.

Většinu lyžařských dní jsme strávili v okolí Dachsteinského ledovce na ose Gosau, Annaberg a Růsbach. Sněhové podmínky slušné, i když musíme uznat,zažili jsme tu i daleko lepší. Na svazích minimum lyžařů, po většinou to byli naši krajané nebo školní zájezdy. To samé v restauracích, nebyl problém ani ve větším počtu se pohodlně posadit a objednat si.

Poslední den celá výprava přejela do střediska Tauplitz, které je o něco výše položené a má okolo 40 kilometrů sjezdových tratí. A dobře jsme udělali. Modré nebe a prachový sníh bez muld to je pohádka každého lyžaře. A ještě třeba podotknout, že ceny skipasu ve srovnání se Špindlerovým mlýnem jsou v Tauplitzi výrazně levnější.

31. 12.

Na závěr roku se byli zchladit otužilci – amatéři z řad Perunu v rybníku Řeka.

Ačkoli byl poslední prosinec, počasí připomínalo spíše příchod velikonoc. Teplota vzduchu se vyšplhala k nezvyklým 12 °C a voda měla standartní 2 stupínky. Hladina byla pokrytá zbytky ledu, což zkomplikovalo vstup do rybníka na hrázi a tak se do vody vcházelo z pláže. Vyrochnit se ve studené Řece nepřišli pouze jenom peruňáci, ale přišli nás podpořit i otužilci z Kozařova (Ždírce ) a Hlinska. Celkem šestnáct podobně smýšlejících ,,bláznů´´ je asi rekordní počet a i když si evidenci nevedeme tak je možné, že na tomto už devátém ročníku tomu tak bylo. Na břehu se sešlo několik desítek diváků, kteří se pak prolínali s otužilci a vzájemně si popřáli do Nového roku. V kabině si pak na zdraví do nového roku připili aktéři Silvestrovského ponoru Priznitzovým likérem.

19. 11.

Listopadová grilovačka a ukončení sezony 2022 v Hluboké.

Před koncem roku, dříve než začnou firemní večírky, se každoročně Peruni sejdou na penzionu v Hluboké takzvanému zakončení sezony. I když všichni víme, Perun nikdy nespí a jednotlivé sporty se navzájem prolínají po celý rok.

Tomu měl předcházet závod Dračích lodí na Pobočáku původní posádky proti aktuální trénované posádce, která nás reprezentuje na závodech. Bohužel k tomu nedošlo z důvodu nekompletní sportovní posádky. Ostatní už proběhlo dle plánu. O velký grilovaný špíz se postaral tradičně Bobánek, u výčepu to byla samoobsluha a lednice plná lihovin doplňovaná z naší bezedné bedínky. Došlo i na chválozpěvy jak se nám celý rok povedl, to dokazoval stůl plný pohárů a cen ze závodů a soutěží. Pozváni byli všichni, kteří našemu klubu nějak pomohli. Ať už to byli hasiči, kteří nám zajišťují bezpečnost na závodech Dračích lodí, moderátor, někteří sponzoři nebo i ti co nám pomáhali na stavbě loděnice, zajišťovali nejrůznější materiál až po některé příznivce klubu.

I když nebylo klasické grilovací klima, v průběhu večera se na penzionu vystřídala převážná část peruňáků i pozvaných hostí. Proto lze hodnotit grilovačku jako povedenou.

29. 4 - 1. 5.

Pánská jízda v Krkonoších = soustředění 2022.

I letošní krkonošská pánská jízda měla mít původně obdobný scénář jako z předchozích letech, ale na konci s úplně jiným výsledkem než-li se naplánovalo. Jedno přísloví říká: chceš-li pobavit boha tak si něco naplánuj.

Náš fotbalový tým vyrazil jako obvykle po obědě do Radvanic k přátelskému utkání. Baník měl sice potíže se sestavou, ale díky obětavosti Libora Poskočila poskládal proti nám dobrý tým i proti vůli místních funkcionářů, protože domácí druhý den čekal mistrák. Zápas proběhl v pohodové atmosféře a skončil remízou 2 : 2. Za zmínku stojí, že k utkání v dresu Perunu nastoupili čtyři rodinné dvojice otec a syn. Ihned po zápase jsme odjeli na penzion do Černého dolu, kam postupně dorazili i ostatní. Večer pak proběhla oslava padesátých narozenin Mirka Košiny a jako správný hokejový fanoušek dostal od Perunu dres Dynama Pardubic.

Na sobotu byl naplánován výlet do Malé Horní Úpy a pivovaru Trantumberk a pak pěšky po hřebenech do Velké Úpy, ale ujel nám ranní autobus a jiný spoj už dopoledne nejel. Náhradní program byl pěšky po státovce na Hofmanky s krátkou přestávkou na svačinku ve stejnojmenné restauraci. Někteří pak pokračovali do Janských lázní a Černou horu zdolali kabinkovou lanovkou. Většina však vyrazila pěšky, kousek po žluté stezce, která navazuje Lobkovicovu cestu a pak po modré na Zrcadlovky. Na rozcestí jsme opustili Lobkovicovu cestu a drželi se po modré, až k bodu Pod Kolínskou boudou, kde se turisté míjejí ze čtyř stran. Mimo jiné jedna z nich je známá naučná stezka Václavák. Naše pozornost se ubírala ke Kolínské boudě, kde nás čekal oběd. Přivítali nás v restauraci opravdu stylově a to v čarodějnickém úboru jak se sluší na pálení čarodějnic.

Kolínská bouda je jedna z nejstarších staveb tohoto druhu, která byla vystavěna už roku 1927 a nachází se ve výšce 1 117mnm. Po vydatném obědě a ochutnávce piva místního minipivovaru se celá výprava už společně vydala směrem na Pražskou boudu a pak už jenom z kopce s tradiční zastávkou na oblíbené Cihlářce. S Cihlářky je už jenom pouhých 5 kilometrů na náměstí v Černém dole. Celkově jsme našlapali přes 23 kilometrů s toho více než dvě třetiny ve sněhu. Na hřebenech byl asi tak metr přimrzlého sněhu, ale i tak se šlo docela dobře, ale jak jsme se dostávali níže, sníh byl mokrý a rozbředlý a místy se všichni propadali až po kolena. Bylo i několik pádů, ale ty vyřešil rum v některé z restaurací. Večer dorazil další oslavenec Franta, kterého čeká za pár dní ( 12. 5. ) jubileum. Původně jsme ho chtěli přivítat tanečnicí Martou, ale jeho zoufalý výraz a studený pot na čele nás přinutil být k němu shovívaví a oslava proběhla tradičním způsobem.

V neděli dopoledne někteří jedinci trpěli obrovskou žízní, tak si ještě narazili malý soudek a věnovali se jeho konzumaci. Většina však raději vyrazila na krátký výšlap k místnímu vápencovému lomu a jeho okolí. Ještě před obědem se dopili a dojedli všechny zbytky, následoval úklid a balení. Někteří vyrazili k domovu, ale skalní jádro Perunu do aqvaparku v Janských lázních. Dali jsme si takový relaxační trojboj vířivka, sauna a bazén a to několikrát. Bylo to dobré zakončení třídenního klubového soustředění.

23. 4.

Milan Jelínek se přehoupl přes

Všichni význační Peruni přijeli blahopřát Milanovi Jelínkovi do Sobíňova v rámci přátelského utkaní, proti speciálně složenému týmu k této události z řad místních hasičů a fotbalistů. Ačkoli Milan nepatří mezi zakládající členy našeho klubu, významně v něm funguje od roku 2000 kdy s námi vyrazil k fotbalovému zápasu na Ukrajinu. Oslava probíhala i večer v nově zrekonstruovaných kabinách Sokola, kde Milan přezdívaný Mimino připravil pro všechny občerstvení. Oslavenec dostal od Perunu originální dres Slavie Praha, jejíž je kovaným fanouškem a také několik lahví domácí slivovice.

5. 3.

Promítání peruňáckých akcí 2020 a 2021

Po několikaměsíční pauze se otevřely dveře v hospodě u Pepína pro peruńáky k promítání úspěšných akcí. Před rokem, kdy bylo zakázáno prakticky vše, jsme museli projekci zrušit a tak letos to byl souhrn za dva roky. Hospoda se zaplnila tak, že by nám kdejaké kino mohlo závidět.

Připravili jsme několik videí z různých závodů, sportovních akcí a zájezdů. Většina jsou krátké záznamy dlouhé maximálně 15 min, jenom aby pobavily a připomněly pěkné sportovní zážitky. Něco se točilo jenom na telefon, část kamerou a výborné záběry byly také z dronu. Nejdříve jsme si promítli fotky připravované do kroniky za uplynulé dva roky. Postupně se na plátně promítaly záběry z lyžování z Francouzských a Rakouských alp, splutí Vltavy anebo závody Gladiáror Race. Následovali Dračí lodě na Řece 2020 a 2021 a za nimi unikátní závod staré posádky Perunu proti aktuální posádce, který proběhl v listopadu na Pobočáku. Nejlepší na konec. Málokdo ví, že Pavel Konfršt jezdil soutěžní ralye co by navigátor. Pustili jsme si jedno tréninkové kolo z pohledu kabiny závodního vozu. Na úplný závěr to bylo video s názvem Pávek ( pracovní malér prezidenta našeho klubu ) a Pohádka o Sněhurce v podání divadla Sklep.

Celým večerem provázelo Duklácké duo Luděk Strašil st. a Petr Koten, aparaturu zapůjčil a následně na promítání připravil Dušan Mikulecký. Videa na promítání sestříhali Martin Strašil ml.,Petr Růžička a Vojta Dohnal.

Týdení pobyt na Apaluše v Krkonoších.

Po dvouleté covidové pauze měli Peruni možnost opět vyrazit na lyžovavačku do Velké Úpy. Sněhové podmínky byli slušné i u chalupy bylo pěkných 40 cm. Poněkud překvapení byla slabší účast, než na jakou jsme byli zvyklí před restrikcemi.

Ceny skipasů byli také velké překvapení. Online to bylo sice o něco levnější, ale jenom na celý den a více, skipas na čtyři hodiny cca 1 000 kč. Celkově to šlo nahoru alespoň o třetinu, při srovnání s Rakouskem jsou naši sousedi levnější a jejich službám se Krkonoše ani nepřibližují. Malou výhodou byli podstatně prázdné sjezdovky, žádné fronty a tlačenice u lanovek jak je známe z minulosti. Ne všichni přijeli jenom sjezdovat, pár jedinců vyrazilo na běžky. Okolí chalupy je pro to vhodný terén a dá se postupně vystoupat na hřebeny. Část výpravy vyrážela i na pěší túry, při jedné z nich došlo na setkání s legendárním hokejovým brankářem Dominikem Haškem. Pokud při těchto aktivitách vedla skupinu Eva hrozilo zbloudění, sejítí z trasy nebo apalucha ( ztráta člena výpravy a následná operace na jeho dohledání ). Tento černý scénář se nenaplnil i když k němu bylo dost nakročeno.

Po večerech jsme mrskali karty a různé společenské hry, kterých je na chalupě velké množství. Největší úspěch měl Macháček ( hází se dvěma kostkami ) a této hry se může zúčastnit jakýkoliv počet hráčů. Do toho jsme několikrát uvařili Šakalí dech pro zlepšení kolektivní nálady a do dvanáctky Rataje to byla skvělá kombinace.

Pokud bude ta možnost zalyžovat si v Úpě i příští rok rádi toho využijeme. Byl to parádní týden a to nejenom po sportovní stránce. Když jsme odtud odjížděli před dvěma lety ve světě se rozjížděla nebezpečná cividová pandemie. Tentokrát nás zastihla další velmi nepříjemná událost a to začátek války na Ukrajině. Doufejme, že to příště nebude do třetice a odjedeme s příjemnými pocity a veselou náladou.

Lyžování Francie 2022 - Les Menuires

Perun Hluboká navštívil největší středisko světa Tři Údolí již podruhé. I letos se nám podařilo zajistit odjezd autobusu z krucemburského náměstí. Autobus jsme sice nenaplnili, ale o to pohodlněji se nám cestovalo.

Většina lyžařů byla ve Francii poprvé a myslím si, že to nebylo rozhodně naposledy. Celý týden byla obloha azurově modrá a teploty se pohybovaly okolo -5 °C. Středisko Les Menuires, ve kterém jsme byli ubytováni, leží v nadmořské výšce 1 800 m. Celý komplex obsahuje 600 km sjezdových tratí a dá se projet bez nutnosti sundání lyží. Hotelový komplex obsahoval wellnes a bazény. Lanovku jsme měli hned u hotelu, což umocňuje kvalitu a celkový dojem. Byli jsme ubytováni v šesti čtyřlůžkových apartmánech s balkonem a kuchyňkou. Denně jsme na lyžích ujeli vzdálenost okolo 50 km po odečtení lyžařských vleků. Každý večer jsme si vařili, sdíleli zážitky, hráli společenské hry. Společnost nám zpříjemňoval sudový Rataj, který na nás vždy poctivě čekal vychlazený na balkóně.

Neodpustím si komentář, že i milovníci rakouských Alp uznali, že Francie je prostě lepší a také lacinější. Co k tomu dodat? Pojeďte příště s námi užít si krásnou zimní dovolenou!

10. - 13. 1.

Rakouské Alpy - lyžování v respirátoru.

Po nedobrovolné covidové přestávce a lyžařskému půstu jsme vycestovali na pár dní do Horního Rakouska navštívit několik lyžařských osvědčených středisek.

Ubytování nám zajistila stejně jako v letech předchozích Milena Schober v Obertranu. Vzhledem k malému počtu výletníků nám postačila příjemně zařízená chata Rychlebka odkud jsme dojížděli do okolních skiareálů. Dva dny jsme strávili na svazích v Gosau a protože počasí nebylo úplně ideální, byli jsme tu prakticky sami. Další den, už za jasné oblohy naše družina vyrazila brázdit sjezdovky do areálu Tauplitz .Se svými 42 km sjezdovek nabízí toto středisko vyžití pro lyžaře všech úrovní, lyžařských dovedností a díky široce upravovaným sjezdovkám si tu zalyžuje snad každý. Svahy v okolí hory Schneiderkogelu a díky dobrému mikroklimatu náhorní plošiny ve výšce 1 650 m n. m. má lyžařské středisko Tauplitz kdykoliv dostatek sněhu. Poslední den jsme si dopřáli sjezdovky ve středisku Loser pod stejnojmennou horou. Menší areál, který je při cestě domů a tak si ho každoročně necháváme na konec.

Rakousko má podobné proticovidové restrikce jako Česká Republika, ale jejich dodržování je na úplně jiné vlně. Důslednost vlekařů, restauratérů a číšníků je nesrovnatelná s ČR. Bez covid-pasu a GR kódu vás nikdo neobslouží ani neprodá skipas. Lukáše odmítli pustit do kabinky lanovky dokud neprokázal, že šátek na ústech má parametry PPF2. V restauraci od stolu na záchod jenom s respirátorem a plno dalších věcí co se tady nedodržuje. I takové bylo lyžování pod Dachsteinem, poněkud divné ale i tak výborné.

31. 12.

Silvestrovský ponor 2021.

Někteří Peruni se od roku 2013 každoročně poslední den v roce od 13°° ponoří do studené vody rybníku Řeka. S nimi i několik dalších příznivců zimního koupání.

Letos nás bylo dohromady 13 kousků, kteří si i bez větších příprav vyzkoušeli chladnou silvestrovskou koupel.Teploměr ukazoval 6 °C což sice není ta pravá prosincová teplota, ale voda měla jako obvykle 2°C. Někteří jedinci zvládli koupel i opakovaně. Ačkoli jsme nijak zvlášť neinformovali veřejnost o této události na břehu se sešlo pár desítek diváků i zvědavců, kteří ocenili náš výkon potleskem. Tradiční odměnou byl Prizniczův likér, který dodává a i rozlil do připravených pohárků Jiří Přiklopil.

Příští rok doufejme dopadne jubilejní desátý ročník a že počasí k nám bude shovívavé. Pokud budou všichni ,,otužilci´´ zdraví mohla by být i rekordní účast.

6. 11.

Klubové pečené sele a zakončení Dračí sezony.

Přes léto nevznikl prostor na nějakou společenskou akci a tak jsme to spojili s ukončením dračí sezony. Vše proběhlo v Hluboké na penzionu u Strašilů, kde je možnost i ubytování a nikdo nemusí řešit odvoz.

Společnému večeru předcházel unikátní závod Perun versus Perun ,který se odehrál na Pobočenském rybníku. Jinými slovy původní „ stará´´ posádka nastoupila proti aktuální posádce Perunu. Jelo se na cca 200 m a to dvakrát. V obou případech byly úspěšnější veteráni, ale jenom o kousek. Nezávodilo se totiž o prestiž nýbrž pro zábavu, která by se mohla stát každoroční tradicí.

Poté jsme se všichni přemístili do Hluboké, kde na nás čekalo pečené sele a jiné tekuté dobroty. Prasátku se od dopoledních hodin věnoval a sám posléze okrajoval Radek alias pečinkář Boban. Večer pak došlo na předání ocenění za vítězství v Lize Vysočiny jednotlivým závodníkům i kormidelníkům. Ceny za rok 2020 a 2021 přijel předat reprezentační trenér Dračích lodí Petr Procházka, který zároveň popřál plno úspěchů do dalších sezon.

8, 5.

Martin víceprezident Perunu oslavil ,, 50"

Martin Strašil je další zakládajícím členem klubu, který překročil padesátku. Svoje jubileum slavil na dvakrát a to na víkendovém soustředění v Černém dole a na penzionu v Hluboké.

Martin je druhým mužem našeho združení, jeho aktivní přístup k Perunu je neocenitelný. Velmi dobrý organizátor, tahoun a obětavý peruňák. Stále všestranný sportovec, hokej, fotbal, pádluje na Dračí lodi, sjíždí Divokou vodu, brázdí hory na sjezdovkách i běžkách. Jeho fyzickou kondici a vytrvalost mu každý muže jenom závidět.

26. 9.

Peruni ve Východočeském divadle v Pardubicích.

V březnu byl vyhlášen nouzový stav jenom pár hodin před odjezdem na divadelní představení Společenstvo vlastníků. Bylo nám nabídnuto buď vrácení vstupného nebo náhradní termín poslední zářijovou sobotu. Zvolili jsme druhou variantu, objednali autobus a vyrazili.

Na co jsme se vypravili?

Hru úspěšného autora Jiřího Havelky (*1980), spjatého s divadlem Vosto5, získala roku 2017 Cenu Marka Ravenhilla a byla nominována na Cenu divadelní kritiky jako Hra roku.

A o čem to bylo?

Čtrnáct sousedů na schůzi SVJ řeší nejen katastrofální stav plynových rozvodů v domě, ale také rozpadající se střechu, absenci výtahu, prodej či neprodej vlhkých půdních prostor, prachbídnou úklidovou službu, nálety holubů, mladé rodiny přeplňující popelnice plenkami, byt pronajatý studentům černé pleti, pánské návštěvy u staromládeneckého souseda… Jenže se nemohou dohodnout ani na pořadí důležitosti jednotlivých projednávaných problémů, natož pak nalézt z nich cestu ven. A přesto se najde někdo, kdo vymyslí pro neuspokojivý stav jejich domu i sousedských vztahů překvapivé „řešení“.

18. 7.

Klubové pečené prasátko.

Po uvolnění některých státních opatření namířené proti epidemii došlo konečně na klubové pečené prasátko. Za normální situace se o podobných společenských akcích na těchto stránkách moc nepíše, jelikož probíhají několikrát za rok. Tentokráte je to trochu jinak. Pravděpodobně první a zároveň poslední klubová grilovačka v tomto podivném, restrikcemi sevřeném roce. O nezvykle velkou svačinku se postaral jako obvykle náš pečinkář Boban. Asi se mu to opět povedlo, protože na grilu zbylo jenom několik ohlodaných kostí. Na nějaké podobné pokračování si asi nějaký čas počkáme.

22. 2.

Promítání 2020

Projektor, plátno a plná hospoda. I tak by se dala charakterizovat čtrnáctá videoprojekce úspěšných akcí Perunu za rok 2019.

V uplynulém roce přibilo plno zajímavých událostí do naší filmotéky a tak bylo celý večer na co koukat. Závody Dračích lodí na Řece ve dvojím provedení. Jednou záběry z kamery Jardy Dohnala a posléze záznam z dronu od Michala Dolínka. Dvě videa z divoké vody a to z Rakouské Salzy a neméně zajímavé Vltavy. Lyžařské výkony byli převážně natočené z kamer připevněné na přilbách účastníků zájezdů do Francouských i Rakouských Alp proložené fotografiemi. Krátké video bylo také závodu Gladiátor Race ze Šiklova mlýna, kde měl Perun čtyřnásobné zastoupení. Na závěr jsme promítli úsměvnou pohádku O Sněhurce od divadla Sklep a završili tím už tak dobrou náladu v sále.

Videa natočili a na projekci připravili: Jarda Dohnal, Lukáš Dohnal, Vojta Dohnal, Tomáš Dohnal, Petr Růžička, Martin Strašil ml.a Michal Dolínek. Techniku zapůjčil Dušan Mikulecký a večerem provázeli duo Petr Koten, Luděk Strašil.

9. 2 - 15. 2.

Dovolená na chalupě u Lazara ve Velké Úpě v Krkonoších.

Část majitelů chalupy u Lazara ve Velké Úpě, na kterou jezdíme od roku 1994 uvažují nějakou dobu o prodeji. Zatím se tak nestalo a proto jsme využili možnosti ubytování a zajistili si tak opět týdenní lyžařský pobyt v Krkonoších.

Většina z nás už měla hlavní lyžařskou sezonu za sebou a Krkonoše bereme jenom jako relaxaci. Jinak to snad ani nejde, při srovnání lyžování v zahraničí. Muldy, přelidněné sjezdovky, fronty na vleku a ceny nejsou úplně lidové. Zato na chaloupce bylo skvěle. Tradičně naražený sud piva na chodbě, ráno rozpečené rohlíky v kachlových kamnech a ranní koupel ve studni. Každý večer místo televize společenské hry nebo karty. Pokud dojde na prodej tak nám bude chybět, anebo možná za rok opět na apaluše.

28. - 31. Leden

Peruni proháněli lyže pod Alpským ledovcem v Rakousku.

Po roce opět vyrazila početná výprava z řad Perunu za lyžovanou do rakouského skiareálu Dachstein West. Alpské počasí nám ukázalo svou sílu a rozmanitost ve všech směrech. Človek si může plánovat, ale příroda si stejně jede podle svých pravidel.

První den nás přivítala na Kripensteinu velká oblačnost ,která během několika minut přerostla v silnou mlhu s dohledností sotva na dva metry. Takzvaná bílá tma nás donutila ukončit lyžování a potupně sjet na parkoviště kabinovou lanovkou. V následujících dnech nás čekalo silné chumelení a lyžovačka v hlubokém sněhu, dále pak slunečné počasí a přimrzlé sjezdovky a na závěr v Losru ranní déšť, dopolední sníh a odpolední jasno. I přes všechny tyto nesnáze lyžování bylo velmi solidní a každý si ho užil po svém a dostatečně. Po večerech jsme si prošli pohádkově laděný a nádherně osvícený Hallstat anebo vyrazili na ochutnávku místních specialit. Nabídku do bazénu v Obertraunu jsme si ponechali na některou z příštích návštěv.

Nestihli jsme opět sjezdovky ve Schladmingu, kde se souběžně s naší dovolenou jel světový pohár ve sjezdu. Tak snad příště. PERUN S VÁMI

4. - 12. 1 .2020

Francie 2020, Sere Chevalier

Letos jsme vyrazili do Francie již po desáté v počtu sedmnácti osob, což je náš početní rekord. Poprvé jsme nejeli s cestovkou, ale využili jsme zajímavé nabídky od našeho kamaráda Roberta, který organizuje tradičně výlety do Francie za bezkonkurenční cenu. Nabídka to byla velmi lákavá už jen proto, že pro nás měl přijet autobus až do Krucemburku. Na náměstí přijel luxusní dvoupatrák s vlekem, který nás měl dopravit do lyžařského střediska v jižní části francouzských Alp. Jízda ubíhala příjemně, celá spodní část byla naše. Horní část obsadili studenti a Robert s rodinou.

I když toto středisko nepatří k těm největším, tak nebylo o zábavu nouze. Ubytováni jsme byli ve čtyřhvězdičkovém hotelu s panoramatickým výhledem na Alpy. Večeře jsme si vařili sami a zapíjeli sudovým Ratajem, chlazeným na balkóně. Aby bylo lyžování pestřejší, vyrazili jsme na jeden den do italského střediska Sestrie a druhý den do francouzského Mongenévru, to vše v ceně zájezdu. Společnost nám dělalo slunečné počasí, které se rozloučilo v pátek zataženou oblohou. Jeden z večerů jsme trávili na sjezdovce při svitu měsíce s nasazenými skluzkami na botách. Byla to zábava, ale do kopce jsme šlapali sami. Další večer jsme pro změnu vyrazili do zdejších termálních lázní pod širým nebem. Večery jsme trávili společně vyprávěním zážitků. Jsem si jistý, že ti co navštívili Francii poprvé se tam budou rádi vracet, jelikož Francie za těchto podmínek nemá konkurenci.

Všem účastníkům děkuji za pohodovou atmosféru a těším se na příští rok.

Lukáš Dohnal

31. 12.

Tradiční silvestrovská loupel Perunu v rybníku Řeka.

Tradiční silvestrovská koupel místních otužilců ukončila úspěšný rok 2019. Tentokrát se do chladných vod rybníku Řeka, při teplotě 3 st., ponořila i jedna skvělá dětská duše, naše bubenice Pája. Lze tušit, že jak suveréně do vody šla, tak suveréně si bude počínat v roce 2020 za bubnem našeho týmu.

21. 12.

Chybí nám podstata a smysl Vánoc, říká vilémovský farář Gabriel Burdej

Vilémov – Vánoce nejsou jen o dárcích a hromadách pomačkaného balicího papíru. Proč se vlastně začaly slavit i o tom, že se v podstatě dobrovolně ochuzujeme o kouzlo Vánoc, vyprávěl kněz Gabriel Burdej, se kterým jsme se sešli na faře ve Vilémově na Havlíčkobrodsku, kde působí už čtvrtým rokem.

Jak a s kým strávíte Štědrý den?

Možná přijede maminka. Záleží, jak na tom bude zdravotně, protože má určité zdravotní problémy a už není tak mobilní. Vánoce se mnou trávila už víckrát, a to nejen tady ve Vilémově, ale i na jiných farnostech.

Takže přijíždí ona za vámi, ne vy za ní?

To by se časově nedalo zvládnout, protože to mám domů přes dvě stě padesát kilometrů. Byla by to opravdu jen otočka na jeden den. Takže ji nejspíš přiveze brácha a já ji po svátcích odvezu zpátky.

Širší rodina také přijede?

Většinou u mě bývá opravdu jen maminka. Jedny Vánoce s námi strávila i teta, její sestra, se strejdou. To bylo ještě za působení v Krucemburku, kde jsem pobýval před Vilémovem. Jinak jsme ale s mamkou sami. Tatínek nám zemřel v sedmaosmdesátém roce, takže mamka je doma sama. Brácha je ženatý, má svou rodinu, a je proto přirozené, že jezdí za mnou.

Dodržujete nějaké vánoční zvyky?

Ano a jako u většiny lidí se týkají jídla. Rozkrajujeme jablíčko a máme jednu kulinářskou zvláštnost, jíž říkáme pupáčky. Je to jednoduše nakrájený starší rohlík, který se zalije mlékem, posype mákem a trošku cukrem. Než pak začneme jíst štědrovečerní večeři, tak se pomodlíme a podáváme oplatky, které jsou pečené nasladko a je na nich udělaný křížek s medem. Na to se vždy těším. Ačkoliv se poté na Slovensku jí kapustnica (polévka ze zelí, pozn. red.), my vaříme houbovou polévku. Jinak je to ale klasika, tedy bramborový salát a kapr.

Také lijete olovo, hážete pantoflem a podobně?

To ne. Musím se přiznat, že lití olova jsem viděl jen v Pelíškách. (smích) Toto jsme nikdy nepraktikovali. Štědrý den u nás vždy směřoval hlavně k jídlu. Pod talíř se dala šupinka, k večeři jsme měli rybu, a tím myslím skutečně rybu, ne filé, a salátek.

Jak už částečně zaznělo, pocházíte ze Slovenska. Liší se nějak naše zvyky od těch slovenských?

Jediné, co mě překvapilo a co se u nás nedělá, je chození na návštěvy během Štědrého dne. Na Slovensku už je každý doma. Když za mnou mamka přijela do Krucemburku, byla strašně překvapená, že mi chodili lidé přát. Nedokázala to pochopit a byla z toho trošku rozhozená, protože už se soustředila na vaření a pořád někdo přicházel. (smích) Jinak jsem si ale nějakých odlišností nevšiml.

Co se vám vybaví, když se řeknou Vánoce?

Co se týče kněžského života, tak je to takové náročnější období. Většinu času trávím na bohoslužbách. Zvláště v Krucemburku to bývalo náročné, protože jsem tam měl na starost tři farnosti a jelikož je tam náboženský život poměrně čilý, snažil jsem se každého navštívit, aby nebyl nějak ochuzen. Do toho všeho jsme ještě organizovali vánoční koncert a Rybovu Českou mši vánoční.

A z pohledu běžného člověka?

Díky Vánocům se nostalgicky vracím do dětství, kdy jsme se těšili na stromeček, dárečky a jeden na druhého. Asi jako každý jsem je měl rád, protože jsem mohl prožít něco mimořádnějšího. Dnes je beru spíše z pohledu praktického. Musím připravit kostelík, nachystat betlém, uklidit, nazdobit stromečky… Mám tuto přípravu rád a nechci nic nechat náhodě. Není to o perfekcionalismu, ale o touze, aby z toho měli ostatní radost.

Nezidealizovali jsme si je trošku?

Souhlasím, protože původní Vánoce znamenaly příchod Ježíše. Narodil se milujícímu páru, i když v ne úplně ideálním prostředí. Přeci jen ale i ta voňavá sláma mu pomohla k tomu, že se z něj stal rovný chlap. Je důležité si uvědomit, že pro něj to nebyla idylka, kterou my dnes prožíváme v haldách pomačkaného papíru. Realita Vánoc je však i to, že se na Štědrý den modlíme, vzpomínáme na lidi, které jsme celý rok neviděli, a vzpomeneme si i na ty, s kterými se na Zemi už nesetkáme.

Vzpomínal jste i na dětství. Věřil jste jako malý na Ježíška?

Ano a docela dlouho. Bylo trochu zvláštní a magické se ráno probudit a najednou uvidět nazdobený stromeček. Nepamatuji si přesně, kdy se to zlomilo a já si uvědomil, že dárky pod něj dávají mamka s taťkou, ale možná do nějakých deseti let jsem skutečně věřil na Ježíška.

Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na Vánoce?

Každé Vánoce byly hezké a na každé jsem se vždy těšil. Je to opravdu něco mimořádného. Není to ale o tom, že budeme jen ten týden sekat latinu a po zbytek roku zůstaneme sígři. Soustředíme se na Vánoce jako na něco krásného, k čemu čemu směřujeme, ale pak se strašně rychle vrátíme do zajetých kolejí. Myslím si, že se tím i sami ochuzujeme, a společnost nám v tom také zrovna nepomáhá.

Jak?

Už po letních prázdninách se začínají prodávat dušičkové dekorace a když to skončí, tak už vidíme figurky Mikuláše. V polovině listopadu jsem byl v jednom hypermarketu a už tam zněly vánoční koledy. Dřív byl stromeček den před Štědrým dnem, dnes je rozsvěcíme hned na začátku adventu. Přitom i advent by měl mít trošku jiné zaměření. My ho slíváme s Vánocemi. Děti jsou pak ochuzeny a nemůžou se těšit na něco speciálního, protože to vidí celý měsíc. Najednou je Štědrý den a nevidím ty rozzářené oči, protože už to není až tak mimořádné.

To znamená, že se ochuzujeme o kouzlo Vánoc?

Přesně tak. Vždy to přirovnávám k lidskému vývoji. Dítě musí projít všemi vývojovými fázemi a postupně poznávat svět. Kdyby nějakou fázi přeskočilo, bylo by o něco ochuzeno. A přesně tak je to i s Vánocemi. Když najednou uděláme sedmimílový krok, tak nám jednoduše nějaký dílek puzzle schází.

Takže Vánoce podle vás byly dříve lepší?

Otázka je jestli lepší… Byly takové, jaké by asi měly být. Soustředili jsme se na Štědrý den a od něj se všechno odvíjelo. Dnes nevím, na co se vlastně připravujeme, když nám už od začátku prosince strom i dům září všemi barvami. Je zajímavé vnímat, že si lidé dají tu práci, vyzdobí si domy, ale je to takové vnějškové. Chybí nám podstata a smysl Vánoc.

Co to podle vás je?

To je právě to uvědomění si lásky. Vánoce jsou vlastně ukradeným svátkem, protože církev poté, co dostala svobodu, hledala protipól k pohanskému slunovratu. Vždy se směji, když se mě lidé ptají, proč není půlnoční v půlnoci. Například tady ve Vilémově ji máme v jednadvacet hodin.

A proč není?

Protože si myslím, že Ježíšek se o půlnoci rozhodně nenarodil. Je to sice tradice, kterou jsme si nějakým způsobem přivlastnili, ale opět se vracím k tomu, že se Vánoce začaly slavit až od čtvrtého století. Jejich smysl a podstata je, že se Bůh stal člověkem. To je to kouzlo Vánoc, které si opět trošku idealizujeme. Přijdeme se sice podívat do betléma, hodíme do pokladničky pětikorunu, ale vrátíme se domů stejní.

Souhlasím.

Musím připomenout báseň mého kamaráda, textaře a básníka Jožka Husovského, ve které píše, že každý rok stavíme nefunkční betlém. Sice se k němu každý rok vrátíme, ale už nás nezajímá, že má Ježíšek ulomenou ruku a Josef sedřené vousy a neděláme nic proto, abychom je opravili. V tom textu je věta „Poďme urobiť Vianoce každý deň.“ To znamená nemít je jen jednou v roce, ale především v našich srdcích.

A zajímat se více o druhé…

Vánoce by nás mohly, ne měly, polidštit. Není to o tom, že člověk musí přijmout Krista, je to nabídka, jako všechno ve světě. Záleží jen na nás, jestli to akceptujeme. Ježíš není ten, který by nám násilím vstupoval do života. To je to, co člověka utváří. Neměli bychom si své chyby uvědomovat jen jednou za rok, ale neustále se snažit být lepší. Celý rok můžu podat ruku na usmíření jako první a podobně.

Jak jste mluvil o betlému, nesouvisí to i s tím, že se je většina Čechů nevěřící?

Ona není většina nevěřících, mnozí jen nejsou pokřtění. Ale k vaší otázce, souvisí to podle mě i s poznáním. Nikdy jsme neměli tolik možností. Dnes už nemusíme chodit do knihoven, stačí sednout za počítač a vyhledáme si, co potřebujeme. Člověku pak dělá problém o věcech přemýšlet. Je mnohem jednodušší si všechno zidealizovat, jen se přijít na ten betlém podívat, otočit se a vrátit se zpátky.

Co pro křesťany vlastně znamená advent?

Je to čas čtyř neděl před připomínkou narození Krista a znamená očekávání. Vždy však upozorňuji, že neslavíme narozeniny Krista, ale připomínáme si jeho narození. Je to i čas přípravy. Tak jako se třeba sportovec před důležitým výkonem vyhýbá určitým druhům jídla a snaží se denně trénovat nebo se student průběžně učí na státnice, tak stejné je to i s adventem. Směřujeme k něčemu mimořádnému, co nezažíváme běžně. Není to jen o předsevzetích, ale i o vědomí, že chci udělat něco pro druhého. Zároveň bychom ale měli myslet i sami na sebe, najít si pro sebe více času, abychom se mohli ztišit a být v blízkosti Boha.

Mají podle vás díky tomu křesťanské Vánoce větší kouzlo než ty pohanské? Přeci jen pro nevěřící jsou Vánoce především o dávání dárků…

Musíme si ale uvědomit, že i v tom daru je něco podstatného. Vždy je to o tom, jakým způsobem ho darujeme. V Čechách jsem se naučil nerozlišovat. Nedělám nějakou hranici mezi věřícími a nevěřícími. Pro mě je podstatné, jak se ten člověk chová, jak dokáže komunikovat s druhými a že má nějaký názor, za kterým si stojí. Vůči mně jsou někteří lidé předpojatí jen proto, že jsem kněz, a to aniž by znali, jak se chovám a o čem mluvím. Já druhé takto nerozlišuji. V tom mi hrozně pomohlo právě Česko.

Na Slovensku je hranice mezi věřícími a nevěřícími výraznější?

Určitě, tam je to trošku jinak. Společenství lidí mezi sebou funguje homogenně, ale mnohdy kněží vystupují jako vlastníci pravdy. A to dost často pravda není. (úsměv)

Platí, že o Vánocích jsou si lidé blíž? Pozorujete to i v kostele?

Naopak. (smích) Po kázání lidem vždy přeji požehnané svátky, za mnou však mnohdy nikdo nepřijde, nepodá mi ruku a nepopřeje mi tváří v tvář. Řekl jsem jim, že bychom na sebe mohli být lidštější, více se usmívat… A nic. Nevím sice, co se pak děje venku, ale už nemám chuť stát u dveří a každému podat ruku. Kdysi jsem to dělával, ale postupně mě to nějak přešlo.

Pořádáte i nějaká vánoční setkání na faře?

Tady ve Vilémově ne, ale na jiných farnostech jsme je dělali. Míváme jen jednou za měsíc biblickou hodinu, kdy se setkáváme s bratry a sestrami z Českobratrské církve evangelické. Střídáme se a jednou je to u nás a jednou u nich. Nicméně se tyto akce konají po celý rok a nejsou speciální vánoční. S farníky se potkám až na Tříkrálové sbírce, protože tady zas takový zájem o vzájemná setkání není.

Chodí do kostela v období adventu na mše více lidí?

Vilémovská farnost je specifická tím, že tady nemám moc kmenových farníků. Spoustu lidí přijíždí z širšího okolí, takže každou neděli v kostele objevím někoho, kdo je tam nový. Ale výrazný zájem o Vánocích nepociťuji.

A co půlnoční? Ta jistě přiláká i nevěřící…

Na půlnočních chodí kromě farníků, které vídám každou neděli, i lidé, které ani neznám. Přichází i mnozí, které znám od vidění, ale nejsou běžnými návštěvníky kostela.

Jak jste se vlastně dostal k práci faráře?

První volání v srdci jsem zaslechl jako středoškolák. Tehdy jsem chtěl být velkým poustevníkem. Neutichalo to a postupně to ve mně gradovalo. Dokončil jsem školu, začal chodit do práce a vstoupil do jednoho řeholního řádu. Nejdřív jsem neměl potřebu být knězem. Světcem, kterého obdivuji, byl a je svatý František. Mimochodem, když mluvíme o Vánocích, byl to ten, který začal tradici stavení betlémů. Chtěl jsem jít v jeho šlépějích. Tehdy mi můj magistr říká: Máš maturitu, kněží je málo, pojď to zkusit. A já, který jsem po střední spálil všechno, co se školy týkalo, jsem se najednou ocitl na studiu teologie v Bratislavě.

A pak jste se stal knězem?

Moje cesta ke kněžství byla delší. Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 2004 a od té doby jsem prošel několika farnostmi. Je to jako každá jiná práce s lidmi – náročná, ale zároveň povzbuzující.

Pocházíte z věřící rodiny, nebo jste si cestičku k Bohu našel sám?

Jsme rodina, kde se víra nejen dědila, ale především žila. Pro mě nejkrásnějším obrazem života je mamka, která sice ze zdravotních důvodů nemohla klečet, ale každý večer seděla na posteli, modlila se a taťka za ní klečel a také se v duchu modlil. Samozřejmě kromě jejich příkladu mě k víře vedli i kamarádi ministranti a spoustu dalších skvělých lidí.

Jak jste se dostal do Čech, potažmo na Vysočinu?

Autem, kamarád mě přivezl. (smích) Ne, teď vážně. Bylo to prosté, v roce 1999 jsem z řeholního společenství odešel a jelikož klima na Slovensku pro ty, kteří z nějakého řádu odešli, nebylo příznivé, přijal mě pan biskup Duka v Hradci Králové. Od té doby tady jsem. A nemohu si odpustit ještě jednu takovou zajímavost.

Jakou?

Ve vilémovské farnosti působili Benediktýni, to je řád spjatý s katolickou církví, a měli zde klášter, který byl vypleněn za husitských válek. Já se tedy dnes cítím jako takový poustevník a s trochou nadsázky i opat zrušeného benediktýnského kláštera. To povolání, které jsem před třiceti lety chtěl, se mi vrátilo. Je to taková zvláštní cesta, protože pán Bůh je opravdu nesmírný humorista a naše myšlenky dokáže vrátit. Mnohdy to není hned a my si myslíme, že to nepřichází a pán Bůh na nás kašle, ale není to pravda. Přijde to jindy, bude to stonásobně lepší a splní se nám přesně to, co jsme chtěli.

9. 11.

Perun zakončil dračí sezonu 2019 večírkem, pivečkem a pečeným selátkem na Penzionu U Strašilů.

V odpoleních sobotních hodinách se sešla poměrně velká část sportovního klubu Perun, popovídalo se o sportovních výkonech naší posádky dračích lodí, hodnotily se výsledky a promítaly střípky ze závodů v letošním roce. Každý si mohl prohlédnout veškeré statistiky, které byly pečlivě vedeny po celý rok. Prezident klubu Luděk společně s kapitánkou dračí smečky předali pamětní listy a památeční medaile všem zúčastněným členům, kteří letos usedli do dračí lodě.

Následovala zábava, ochutnávky výborně naloženého a ugrilovaného selátka, a všudypřítomná dobrá nálada. Díky všem, kteří donesli dobroty na stůl.

Podrobné statistiky zde budou ještě uveřejněny.

Peruni....patří vám všem velké díky nejen za skvělou reprezentaci, ale především za férové sportovní a kamarádské chování!!!

Hezké dny a Perun s vámi.

16. 11.

Večírek Dračích lodí ve Škrdlovicích.

Každý rok Láďa Ehl, hlavní pořadatel Ligy Vysočiny Dračích lodí připravuje vyhodnocení a předání cen v hotelu u Hrocha. Zástupci Perunu se pravidelně zúčastňují, neboť závody na Řece jsou součástí tohoto seriálu a částečně se podílíme i na financování cen pro vítěze.

Letos to pro nás mělo úplně jiný náboj, naše posádka zvítězila po úspěšné sezoně v kategorii MIX FUN jenom o několik málo bodů před ACO Přibyslav. Do Škrdlovic dorazila včetně zástupců vedení klubu i skoro celá posádka. Večírek není jenom o předávání pohárů. Pořadatelé měli z každého závodu přichystané krátké video a fotografie, které se postupně objevily na připraveném promítacím plátně. Posléze došlo na předávání cen v jednotlivých kategoriích a zveřejnění dat všech závodů na Vysočině pro rok 2020. Po skončení oficialit došlo i na volnou zábavu a všichni doufáme,že se po dalším snad povedeném ročníku opět sejdeme.

Oslavenci 2019

,,45˝

Koncem dubna proběhla oslava čtyř pětačtyřicátníků na penzionu u Strašilů v Hluboké. Jan Strašil, Jaroslav Hromádko, Tomáš Grygar a Radek Nepovím pozvali všechny Peruňáky na oslavu svých půlkulatin a na pečené selátko, které dostali od klubu darem.

,,50˝

Petr Růžička je dalším ze zakládajících členů ,který překročil padesátku. Jeho práce v Perunu je neocenitelná, ačkoli to na venek není tolik vidět, většinou stojí za fotoaparátem nebo kamerou. Zpracovává videa, připravuje fotky na stránky a do kroniky. Je hlavním strůjcem každoroční videoprojekce a v neposlední řadě graficky navrhuje pozvánky, programy, kalendáře atd…

Málokdo ale ví, že v mládí byl aktivním fotbalistou našeho klubu, že odehrál i několik hokejových utkání na chotěbořském stadionu a jeho poslední branka padla do sítě Sobíňova při futsalovén zápase 20. 2. 2011. Dnes už se aktivně věnuje pouze sexu a lyžování.

Jeho životní jubileum jsme společně oslavili 14. září na Myslivecké klubovně v Krucemburku.

,,50˝

Další letošní oslavenec, který překročil padesátku byl Tibor Kubát. Společně svoje jubileum oslavil 28. září se svou manželkou Ilonou na penzionu v Hluboké za přítomnosti členů klubu.

Bývalý útočník Perunu, který proslul dvěma góly do sítě rakouského Sportkasse Alkoven a nebo vlastencem v Italském Porto Garibaldi. Dnes bravurní moderátor našich Dračích lodí bez kterého si závody nedokážeme ani představit. Na hřišti už ho potkáváme jenom v roli nekompromisního rozhodčího, který proti nám s chutí pískne penaltu.

10. - 12. 5.

Peruni po roce opět v Krkonoších.

Letošní klubové soustředění neslo více komplikací než kdykoliv před tím. Předpověď počasí nebyla moc přívětivá a na vrcholkách Krkonoš byla ještě pořádná porce sněhu. Nejnáročnější výšlap byl Špindlerův mlýn Černý důl ( v roce 2017 ) ,po letošku ho musíme hodnotit až jako druhý.

Další komplikace nastala, když z Radvanic přišla zpráva, že ruší domluvený přátelský zápas z důvodu na špatnou situaci v tabulce a nebezpečí sestupu do IV třídy. S odstupem času nutno podotknout, že se jim to moc nepovedlo, prohra se Svatoňovicemi 1 : 6 k sestupu spěje. Jako náhradní páteční program bylo domluveno utkání Perun vs Oflenda doplněné o hráče z Janovic a Norwiche. Na umělce ,která už má dávno za sebou lepší časy a je zralá na výměnu měl Perun navrch a jasně zvítězil 9 : 5.

Večer jsme společně sledovali zápas z MS na Slovensku Česko – Švétsko. Johan si vzal na starosti tipovačku v níž jsme se předvedli jako patrioti a až na čtyři vyjímky všichni vsadili na vítězství Česka. Ačkoli jsou všichni v našem klubu experti na hokej, výsledek 5 : 2 netrefil nikdo.

V sobotu ráno celá výprava nastoupila do autobusu a vyrazila do Pece pod Sněžkou. Na náměstí se od nás utrhla skupina slečinek, která se zalekla pořádného výšlapu a po okruhu v místních hospodách vyrazily nejkratší cestou do Černého dolu. Samozřejmě s využitím lanovky na Hnědý vrch. Prezidentská skupina odešla směrem k lanovce na Sněžku. Tam se rozhodlo pět nejzdatnějších borců vyšlapat si trasu Obřím dolem, vynechat Sněžku a pak podle plánu na ubikaci. Ostatní vyjeli lanovkou na naši nejvyšší horu a odtud už pěšky na Luční boudu. Ze Sněžky na Slezský dům na Polské straně kde byli pouze zbytky rozbředlého sněhu se šlo pěkně, ale dál to začalo být složitější. Krkonošskou tundrou směrem na Luční boudu byl měkký rozbředlý sníh, který dosahoval místy 150 centimetrů. Vzdálenost mezi boudami není nijak výrazná, ale v hluboké mokré sněhové pokrývce se pochoduje dost špatně. Nejnáročnější část byla z Luční boudy, kolem pomníku obětem hor mezi Studniční ( 1554 m.n.m ) a Luční horou ( 1555 m.n.m. ) směrem na Výrovku, kde jsme navíc chytli hustý déšť. Dále pak stále ještě ve sněhu na Rozcestí a Liščí horu ( 1 365 m.n.m. ) až na Lyžařskou boudu kde už byli jenom zbytky závějí. Odtud už jenom po zpevněné cestě pořád z kopce do Černého dolu. Ty nejzdatnější si dali 30 km, ostatní včetně mládeže něco přes 23 km a slečinky potupných sotva 7 km.

Večer došlo opět na tipovačku na hokejový zápas Česko – Norsko, kdy se všichni shodli na vítězství naší reprezentace. Konečný výsledek 7 : 2 však netrefil žádný hokejový odborník i když Luďa st. a Vašek byli jenom o jeden gól vedle a tak sázka propadla a zaplatilo se z ní pivo.

O sázce byl i program při první i druhé přestávce. Šlo o to, že na silvestra došlo k hecu ,že Dukla Jihlava porazí v baráži Dynamo Pardubice a ať už baráž dopadne jakkoli tak poražení přednesou oslavnou báseň na vítězný tým. Bohužel nedošlo k naplnění sázky ,neboť Dukla se na rozdíl od Dynama do baráže neprobojovala. Dostaly tak obě strany prostor na kulturní vložku, každý v jedné přestávce. Luděk Strašil a Petr Koten ověnčený jihlavskými symboly zapěli ódu na Pardubice dvěma básněmi. O druhé přestávce předvedli svoje básnické vlohy Martin Strašil ml. a Jirka Štejnar básní ÓÓÓ Jihlavo. Prvně jmenovaný dílo složil a přednesl první část a druhou zvládl svým specifickým způsobem Jirka přezdívaný Kopřiva.

Na soustředění měl odjed i Petr Růžička jeden ze zakladatelů Perunu a oslavit s námi 50tku dosaženou právě v tento den. My jsme si na něj připravili na 23 hodinu překvapení v podobě vystoupení Duo-Negro 50+ s kontaktní obsluhou a autoerotikou. Bohužel oslavenec nedorazil ,tak jsme byli nuceni tyto dvě kypré umělkyně odvolat.

V neděli ráno bylo plánované tréninkové utkání v rámci soustředění jenom tak mezi sebou, opět na hřišti pod Ski-areálem Černý důl. Silný déšť však zhatil naše kondiční plány. Po úklidu penzionu část odjela k domovu a část do Akvaparku v Janských lázní na tradiční kolečko, vířivka-bazén-sauna.

Perun s vámi.

5. 5.

Peruní „dračí den“ pro naše kamarády z dětského domova

Od naší premiérové vánoční návštěvy dětského domova uplynula spousta času. Toho dne jsme se zájmem obou stran dohodli a přiblížili možné pokračování naší přátelské spolupráce. Dny se od vánoc proměnily v týdny a ty v měsíce. A najednou byl zde den s velkým „D“. Ten den, kdy nás poctili návštěvou naši kamarádi z Nové Vsi.

Již od rána počasí připomínalo špatnou komedii. Zima, slunce a mraky. Povětrnostní podmínky, v kterých by člověk raději ani nevytáhl paty z domova. Ale co se dalo dělat. Děti se těšily, a my možná ještě více. Takže na nějakém obláčku či snad větříčku vůbec nesešlo. Sportovní odpoledne bylo rozdělené na dvě části.

V první polovině si poměřili své síly nadějní fotbaloví jedinci dětského domova s fotbalovými srdcaři Perunu Hluboká. Zápas to byl o to zajímavější, když do základu týmu dětského domova nastoupili čtyři dívky. Při nástupu obou družstev došlo k prvnímu předání darů. Prezident klubu Luděk Strašil, předal kapitánu hostujícího družstva dva nové fotbalové míče, brankářské rukavice a spoustu jiných drobností. Vzhledem k nepříznivému počasí byla dohodnuta hra 2 krát 20 minut. Nutno říci že i toto krátké utkání přineslo spoustu krásných a velice zajímavých obratů. Jak to ale tak bývá, z utkání odchází většinou pouze jeden vítěz. Při stavu 5:3 pro dětský domov rozhodčí píská a ukončuje hru. O objetí a upřímných gratulací k výhře ze strany Perunů nebyla nouze. Pro všechny přítomné děti připravili Peruni bohaté občerstvení a teplé nápoje.

Po krátkém odpočinku a malé svačince se děti přesunuly na Řeku, kde na ně čekala druhá polovina programu. Flotila dračích lodí, stany, ovoce, čaj, medaile a samotní dragoni Perunu byli jíž dávno připraveni na svých místech. Převléknout, nasadit záchranné vesty a mohlo se jít na věc. Úvodní slovo a ukázku techniky pádlování představil trenér Pavel Strašil. Dragoni Perunu a naši hosté se po spravedlivém namixování rozdělili do tří stejných skupin. Pádlujícím jednoho z týmů byla i samotná ředitelka dětského domova, paní Etela Coufalová. Rychlé zahřátí s pádlem v ruce, a honem ke startovním bojkám. Bezpečnost dětí na vodě, a celou závodní atmosféru sledovali z motorizovaného člunu členové dobrovolných hasičů z Krucemburku. Celkem proběhly tři jízdy, které byly za dozoru hlavního rozhodčího Lukáše Dohnala přesně změřeny. Výsledky jsou jasné, a vítěz je již známý. Vítězem se stává celé osazenstvo všech tří týmů. Ne proto, že výsledné časy byly shodné, ale proto, že všichni bez ohledů na počasí absolvovali tento den. Zástupu vítězů dětského domova předává kapitánka perunských dragonů zlaté medaile za první místa. Medaile doplnil nádherný pohár s věnováním od Perunů, a taktéž i ručně malovaný památeční obraz dračí momentky od dcery kapitánky. Kdo měl ruce a nohy, přidal se k obdarování dětí věcmi od našich šlechetných sponzorů.

Poslední skupinové foto, a nastal odjezd našich kamarádů zpět do Nové Vsi. Loučení neprobíhalo za nijak smutných okolností. Naopak, Peruni přijali s velkou radostí pozvání od paní ředitelky do jejich dětského domova na malé sportovní odpoledne zakončené opékáním buřtů. Můžeme se tak těšit na další společně strávený hezký den, plný radosti a nových zážitků.

Děkujeme všem našim sponzorům za věnované dary pro děti, a všem, kdo se jakkoliv účastnil přípravy a samotného dění tohoto sportovního dne, který se uskutečnil jen pro naše kamarády z dětského domova v Nové Vsi.

Perun s Vámi

15. 3. 2019

Peruni v divadle v Pardubicích.

Honza Imramovský nám vřele doporučil a posléze zajistil 48 vstupenek do Východočeského divadla v Pardubicích na komedii S postele do postele. Tato vynikající hra získala ocenění KOMEDIE ROKU 2018 a KOMEDIE DIVÁKŮ 19 ročníku GRAND Festivalu smíchu. Nutno podotknout že tato ocenění dostala právem a všechny diváky včetně nás výborně pobavila.

A o čem že to bylo?

Brilantní komedie duchaplného anglického dramatika (*1939) s profesí herce a režiséra, jehož místy laskavé, místy značně břitké veselohry slaví úspěch po celém světě.

Na scéně se střídají i potkávají čtyři partnerské páry ve třech bytech, potažmo ložnicích. Starší manželé Ernest a Sofie se chystají na oslavu výročí svatby, Malcolm a Kate pořádají kolaudaci nového bytu a očekávají hosty, mezi kterými mají být mimo jiné Jane s Nickem a Zuzi s Trevorem. Jenže Nick musí zůstat v posteli s těžce pošramocenými zády, Zuzi a Trevor jdou každý zvlášť, protože právě prožívají manželskou krizi. Trevor je synem Ernesta a Sofie a před časem byl zamilován do Jane. Všichni zúčastnění touží strávit hezký večer. Jejich představy o něm a způsoby k jejich dosažení se však liší natolik, že by postupně navršené a stále se zauzlující situace nevyhnutelně spěly ke katastrofě, kdyby jimi autor neosedlal lehkonohého koně anglické situační komedie.

V originálu se tato hra jmenuje Bedroom Farce, doslova Postelová fraška, což je také termín z žánrové typologie, označující komedii, v níž má řada situací ohnisko právě v posteli. Často se v ní odehrává něco úplně jiného, než by se dalo či chtělo očekávat. Účastníci naší „postelové frašky“ mají co dělat, aby v závěru těžké sobotní noci obhájili svou postel k účelu prvotnímu.

9. - 16. Únor

Po 24 letech pravděpodobně poslední Apalucha na této chalupě ve Velké Úpě.

Tady by měla být reportáž od Tomáše, který to několik posledních let organizoval a ví o Apaluše nejvíc. Bohužel nestalo se tak stejně jako 2018, 2017, 2016 atd. Možná kdyby to bylo pro Jiskru nebo Zemědělskou a. s. je to článek na čtyři A 4.

2. únor.

Videoprojekce 2019

Po třinácté se Peruňáci a pozvaní hosté sešli v hospodě u Pepína, aby zhodnotili na filmovém plátně akcemi nabytý uplynulý rok 2018. Potěšila hlavně hojná účast, kdo přišel později musel pro židličku do kuchyně nebo salonku.

O všech zážitcích už byly napsány jednotlivé články a tak jenom pár vět pro připomenutí programu večera. Postupně se na plátno dostali fotografie a videa: Dračí lodě Řeka, záběry z dronu téhož závodu, soustředění Krkonoše, kolekce fotografií určené pro kroniku a Dračí lodě Znojmo. Následovala „ komerční ˝ gulášová přestávka a po ní produkce v tomto sledu: Lyžovačka ve Francouzských Alpách, Peruni na Vltavě, splutí Rakouské Salzy, úžasné fotografie z Islandu, Gladiátor Rice z Pardubic, Dračí lodě Telč a na závěr sestřih fotbalového zápasu Perun vs Medik Team ČR.

Videa s rozličnými tématy rozhodně nikoho z přítomných nenudila a bavila celý filmový večer. Poděkování patří všem, kteří strávili hodiny za objektivem a u počítače ,aby zpříjemnili nejen tuto sobotu, ale i další promítání, protože všechny záběry se archivují.

Leden - Únor

Lyžovačka 2019

Rakousko 8. - 9. leden

První letošní Alpská lyžovačka se po sportovní stránce nijak nepovedla, zato o nečekané situace a překvapení nebylo nouze. Už cestou jsme museli kvůli drobné závadě vyhledat autoservis a protože cesta nebyla zcela optimální dorazili jsme do Obertraunu až v odpoledních hodinách. Než jsme se stačili ubytovat nemělo už smysl kupovat si odpolední skipas jenom na hodinu a půl.

Druhý den hned ráno byl odjezd do ski střediska Gosau, kde nás upozorňovali, že je možné, že po dvou hodinách sjezdovky uzavřou v důsledku silného chumelení. Po krátké poradě jsme to riskli a zakoupili celodenní. V areálu bylo spuštěno jenom část sjezdovek a tak všichni strávili den převážně na trase Hornspitz – Gosau. Při prvních jízdách jsme se brodili v půlmetrovém prašanu , který v průběhu dne ztěžkl a vytvořily se nepříjemné muldy. K večeru, když už většina šetřila síly na druhý den v přilehlé restauraci, začaly chodit smsky ,abychom opustili areál, že budou v 17°° uzavřeny všechny příjezdové cesty.

Večer když jsme plánovali, zdali další den zalyžujeme v Tauplitz , Losru nebo v Russbachu přišla majitelka penzionu se zprávou , že se uzavírá další část regionu a máme hodinu na odjezd k 15 kilometrů vzdálené závoře. Všech dvacet jedna výletníků muselo narychlo zabalit a předčasně odjet.

Francie 19. - 27. leden - Val Thorens

Letošní návštěva francouzských Alp směřovala do střediska Val Thorens, které leží v lyžařské oblasti nazývané Tři údolí. Toto středisko bylo již několikrát vyhlášeno dle World Ski Awards, jako nejlepší středisko světa. Poprvé jsme tak mohli okusit rozlehlou síť sjezdových tratí o celkové délce 600 km a ubytování v nejvýše položené lyžařské oblasti světa. Naším přechodným domovem se stal hotel Les Balcons umístěný v nadmořské výšce 2 300 m n. m.

Opět bylo výhodou umístění hotelu přímo na sjezdovce. Po celou dobu nám přálo počasí, bylo zcela jasno avšak mrazivo. Teploty se pohybovaly v závislosti na nadmořské výšce od -5 °C až po -20 °C. I když nám přálo počasí a lyžovali jsme téměř celý den, tak jsme za celou dobu nestihli projezdit všechny sjezdové tratě, které nám areál nabízel.

No a moje přání na příští rok? Ženy, opucujte lyže, zkontrolujte vázání a příští rok jedete s námi.

Návštěva dětského domova.

V pátek 28. prosince navštívili dragoni Perunu Hluboká dětský domov v Nové Vsi u Chotěboře.

V rámci naší vánoční akce „dragoni dětem“, jsme se jakožto tým více jak dvaceti závodníků, našich věrných členů a kamarádů rozhodli finančně obdarovat a zpříjemnit Vánoční svátky dětí dětského domova. Po krátkém telefonátu s vedoucí vychovatelkou dětského domova paní Bělákovou, kdy jsme představili naší myšlenku a záměr, byl domluven termín naší návštěvy, při které jsme chtěli předat náš dar. Do návštěvy nám zbývalo pouhých 12 dní a naším úkolem bylo sehnat mezi sebou co nejvíce financí. Před vánočními svátky se to zdálo být jako stěžejní úkol. Všichni nakupují ingredience na vánoční cukroví, vybírají dárky pod stromeček a rodinný rozpočet se tenčí. Ale vzhledem k tomu, že dračí srdce perunských dračích jezdců má vždy na rozdávání, povedlo se nám mezi sebou vybrat úctyhodných 14 tisíc korun. Tato částka daleko předčila naše původní ambice, a opět se ukázala síla a moc přátelství v dračím týmu Perunu.

Den návštěvy nastal a společně jsme vyrazili směr Nová Ves u Chotěboře za dětmi předat náš vánoční dar. Po příjezdu k dětskému domovu nás uchvátil pohled na rozlohu pozemku a stavební řešení objektu dětského domova. Krásné, udržované ale velmi pracné. Po ohlášení jsme byli přátelsky pozváni do hlavní budovy dětského domova, kde jsme za příjemné společnosti dětí byli dovedeni k jejich vánočnímu stromečku který se nacházel ve společenské místnosti. Úvodní slovo si vzala paní ředitelka Etela Coufalová, která nám představila jejich domov. Diskuze probíhala za účasti vychovatelů i dětí, které se rády připojili do debaty, byt´ jen třeba jejich úsměvem. Aby byly obě strany vyrovnané, představili jsme se i my. Dětem bylo vysvětleno, kdo jsou to Peruni z Hluboké, co jsou vůbec dračí lodě, a proč tam vůbec jsme. Mile jsme byli překvapeni zájmem ze strany dětí k našemu dračímu sportu. Dárcovský šek byl předán jedné z dívek dětského domova. Po ukončení diskuze a po předání našeho daru, nám byla nabídnuta možnost prohlédnout si celý dětský domov. V úžasu jsme tiše mohli pozorovat a na malou chviličku se vžít do života dětí v dětském domově. O oslovení „strejdo“ a „teto“, jak děti nazývají své vychovatele, nebyla nouze. Představeny nám byly všechny prostory hlavní budovy i přilehlá budova pro starší děti. Čas odjezdu se nachýlil a zbýval poslední úkol. Zeptat se dětí, zdali by měly zájem se s námi dragony vídat častěji, a trochu poznat ten náš dračí život. Za velkého hlasitého „joooo“ muselo mnoho z nás zatlačit slzičku zpět do koutku a s úsměvem se s dětmi rozloučit a popřát jim krásný a šťastný Nový rok.

Návštěva utekla jako vlna za dračím ocasem. Ale není ničemu konec. Naopak, dragoni z Perunu našli nové kamarády, a byla dohodnuta další budoucí spolupráce mezi Perunem a dětským domovem v Nové Vsi u Chotěboře. My jako tým jsme byli za sebe šťastni, že jsem i touto částkou mohli zpříjemnit život dětí a budeme se těšit na další společnou chvilku, která nemůže proběhnout nikde jinde, než na dračí lodi na Řece.

Za tým Perunu Štěpán Janáček

31. 12.

Peruni zakončili rok 2018 tradiční silvestrovskou koupelí.

14. - 15. 12.

Noční výstup na Sněžku v rámci dobročinné sbírky.

Čtyři odvážní Peruni, Daniela Přiklopilová, Eva Nováková, Štěpán Janáček a Jirka Marku opět pokořili naši nejvyšší horu Sněžku. Vycházelo se 14. prosince ve 22:00 z Pece pod Sněžkou přes Rychterovy boudy, Chatu Výrovku, Luční Boudu, Slezský dům na Sněžku. Celková délka trasy měřila 12 km a vrcholu jsme se dotkli po pěti hodinách strmého výstupu, zdolání téměř tisíce výškových metrů, přesně v 03:00 hodin ráno 15.12. Nešlo o lehkou procházku, ale o poměrně náročný výstup, místy i zavátým terénem, kdy velkou pomocí byly čelovky, hůlky, sněžnice i nesmeky.

Jednu chvíli to vypadalo, že sluníčko přeci jen vyjde, ale jak to na horách bývá, přihnal se mrak, padla mlha a i letos nám tato podívaná zůstala odepřena.

Hrubým odhadem se této akce zúčastnilo na 500 nadšenců, kteří neváhali a stejně jako my ukrajovali metr po metru za cílem.

Stejně jako minulý rok, byl i tento ročník spojen s dobročinnou sbírkou na pomoc dvanáctiletému chlapci, který tragicky přišel o oba rodiče. O to větší radost jsme z celé akci měli, když jsme viděli, jak lidem nejsou lhostejné osudy ostatních.

Tak zase za rok!!!

6. 10. 2018

Mimořádné fotbalové utkání týmu Perun Hluboká při příležitosti oslav životního jubilea jeho prezidenta Luďka Strašila

Fotbalové hřiště Spartaku Staré Ransko zažilo dne 6.10.2018 mimořádnou událost, jako host týmu Perun Hluboká totiž dorazil celek nevídané síly, renomé i kvality. Lepší to už být ani nemůže. Přijeli totiž MISTŘI SVĚTA ! Ne sice obhájci titulu z nedávného šampionátu v Rusku, tedy Deschampsovi Francouzi, ale mistři světa ryze čeští. Náš fotbal se totiž pyšní českým národním týmem lékařů, který dokázal ovládnout světové mistrovství své kategorie hned třikrát po sobě, a to v letech 2015,2016 a 2017, přičemž letos skončil těsně pod vrcholem na stříbrném stupínku.

Nejlepší fotbaloví lékaři k nám zavítali v rámci série oslav při příležitosti životního jubilea prezidenta Perunu Luďka Strašila, který se v uplynulých dnech dožil stěží uvěřitelných padesátin ! Gratulací Luďkovi a přání do dalších let už proběhlo mnoho, pravdou ale je, že tohle fotbalové bylo zcela ojedinělým. V předzápasovém projevu už zaznělo to nejdůležitější, kromě standardního vinšování pevného zdraví, štěstí a spokojenosti také připomínka, že minimální dožití, dnes předepsané Evropskou unií, je sto let a že je vlastně protizákonné tyto normy jakkoliv porušovat. Tím je tedy řečeno, že náš oslavenec má za sebou sotva polovinu svých let, a pokud bude v podobné kondici, jako v současné době, tedy v plném rozkvětu fyzických i duševních sil, má se ještě určitě na co těšit, a samozřejmě "jeho" Peruňáci s ním.

Luděk Strašil prezidentuje organizaci Perun Hluboká od jejího zrození, tedy již prakticky čtvrtstoletí, a to je sám o sobě výkon úctyhodný. Všichni ostatní doufáme a věříme, že nečekanou rezignaci nechystá a že bude šéfovat veškerým týmovým aktivitám ještě dlouhá léta. A že těch aktivit Perunu je skutečně nepřeberná řada ! Kromě fotbalu (samozřejmě) mají nadšení členové týmu co říci i do hokeje, futsalu, lyžování, veslování, turistiky, někteří prý už i do golfu, organizování všemožných i nemožných společenských akcí, a to bylo fakt jen namátkou... Jednotlivé úspěchy ve všech činnostech Perunu a Luďka ani jmenovat nelze, byly jich prostě "mraky", a všechny jsou poctivě a podrobně zaevidované na oficiálních internetových stránkách a v klubových kronikách.

A teď ještě podrobněji k samotným víkendovým oslavám zkraje října. Náš vážený host, tedy celek mistrů světa lékařů, dorazil již den před samotným fotbalovým zápasem a ubytoval se v rodné vísce Perunu, tedy v Hluboké, v penzionu U Strašilů (tedy u Pepína), kde měl zajištěn veškerý servis a komfort, potřebný v rámci soustředění národního týmu. Ještě týž den si lékaři odjeli vyzkoušet kvality pažitu na raneckém hřišti a v rámci předzápasového tréninku vycizelovat herní dovednosti i taktiku před střetnutím s obávaným soupeřem, který, jak známo, neodevzdá svou kůži nikdy lacino...

V den utkání, tedy v sobotu 6.10.2018, si ještě lékaři stihli na rybníku Řeka vyzkoušet, co všechno obnáší veslování na zde mimořádně oblíbených dračích lodích. Byť v lodi s dračí hlavou seděli prakticky všichni do jednoho poprvé, vedli si nadmíru znamenitě, což ocenil i jejich kormidelník, tedy ten nejpovolanější, taky mistr světa (ale ve veslování) Petr "Čáp" Procházka, který si to u nás tak oblíbil, že je zde stále častějším (a vždy velmi vítaným) hostem. Nezkušená doktorská posádka dokonce při svém prvním "dračím" pokusu dosáhla při jízdě na 200 metrů času pod jednu minutu, což se nepodaří mnohým na lodích pravidelně trénujícím posádkám, které na Řece závodí při již vyhlášených závodech každý červen ! Pokud si ovšem někdo myslel, že se veslařským výkonem lékaři-fotbalisté unaví a budou při samotném zápase mátožní, nestalo se...

Na hřišti Spartaku Staré Ransko jsme se všichni sešli po třinácté hodině. Proběhlo předzápasové rozcvičení (na obou stranách poněkud odlišně pojaté), střídmé občerstvení, gratulační projev autora tohoto článku a pátera Gabriela Burdeje, no a mohlo se jít na věc... Počasí vyšlo nad očekávání parádně, bylo slunečno, vcelku teplo, prostě ideálně fotbalově, což prý promotér tohoto podniku Vítek Kučera zajišťoval již s dostatečným předstihem. V hledišti se sešla slušná návštěva (jak by také ne), kromě rodin a kamarádů Peruňáků také místní fotbaloví nadšenci všeho věku.

Předzápasové tipy a předpovědi se mírně lišily, ale povětšinou vyznívaly dosti katastroficky v neprospěch domácího celku. Realita byla ale přece jen poněkud odlišná. V zápase, hraném na klasických 2x45 minut, s veškerými normami předepsanými náležitostmi, se tak nějak očekávalo, že lékařští mistři světa budou mít navrch a že domácí Peruni jim budou jen jakýmsi sparingpartnerem. Skutečně při utkání bylo znát, že to doktoři fakt mají "v nohou", že je balón jaksepatří poslouchá a že o sobě na hřišti navzájem velmi dobře vědí. Na druhé straně se ale nabuzený celek Perunu Hluboká pořádně "vyšponoval", nechtěl dát svou kůži lacino a prezentoval se na své poměry vysoce nadstandardním výkonem. Konečný výsledek 2:8 je pro domácí velice čestný, a dalo by se napsat, že i nad očekávání solidní. Dalším důležitým a oceněníhodným faktem je to, že se celé utkání odehrálo ve vysoce korektním a fair duchu, bez zbytečných faulů, kontaktů, či jiných průtahů. To samozřejmě velmi ocenil především autor článku, který byl zároveň rozhodčím tohoto parádního duelu. Ničím nerušený průběh, kartičky zůstaly v kapse, nikdo se nezranil, všichni spokojení, no uznejte, co více si už přát !

Samotným zápasem ale pobyt borců s Hippokratovou přísahou na Vysočině neskončil. Ještě pozápasový rozbor, lehká svačinka, "regenerační" procedury, a šup všichni zpět k Pepinovi ! Tentokrát pochopitelně nejen ubytování slavní nocležníci, ale také "my všichni Perunem povinní". V Hluboké se plánovaně odehrávala pozápasová taškařice, v nově zrekonstruovaných stodolních (a nyní už i společenských) prostorách bylo připraveno parádní občerstvení. Bobánek poctivě upekl čuníka, pivo teklo proudem, spotřeba slivovice měla s postupujícím časem výrazně vzestupnou tendenci. Lékaři během oslav potvrdili, co se o nich obecně říká, tedy že se ničeho nebojí a že se, když na to přijde, umí grandiózně rozparádit. Bylo nám ctí, že jedním z hostů byl také šéf Lékařského odborového klubu doc.MUDr.Martin Engel, který vykonává funkci manažera lékařské reprezentace a který se taktéž projevil jako vynikající společník. Pod tóny reprodukované hudby proběhly ještě další, jakoby nikdy nekončící gratulace a vzpomínkové fotoprojekce, v rámci kterých se k oslavenci Luďkovi přidal ještě jeden nastávající "padesátník", a to Jirka Málek, který významné věkové cifry, začínající pětkou, dosáhne v prosinci. I jemu samozřejmě patří obrovská gratulace a přání všeho dobrého. Je zajímavé, že oba junáci fandí odlišnému hokejovému klubu, čehož využili gratulanti, a jako dar jim předali hráči podepsané hokejové dresy. Akorát že každého oblékli do toho konkurenčního... I tahle kuriózní momentka je "novinářsky" dostatečně zdokumentovaná. No a samozřejmě se bude vzpomínat i na to, že se při bujarém veselí, stejně jako při fotbale, nikomu nic nestalo...

Závěrem lze už snad jen konstatovat, že se celý sportovně-společenský víkend maximálně vydařil, a za to patří obrovský dík všem, kteří se na něm organizačně, sportovně i společensky podíleli.

S úctou Tibor Kubát

kamarád, gratulant a rozhodčí zápasu

4. - 6. květen - Černý důl

Soustředění 2018.

Ačkoli jezdíme na soustředění již osm let na stejné místo a se stejným programem, pokaždé je to jiné a pokaždé se vracíme plni dojmů a obohaceni několika úsměvnými situacemi o které nebyla ani tentokráte nouze.

V pátek krátce po poledni vyrazila fotbalová výprava do Radvanic k přátelskému utkání. Cesta se zkomplikovala několika objížďkami a tak se musel zápas o několik minut posunout. Nevíme jestli domácí Baník šetřil opory na nedělní mistrák, ale proti nám jim to vůbec nevyšlo, když dostali sedmigólový příděl a náš brankář dokázal udržet čisté konto. Po krátké družbě s místními v hospodě na hřišti následoval odjezd do zamluveného penzionu v Černém dole, kam postupně dorazil i zbytek peruňácké výpravy s proviantem a výběrem iontových nápojů.

Sobotní program měl začít rozcvičkou , ale fyzioterapeut Boban přemírou iontových nápojů a z obav z místního grošáka, který se pásl na protějším kopci a který mu již v minulosti naložil raději rozcvičku zrušil. Ostatní šlo dle plánu, ale s malými potížemi. Nebylo jednoduché nacpat celou výpravu do částečně zaplněného linkového autobusu a udržet rozesmátou družinu na uzdě, každopádně si řidič odechl když jsme vystoupili ve Vavřincovém dole. Výšlap začal výstupem na protější stráň po modré značce slušnou asfaltkou, ale za první zatáčkou pár aktivistů začalo držkovat, že jdeme určitě špatně, ačkoli nevěděli kam vlastně jdeme a zvláště když se udržování tempa a směru ujal zeměznalec Kopřiva. Tak i tak jsme všichni vystoupali po Javořické cestě k Červenokostelecké boudě a dále pak po sjezdovce Dakota na horskou chatu Kladenka, kde jsme okamžitě zvedli konzumaci piva. Obsluha nás přesvědčila, že obědové menu je nejlepší na Pražské boudě což nebyl úplně nejlepší nápad ( měl nás varovat už jen samotný název ), neskutečný zmatek a chaos v kuchyní i výčepu nás vyexpedoval do okolních hospod. To zapříčinilo roztrhání výpravy na menší skupinky, které postupovali do Černého dolu různými trasami. Prezidentská družina šla po modře značené trase podle říčky Čistá, a neodolala si vlézt do křišťálové a zároveň ledové vody pod jedním splavem samozřejmě na Adama k radosti kolemjdoucích turistek.

Večer všichni zasedli k televizi ke sledování hokejového derby z mistrovství světa v Dánsku Česká republika – Slovensko. Zápasu předcházela tipovačka, ale výsledek nikdo netrefil a tak suma putuje do kasy. Velmi emotivním zápas, když naši hokejisti zvítězili až v prodloužení, musel slyšet snad celý Černý důl. O první přestávce pěl ódu na Pardubický hokej prezident klubu po prohrané loňské sázce básní ,,Zatvrzelý pardubičák“ , kterou složil pro tuto příležitost Marťas. O druhé přestávce se zhostil celý klub rozmluvit Romanovi bohulibou myšlenku vlésti do stavu manželského nejrůznějšími až hororovými historkami, nakolik se nám to povedlo se uvidí až 7. července.

V neděli po vyklizení penzionu jsme stejně jako v předchozích letech odjeli do Janských lázní na oběd a pak Akvaparku užít si saunu, vířivku a bazén. Co dodat? Byl to perfektní víkend.

PERUN S VÁMI.

Leden - březen 2018

Peruni na lyžích.

Letos peruňáčtí nezmaři vyrazili do francouzského Tignes ležícího v severní části Savojských Alp. Středisko bývá označováno jako jedno z nejlepších zimních středisek Evropy. Kráska mezi světovými středisky s nejúžasnějším lyžováním v Alpách. Středisko začíná ve 2100 m n. m. a nejvyšší vrchol pokrytý ledovcem je ve výšce 3 456 m n. m. V rámci permanentky jsme měli k dispozici 300 km upravených tratí.

Letos bohužel zasypal středisko 30ti letý sníh, kdy bylo na vrcholech 3,5m a dole 2m sněhu. Po dvou slunečných dnech a krásném lyžování nám začalo vydatně sněžit. Velká část vlivem lavinového nebezpečí byla uzavřena a my se museli spokojit po zbytek dovolené s omezeným počtem otevřených sjezdovek. Nám však čerstvě načuzený prašan vyhovoval a doslova jsme se v něm vyřádili. I když nám letos Francie ukázala i svou drsnější tvář, tak jsme si to nadmíru užili a všichni odjížděli k domovu spokojeni, že se nikomu nic nestalo.

Lyžování v rakouských Alpách jsme si letos dopřáli ve dvou etapách. Nejdříve na konci ledna odcestovala pánská čtyřčlenná skupina a na přelomu února a března o jarních prázdninách vyrazila pod Dachsteinský ledovec k Hallschttatskému jezeru čtrnáctičlenná výprava včetně dětí. V obou případech by se dalo vše shrnout do jedné věty: čtyřdenní lyžovačka v prašanu a pod azurovým nebem s teplotami pod nulou. Ubytování jsme měli jako obvykle v penzionu v Obertraunu s českou obsluhou a velmi solidním zázemím. Jedinou nevýhodou tu je, že se musí do lyžařských středisek dojíždět. V okolí tu jsou čtyři větší sportovní komplexi, což jsme postupně zvládli prolyžovat.

V půlce února jsme měli tradičně zamluvenou chalupu ve Velké Úpě, která má jenom šestnáct lůžek a tak jsme to pojmuli na etapy a v průběhu týdne a víkendu se tu vystřídalo přes dvě desítky milovníků zimních sportů. Na rozdíl od Alp je to tu spíše rodinná záležitost, kde nikdo nehoní kilometry ujetých sjezdovek a program je přizpůsoben především dětem. Došlo i na zdolání naší nejvyšší hory Sněžky, sáňkařskou dráhu z Černé hory do Jánských lázní nebo večerní bazén. A to vše za ideálního počasí, co víc si přát? Tak zase někdy

Perun s Vámi !!!!!

3. března.

Perun pingloval na Obecním plese.

Tři roky od poslední služby na maškarním a obecním plese utekli jako voda v Doubravce a než se člověk naděje je to tu zas.

Po domluvě s vedením radnice a rozdělení našich kompetencí jsme obsadili šatnu, spodní výčep, bar a kuchyň. Naši kuchaři nachystali standartní jídelníček, řízek se salátem, hovězí guláš bramboráčkama a v obou případech možnost místo přílohy chléb a tradičně debrecínské párky od Zemědělské a. s. Krucemburk. Navíc nám přibyl vstup a prodej tomboly včetně její vydání, kterou na předchozích plesech řešila obec. Celkově se o hladký průběch staralo 25 peruňáků. Kdo nestál za pultem tak sbíral půllitry, staral se o kapelu nebo o pořádek což po zavedení „skvělých˝ papírových ubrusů bylo na místě.

Závěrem patří poděkování všem kteří obětovali víkend ve prospěch naší kasy a samozřejmě pochvala do vlastních řad, protože nikdo jiný to neudělá.

Videoprojekce 2018

24. února se Peruni sešli v hospodě u Pepína, aby podvanácté shlédli co jsme za ten uplynulý rok vyvedli a co se nám naopak podařilo.Tentokráte by se celý filmový večer dal charakterizovat do dvou kategorií lyžařského a vodáckého umění i když Peruni nezaháleli ani v ostatních sportech.

Jako zahájení byla zhudebněná kolekce fotografií vyrobená pro naší kroniku. Nejrozsáhlejší projekt ,který Perun dělá jsou Dračí lodě na Řece a tím jsme zahájili filmovou projekci skoro půlhodinovým záznamem a připomněli si co nás za pár měsíců opět čeká. I další příspěvek byl o Dračích lodích, tentokráte z Pilské nádrže, kde posádka reprezentující náš klub vypádlovala krásné druhé místo. Z jiného prostředí byli následující film proložený fotografiemi, a to lyžařský zájezd z Rakouských Alp. Ihned po té se na plátně objevil sestříhaný týdenní pobyt ve Velké Úpě v Krkonoších s perfektními záběry z dronu. A do třetice lyžovačka z loňského roku z Francouského střediska Flaine. Vodácký výlet z Rakouské Salzy zpříjemnil dalších dvacet minut promítání. Následoval největší vodácký výlet 2017 z Vltavy zmapovaný kamerou na přilbě, na který vyrazili Peruni naplněným autobusem a pro velký zájem si ho určitě v létě zopakujeme. A nakonec se promítly dva závody Gladiátora Race z Jozefova a Pardubic, kde Perun měl také své zástupce.

Na závěr patří poděkování všem, kteří se na připravených videích podíleli a s přáním, aby následující rok byl také tak vydatný a bylo v únoru 2019 co promítat.

Perun s Vámi!!!

Peruni ve Vysokých Tatrách

19. – 22. 10. Vrbov.

Měl to být jeden z největších zájezdů letošního roku spojený s s fotbalovým přátelským zápasem s FC Vrbov. Když se událost na schůzi navrhla a následně rozšířila mezi ostatní členy a sympatizanty našeho klubu projevilo účast 56 zájemců. Tudíž se objednal autobus na klubové náklady a zamluvil penzion pod Tatrami, kde se nám podařilo zajistit výraznou slevu při ubytování min 25 osob. Jenže nakonec bylo všechno úplně jinak, zájezd odřekli i spolehliví matadoři našeho klubu a na Slovensko odcestovalo pouze deset nejspolehlivějších, což není naše nejlepší vizitka.

Ostatní už probíhalo dle plánovaného programu, který si mohl každý upravit podle svých představ. Dva výšlapy , první z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso ( 1751m.n.m. ) za ideálních povětrnostních podmínek pří jasném slunečném počasí. I když není jisté ,že jsme viděli Skalnaté pleso, neboť z původního jezera byla díky suchému létu pouze kaluž uprostřed. Následně jsme vyšlápli směr Malá studená dolina na Zamkovského chatu a dále Velkou studenou dolinou na Hrebienok ( 1285 m.n.m.) a dolů na vlak do Starého Smokovce. Druhý horský výstup byl o poznání pozvolnější. Ze Štrbského plesa kolem skokanských můstků kamenitou lesní cestou na Popradské pleso (1493 m.n.m.), kde zrovna probíhala vzpomínka na zavalené studenty před 43 lety lavinou za účasti několika televizních štábů. Součástí programu byla i ukázka záchranářů- doprava vrtulníkem zraněného ze skalních masívů do údolí. Zastavili jsme se krátce ještě na symbolickém hřbitově obětí Tater, kde až mrazí z počtu tabulek i z nedávnými daty poměrně mladých lidí. Pro zpáteční cestu jsme zvolili stejnou trasu i když se nabízela lepší varianta po asfatce.

Do bazénu s termální vodou o teplotě až 40°C to bylo od ubikace cca 10 min. cesty a večerní koupání až do 21°°hodin bylo pro nás ideální. Každý večer jsme se ponořili do horké vody a jednotlivé procedury prokládali vychlazenou borovičkou. Nahřát si těla se nám ještě podařilo v neděli dopoledne před odjezdem a pak už hurá na Vysočinu.

Perun s Vámi.

26. 5.

Peruni na divadelním představení Limonádový Joe na Kunětické hoře.

Ačkoli klub finišuje s přípravami na závody našich Dračích lodí dopřáli jsme si trochu kultury v podobě divadelního představení Limonádový Joe, hraném v unikátním prostředí arizonské scenérie na Kunětické hoře v podání pardubického souboru.

Limonádový Joe má přesnou mušku, zářivý úsměv a krásný hlas tenora. Popíjí jen Kolaloku, alkoholu se nedotkne. Bojuje proti padouchům Divokého západu, kteří se neštítí těch nejhanebnějších zločinů, a hájí nový spravedlivý svět, kde čestnost a pravda vyhrává, zlo se se zlou potáže. To je příběh ,který každý dobře zná s televizních obrazovek, přesto všechny zaujal a vtáhl do děje, i když bylo na začátku všem jasné jak to celé dopadne a také to tak dopadlo.

Soustředění 2017.

Černý důl 5. - 7. května.

První květnový víkend pánská část Perunu s každoroční stoprocentní pravidelností odjíždí na takzvané soustředění do Černého dolu na úpatí Černé hory v Krkonoších. Ne jinak tomu bylo i letos a stejně tomu bude i příští rok v období 4. až 6. května.

První převážně fotbalová družina odcestovala v pátek v odpoledních hodinách do Radvanic, kde jsme sehráli přátelský zápas proti domácímu Baníku. Utkání jsme zvládli lépe než náš tradiční soupeř s konečným výsledkem 7 : 3 a vrátili jim tak loňskou porážku. Následoval odjezd na zamluvený penzion do Černého dolu, kam postupně dorazil i zbytek výpravy. Večer byl čistě hokejový u televize, nejdříve pohledný zápas naší reprezentace s Kanadou a pak ze záznamu další utkání z M.S.

Tradiční sobotní výšlap byl oproti předchozím výpravám daleko drsnější. Začali jsme sice přepravou linkovým autobusem do Špindlerova mlýna, ale tím končil pohodlný výlet. Vyšlapat ze Špindlu na horu Stoh 1320 m n. m. s převýšením 700 metrů napříč sjezdovkama Svatý Petr, Stoh a přes Borůvkové stráně, to byl pořádný výkon. Navíc od 900 metrů byla souvislá místy až třímetrová vrstva sněhu. Zimní pokrývka neubývala ani po vrstevnici po trase k hotelu Na Rozcestí. Místy jsme se bořili až po kolena do rozbředlého a mokrého sněhu. Jeden dezorientovaný nejmenovaný horský vůdce ( Boban ) dokonce svedl menší skupinu špatným směrem, naštěstí včasným zásahem vedoucího expedice se předešlo apaluše (Peruňácký výraz pro dohledání ztracených osob) . Trasa byla tak náročná, že osm méně zdatných Perunů výšlap vzdalo a do základního tábora dorazili zbaběle taxíkem. Sněhem jsme se brodili i při výstupu na Liščí horu 1363 m n. m. To byl nejvyšší bod, kterého jsme tentokráte dosáhli a odsud to bylo už jednoduché. Po jižní vytáté straně pouze z kopce udržovanými trasami až do Černého dolu.

Večer proběhl kulturní program a školení mužstva. Nejdříve Martin ml. přednesl výpravnou báseň o Perníkové chaloupce aneb jak ježibaba Jeníčka na lože vzíti chtěla. Následoval příspěvek o jednom z nejvýznamnějších osobností Krucemburku Mikulášovi Střelovi. Po tomto vojenském hejtmanovi krále Jiřího z Poděbrad jsme pojmenovali hlavní trofej závodu Dračích lodí na Řece. Další v pořadí bylo školení mužstva na téma Deset nevýhod nevěry. Článek stažený z internetu, který pravděpodobně napsala nějaká zhrzená panna pobavil, zvláště body, že je to nezdravé nebo nebezpečí závislosti. Na závěr se slova chopil opět Martin, ačkoli kovaný fanoušek Pardubic, po prohrané vsázce pěl ódy na HC Duklu Jihlavu. Půlhodinový referátek zakončil grandiózním předáním dortu ve znaku Dukly svému tátovi za potlesku všech přítomných.

V neděli po nezbytném úklidu ubikace jsme odjeli na oběd do Janských lázní a pak vyrazili do místního wellness zrelaxovat tělo po uplynulém víkendu. Dalo by se říci, že to byl takový kruhák v pořadí vířivka, sauna a bazén. Ideální zakončení náročného soustředění, po kterém je dobře po těle i po duši.

Perun s Vámi!!!

Peruni na sjezdovkách.

Leden - únor 2017.

Členové našeho klubu na uplynulou zimu naplánovali a zrealizovali tři společné lyžařské pobyty na horách. Od 13. do 22. ledna naši lyžaři brázdili Francouské Alpy ve středisku Flaine, následně 31. ledna až 3. února navštívili Alpy v Horním Rakousku a rodinnou záležitostí byl týdenní pobyt v Krkonoších od 11. do 18. února.

Letošní francouzská lyžovačka probíhala ve středisku Flaine, které je součástí lyžařské oblasti Grand Massif. K našemu štěstí přišel před příjezdem do střediska příval nového sněhu, který nám zajistil téměř 265 km krásných voňavých sjezdovek. Tak jako minulý rok jsme byli ubytováni v hotelu na dvou apartmánech po pěti, což se ukázalo, jako výhoda při vaření. Celý týden bylo azuro, přístup od hotelu k vleku do 150m, žádné dlouhé fronty a hlavně krásné široké sjezdovky. Ve Flaine a v sousedních lyžařsky propojených vesničkách jsme si každý našel své vyžití.

Na přelomu ledna a února odcestovala další skupina lyžařů na sjezdovky do Horního Rakouska. Stejně jako ve Francii, vyjma jednoho dne nám přálo jasné počasí a o to víc jsme si vychutnávali sjezdové tratě všech možných obtížností. Většinu dovolené jsme strávili v rozsáhlém středisku Dachstein West , ale jeden den prolyžovali sice v menším ale geograficky zajímavějším Lozru. Na plánovaný Schlaming opět nedošlo , třeba se zadaří při další návštěvě.

Na závěr lyžařské sezony jsme si ještě dopřáli týdenní pobyt ve Velké Úpě v Krkonoších. Rekreační chalupa chotěbořského ŮNZU u Lazara poslední dobou získává na popularitě, zvláště když se Tomáš zbavil uřvané koule na noze. Dobře vybavený interiér vhodný pro tyto účely, který majitelé každoročně doplňují o něco nového, nám plně vyhovuje. Drobná nevýhoda, že už nefunguje vlek u chalupy, který byl vstupní branou do lyžařského světa většiny z nás. Na lyžovačku jsme museli dojíždět skibusem buď do Pece pod Sněžkou nebo Jánských Lázní popřípadě na Portážky.

Zima utekla a kdo chtěl, užil si lyží dostatečně,teď nastává čas vyměnit lyže za pádla a přaskáče za kopačky.

Videoprojekce 2016

V dobrém rozmaru proběhlo 4. února jedenácté promítání úspěšných peruňáckých akcí z uplynulého roku 2016. Zcela naplněný sál hospody u Pepína, který byl lahodně provoněn gulášem na přestávku projekce, měl jasnou záruku pohodového sobotního večera.

Samotná videoprojekce měla již tradiční scénář:nejdříve fotky z kroniky a poté se na plátně objevil záznam naší nejvýznamnější akce „Dračí lodě Řeka“. Zpracování těchto závodů mají i Sobíňovské posádky, ale obohacené o nádherné záběry pořízené z dronu. Zapůjčili jsme toto CD a zařadili i tuto verzi do našeho sobotního programu.Další projekce se týkala loňského května ,kdy se šest zkušených vodáků našeho klubu rozhodlo pokořit Rakouskou řeku Salzu. Video jejich výborného sportovního výkonu dobarvené nádhernou alpskou přírodou bavilo diváky bezmála dvacet minut.Také z Alp tentokrát francouzských bylo i další krátké video. Desetidenní lyžařský zájezd byl zkrácen na patnáct minut , kde převážná část byla snímána z přilby jednoho z účastníků. Publikum zaujalo především prostředí horských velikánů, ale i lyžařské kreace Perunů na sjezdovkách různých obtížností.

Silvestrovská koupel dostala také prostor v nabitém programu večera. V teplé hospodě se na ponor do ledové vody kouká dobře,ale kdo má tu zkušenost dobře ví , že tak jednoduché to není. Závěr projekce patřil krátkým skečům povedených či nepovedených kousků Perunů nebo vtípkům stažených z internetu.

Každopádně velmi povedený večer a kdo se zúčastnil nelitoval. Dokud bude na plátně co promítat můžeme konstatovat, že se v Perunu nenudíme.

Perun s Vámi!!!

10. 12.

Dračí výšlap údolím Doubravky.

Ačkoli sníh pokryl Vysočinu, draci z Perunu a Rumělky se k zimnímu spánku nechystají . Nejenže se rozjelo pravidelné čtvrteční cvičení v tělocvičně Krucemburské školy, ale také se připravují další aktivity.

Jednou z nich byl dračí výšlap zorganizovaný na druhou prosincovou sobotu. V mrazivý a zároveň slunečný den vyrazila skupina dvaceti nadšenců údolím řeky Doubravy z Bílku směrem na Chotěboř. Nenáročnou tůru v pěkné přírodě si užili všichni, kdo se rozhodli nesedět doma a udělat něco pro své zdraví. Další doklad toho, že parta kolem dračích lodí může být aktivní i mimo sezonu.

19. 11.

Jirka ,, Pantány" Povejšil překročil 60 a Peruni byli gratulovat.

Jirka oslavil své jubilejní šedesáté narozeniny a také Perun přispěchal s gratulací. Ačkoli oslavenec nepatří do našeho klubu , už s námi ledacos zažil a mezi Peruny jezdí přes dvacet let.

Mimo jiné je legendou na našem turnaji, kde má jako jeden z mála 100%centní účast. Již svoje čtyřicetiny slavil s Perunem v Hluboké na boudě u potoka, ale tentokráte jsme vyrazili za Jirkou do Janovic. Oslavě předcházely dva futsalové přáteláky ,které jsme odehráli bez ,, brankáře“ k radosti domácích. Posléze se všichni přemístili do restaurace u Myslivce, kde měl Jirka nachystané vítečné pohoštění. Jirko Dík a ještě jednou Ti přejeme hodně zdaru.

Heslo dne: Ty ekšperte, víš co je ekšpert , no přece č…k!!!

7. - 10. července

Expedice Ukrajina.

Perun navštívil Ukrajinu po osmi letech. Původní plán byl tak jak je v našem klubu zvykem , odehrát přátelské fotbalové utkání, ale v důsledku hned několika faktorů jsme to museli vzdát. Zvláště nedostatek ochranných pomůcek firmy Pampers, syndrom podpantofláctví i naoko nejdrsnější peruňáci srazili krovky před paní domácí a v několika případech neplatný pas, který musí mít v době překročení státní hranice Ukrajiny tříměsíční platnost.

Tak i tak jsme stejně jako v roce 2008 odcestovali ve čtvrtek 7. 7. jenom v menší skupině. Cesta hlavně díky výborné Slovenské dálniční síti probíhala v pohodě. Hranice taktéž bez problémů ,ale cestování po Ukrajině už začalo drhnout, hlavně kvůli nekvalitním cestám. Lehčí problém nastal když naše výprava dorazila do Koločavi. Naše zamluvené pokoje již obývala skupina dříve dorazivších turistů taktéž z Čech. My jsme byli nuceni přenést svoje batohy o pár desítek metrů dále do hotelu ,který podle svého zjevu v minulosti nesloužil jenom na spaní.

Další den po vydatné snídani a několika vodkách v bývalé policejní stanici, kterou Natálka se svým manželem předělali na pěkný penzion s restaurací jsme vyrazili do okolních hor a kopců. Jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů zakarpatské Ukrajiny je Siněvirské jezero. Jezero Siněvir je největším z 137 zakarpatských jezer. Jeho plocha je proměnlivá, uvádí se 4-7 hektarů, maximální hloubka je 24 metrů, ale někteří místní tvrdí, že v jednom místě dosahuje hloubky 1 500 m a vytváří tak v jezeře nebezpečné výry. Siněvirské jezero leží v tzv. Vnitřních Horhanech ve výšce 989 m. V ekologicky výjimečně čistém prostředí. Jde o jezero průtočné, napájené 4 potoky a podzemními prameny s čistou průzračnou vodou. V okolí jsou restaurace a ubytovací zařízení a protože se blížil čas oběda okusili jsme šašlik v přilehlé kolibě. Někteří se tu popasovali s vycpaným medvědem, ostatní místními stánkaři nabízející med, vodku a nesčetné množství suvenýrů.

Při zpáteční cestě ze Siněviru Petr na totálně zničené silnici prorazil na oktávce olejovou vanu , čož zkomplikovalo další program. Místní nám sice ochotně pomohli zajistit odtahovou službu a autoservis, ale ta dorazila z 35 km vzdálené Mižhirji skoro po dvou hodinách. A tak zbytek výpravy si stihl udělat pěkné odpoledne v přilehlé hospodě. O to lepší zážitek bylo cestoval ve dvoumístné odtahovce ve čtyřech . Navíc vše ještě Jirka vyšperkoval kaskadérským katapultem na betonovou podlahu v servisu, když zapomněl, že supermoderní dodávka nemá schody. Po opravě jsme se přemístili do Solotvia a večer navštívili diskotéku s živou hudbou kde jsme dlouho do noci probírali s místní smetánkou politickou situaci na Ukrajině a i další témata samozřejmě prokládané vodkou. Při cestě na ubykaci si do třetice vybral malér Boban, když ho opět jak je u něho zvykem na peruňáckých akcí pokopal kůň.

Solotvino je zajímavým místem, díky možnosti koupání v solných jezerech, která vznikla zaplavením propadlišť solných dolů. Koupání v solných jezerech nabízí stejné zážitky jako Mrtvé moře - vysoká hustota vody umožňuje volně ležet na hladině tak, že se tu vyřádí i neplavci.Když jsme před osmi lety navštívili Solotvio byli tu pouze dvě menší jezírka a jenom pár chatiček kolem s jedním kioskem. Dnes tu díky turismu vyrostl zajímavý komplex bazénů a penzionů včetně pouťových atrakcí. Bohužel vše až na vyjímky v Ukrajinském stylu. Příjezdové cesty jak na stavenišrě, chatičky stlučené z nehoblovaných prken, teplou vodu řešenou velkým barelem na střeše a o toaletách se nedá mluvit. Peruni jsou na takovéto přírodní podmínky zvyklí, ale dá se pochybovat, že to přitáhne zahraniční klientelu jak si představují místní podnikatelé. Každopádně koupačka byla perfektní a když se všichni dosytnosti vycachtali a byli nasolení jak slanečci, zabalili jsme svoje skromné batožiny a vyrazili k domovu.

Před hranicemi proběhl nákup vodky , čokoládových bonbónů a maxiplyšáků pro naše děti v místním magacínu.Přechod samotných hranic trval jenom tři hodiny což oproti minulým návštěvám této země je jenom taková chvilka. Přenocovali jsme na Slovenku a pak se zastávkou na odmočení v termálech ve Vrbově pod Vysokými Tatrami vyrazili na k nám na Vysočinu.

Ačkoli toto hodnocení je psáno spíše kritickým pohledem, bylo dobře a stálo to za to vrátit se na pár dní na již před lety Perunem několikrát navštívené Zakarpatí. Jaký to byl výlet dokazují fotky v naší fotogalerii.

Perun s Vámi.

Peruni v modrém se opět po roce proháněli po vrcholkách Krkonoš.

Pánská část Perunu pod záminkou stmelení kolektivu a nabrání fyzické kondice vyrazila na víkend do Černého Dolu v Krkonoších k takzvanému soustředění. Navzdory tomu ,že by první záminku potřeboval , stmelení proběhlo na vysoké úrovni, naopak nabírání fyzické kondice nešlo tak úplně podle představ.

První část výpravy odjela krátce po pátečním poledni k přátelskému utkání do Radvanic proti místnímu Baníku. Na perfektně připraveném hřišti proběhla pořádná přestřelka, při níž padlo celkem třináct gólů, znichž některé branky by mohli kandidovat i na gól roku. V pohodovém utkání nás nakonec Baník přehrál 7 : 6. Po zápase jsme odcestovali do Černého Dolu na objednaný penzion a částečně zhlédli povedený mač našich hokejistů s Ruskem na Mistrovství světa.

Sobotní den jsme měli začít rozcvičkou, ale fyzioterapeut Bobánek ji nezorganizoval, údajně kvůli obavám z místního hřebce, který spásá okolní kopce a který naložil našemu tělocvikáři co proto již na soustředění v roce 2013. Když Peruni vyčkávali na místním náměstíčku autobus , pozdravil nás Grošák hlubokým zařechtáním z protějšího kopce , jako by se Bobánkovi vysmíval. Autobus dorazil , ale s ním i tlupa pražských turistů nabuzených pokořit naše nejvyšší hory, převážně oblečených ve stejnokroji pravděpodobně zakoupené v nějakém supermarketu ve slevě. Bohužel v přecpaném dopravním prostředku na Peruny nezbylo místo. Vše špatné je pro něco dobré, záhy přijel soukromý dopravce a nabídl svoje služby a tak jsme do Pece pod Sněžkou odcestovali přímou linkou.

Před výšlapem se všichni vydatně posilnili v restauraci Javor pod stejnojmennou sjezdovkou a k rozhledně Hnědý vrch, který byl jako základní styčný bod tůry vyrazili zbaběle lanovkou a ještě na dětské jízdenky. Společný byl ještě výstup na rozhlednu odkud je parádní výhled na Sněžku, Luční boudu, Obří důl včetně Pece pod Sněžkou a nebo Černou horu, kam směřovala naše další cesta.

Pod rozhlednou se celá výprava roztrhala na menší skupinky v poměru jak kdo posvačil na Javoru a vyrazili po hřebenech Krkonoš na Černý Důl. Bez mála dvacetikilometrovou vzdálenost lze zvládnout několika směry a tak každá skupina si vybrala tu svou dle obtížnosti a fyzických propozic. Každopádně na penzion dorazili všichni a nikdo nepřešel bludný kořen i když někteří k tomu neměli daleko. Drsnější jedinci byli tak rozpálení náročnou tůrou , že se museli zchladit v Černém potoce. Večer mělo proběhnout školení na téma Deset nevýhod nevěry a jak se v takovéto situaci chovat, ale vzhledem k vyčerpanosti mužstva toto téma probereme příště.

Na neděli bylo v plánu už jenom zotavení. Po zabalení všech svršků jsme odjeli směr Janské Lázně do relaxačního centra v hotelu Omnia. Přivítal nás příjemný bazén doplněný o různé masážní prvky a sauna, která měla sice jenom 70° C, ale na ohřátí to stačilo. Výhoda byla ,že jsme zařízení navštívili v době oběda a tak bazén měli jenom pro sebe i když možná výhoda pro ty ostatní, těžko by tam s námi kdokoli vydržel. A tímto Perun završil soustředění 2016

PERUN S VÁMI!!!

Videoprojekce 2016

Perun 5. března zorganizoval již desátou jubilejní videoprojekci svých úspěšných akcí uplynulého roku. Akce se konala tradičně v hospodě u Pepína s tradičním gulášem o přestávce.

První se na plátně objevili fotografie připravované do textů v naší kronice, kterých bylo přes dvě stě kousků. Následoval záznam závodu Dračích lodí na Pilské nádrži ,kde Perun obhájil předloňské vítězství v náročné kategorii sport. Díky tomuto prvenství se náš klub stal nejúspěšnější posádkou v závodech na Velkém Dářku respektivě na Piláku. Podařilo se nám sehnat z eurosportu záznam závodu z Mistrovství světa v rychlostní kanoistice v Szegedu ,kde náš trenér a kamarád Petr Čáp Procházka získal zlato.

U vody začalo i další video a to z divoké vody, splutí Doubravy a Hameráku. Perfektní záběry byli pořizované převážně z kamery umístěné na přilbě. Následující záběry potěšili milovníky sjezdového lyžování. Loni několik Perunů navštívilo Francouzské Alpy konkrétně středisko Risoul Vars.

Na závěr jsme si připomněli úspěšný zájezd na Ukrajinu z roku 2003, který vyvolal v mnohých tvářích velký úsměv. Přece jenom za třináct let nastali fyzické změny převážně do šířky u každého z nás. Toto poslední video tak nějak naznačuje, kam se pravděpodobně vypravíme nadcházející léto.

Perun s Vámi!!!

Krkonošské lyžování.

17. 2 - 20. 2. Velká Úpa

Poslední organizovanou lyžovačku si Peruni užívali na Krkonošských svazích. Ačkoli to pár dní před odjezdem vypadalo na zrušení z důvodů slabé sněhové pokrývky, nakonec odcestovala prakticky jiná skupina než se tam původně chystala na zkrácený týden. Dvě třetiny výletníků tvořili děti a tak program se přizpůsobil převážně jim.

Ve Velké Úpě byla jenom nesouvislá vrstva sněhu, což nám sice umožnilo vyjet auty až na parkoviště pod chalupou, ale děti si mohli místo sněhuláka postavit tak maximálně bláteníka. Na lyže jsme dojížděli skibusem do Pece pod Sněžkou kde byli sjezdařské podmínky luxusní, prachový sníh a solidně upravené sjezdovky. Bohužel ceny skipasů byli taktéž luxusní, provozovatel se asi snaží vytlačit lyžaře do jiných lokalit. Vypadá že se jim to i daří, odpolední lyžování bylo už bez front u vleku, což se v minulosti stávalo jen zřídka.

Tak i tak to bylo povedené a rozhodně nikdo nelitoval že do Krkonoš vyrazil. Tak snad zase příští rok

PERUN S VÁMI.

Peruni brázdili Alpské sjezdovky.

26. 1. - 29. 1. Rakousko 23. 1. - 31. 1. Francie

Poslední týden v lednu jsme jako obvykle vyrazili do francouzských Alp v počtu jedenácti lyžařů. Letos jsme navštívili rozsáhlou lyžařskou oblast La Plagne, která tvoří společně s Peisey-Vallandry a Les Arcs oblíbenou lyžařskou oblast jménem Paradiski, která láká nadšené lyžaře sjezdovými tratěmi v celkové délce 425 kilometrů. Náš skipass obsahoval samotné středisko La Plagne s 225 kilometry. Dominantu La Plagne tvoří majestátní ledovec Bellecote, který ční do výšky 3 417 metrů. Toto středisko nám nabídlo ze 70% sjezdových tratí lyžování v nadmořské výšce přesahující 2 000 m n. m.

Ubytování jsme měli zajištěno v rezidenci ASPEN, ve kterém jsme měli obsazeny dva pokoje. Po večeři jsme se společně navštěvovali, hráli karty a relaxovali po náročně prolyžovaném dni. Za den jsme dokázali urazit i 100 km.

Toto středisko nás překvapilo krásně upravenými širokými sjezdovkami s dlouhými sjezdy a rychlými lanovkami. K celkové spokojenosti velmi přispělo krásné slunečné počasí, které nás provázelo po celý lyžařský týden.

Ve stejný termín odjela i osmičlenná skupina pokořit sjezdovky do Horního Rakouska do okolí Dachsteinského ledovce. Protože jsme v minulosti tuto oblast již několikrát navštívili a reportáže s těchto výprav byli dostačující je třeba vyzdvihnout premiérově projeté relativně malé, ale úžasné středisko Lozer. Lyžařská aréna se rozkládá pod stejnojmenným skalním útvarem zajímavého kuželovitého tvaru a čítá na 40 kilometrů sjezdových tratí různé obtížnosti. Areál je jedním z nejkrásnějších rozhledových míst Horního Rakouska, kterému dominuje kouzelné jezero Altausseer. Na něj a na přilehlé stejnojmenné městečko je úchvatný výhled přímo ze sjezdovky z výšky více než 1100 metrů. Díky těmto velkolepým výhledům je sluneční náhorní plato často oblíbeným cílem turistů a paraglajdistů.

Stejně jako výpravě ve Francii i nám přálo velmi pěkné slunečné počasí a v součastném době, která je skoupá na sníh dost slušné sjezdové podmínky. Chtěli jsme ještě navštívit středisko ve Schlamingu, ale od toho nás místní odrazovali, že se tu jede Světový pohár ve sjezdovém lyžování a tudíž bude areál přeplněný. Tak snad někdy příště.

Perun s Vámi!!!

ROK 2015

Pohádka Začarovaný vůl

Pro druhou adventní neděli přivezl městys Krucemburk ve spolupráci s Perunem Hluboká do místního kina pohádku, kterou nastudoval za režijního vedení Jaroslava Bučka Divadelní spolek žďárských ochotníků a napsala herečka divadla Ypsilon Jana Synková.

Je to příběh mladé čarodějnice Mikulky, která během své cesty za uznáním zažívá spolu se svým havranem Achilem spoustu napínavých i humorných dobrodružství. Postavy živých herců doplnily krásné dřevěné loutky, scénu vytvořila za nemalé pomoci svých studentů profesorka gymnázia Hana Kršková a krásné písničky složil principál hudebního uskupení Barel rock Jan Bořil. Děkujeme za spolupráci také paní Pečenkové a panu Polanskému. Odměnou všem organizátorům byl spokojený úsměv na tvářích malých diváků.

Daniela Přiklopilová

Perun na Slovensku.

Bolešov 17. - 18. červenec.

Ačkoli je páter Gabriel Burdej už 6 let z naší farnosti pryč, udržuje s námi pravidelný kontakt. Před nedávnem byl přeřazen na farnost do nedalekého Vilémova a opět s naším fotbalovým klubem začal jezdit k zápasům po Vysočině. To byl jeden z důvodů proč jsme si vybrali vycestovat za letošním zahraničním zápasem do Slovenského Bolešova.

Z pohledu Perunu se jednalo o víkendovou akci a následný program si každý řešil po svém takže i dopravu. V pátek večer jsme postupně dorazili k sportovnímu areálu Slovanu kde nás přišli přivítat zástupci obce, fotbalový funkcionáři a někteří hráči i s rodinami. Perun do Bolešova zavítal už po třetí a pokaždé se nám dostalo skvělého přijetí, nejinak tomu bylo i tentokrát. Napečené koláče, vepřová kolena, domácí klobásy, pivo a samozřejmě borovička ta k Slovensku patří. I my jsme nechtěli být po zadu a vzali jsme Bolešovákům sud Hlineckého rataje. Příjemný družební večer se protáhl do pozdních nočních hodin.

O to horší byl budíček, každý měl na jazyku chuť jehličí, do toho velké horko už od ranních hodin a vidina náročného zápasu před námi. Přesto Perun odehrál v Bolešově seriózní partii i když Slovanu podlehl 2:1 za velmi teplého dopoledne, když teploměr ukazoval přes 30°C ve stínu. Reportáž je v sekci fotbal. Bezprostředně po utkání jsme se rozloučili, předali a přebrali drobné dárky a rozjeli se po Slovensku každý dle svých představ.

Prezidentská skupina vyrazila na letiště do vedlejší Slávnice, kde je i muzeum dopravních i vojenských letadel včetně stíhacích letounů. Navštívili jsme zříceninu Vršatec nebo známé bazény v Rájci a skončili v Beskydách. Další skupina vyrazila na výšlapy do Vysokých Tater a nebo za koupáním do Velkého Mederu, Senice a Maďarského Lipótu. Každopádně povedená akce která pro nás neskončila návratem na Vysočinu, ale příští rok bude pokračovat návštěvou Bolešova u nás.

PERUN S VÁMI!!!

Perun nabíral fyzičku v Krkonoších.

Černý Důl 8. - 10. květen

Kopce jsou kopce ,

když tam lezem s klukama,

kopce jsou kopce,

kde sotva pletem nohama…

Ano a opět je tu květen, ten jarní měsíc a s ním i tradiční soustředění Perunu v Krkonoších v Černém Dole a náročná túra po našich horských velikánech.

V pátek ráno se první část naší expedice vydala na sever odehrát přátelské fotbalové utkání proti Baníku Radvanice. Domácí byli v tomto utkání lepší a do teď vyrovnanou zápasovou bilanci strhli na svou stranu. S Baníkem jsme se utkali celkem 4x a dvakrát zvítězil soupeř z podkrkonoší, jednou zápas skončil remízou a jedenkrát jsme si odvezli vítězství na Vysočinu.Reportáž z utkání je v sekci Fotbal.

Ostatní nehrající odjeli podle svých časových možností v odpoledních hodinách. Každopádně jsme se všichni sešli navečer v horské chatě. Zde proběhla každoroční příprava steaků a probíral se předchozí fotbalový zápas. Večer jsme se věnovali společenským hrám a přípravě na další náročný den. Bylo zamračeno a drobně pršelo, ale to nás nemohlo zastavit v naší výpravě.

Ráno po snídani jsme vyrazili směr na Jánské Lázně. Počasí nebylo tak úplně přívětivé. V Jánkách jsme se někteří vyvezli kabinovou lanovkou na Černou Horu a zde navštívili rozhlednu. Jen dva nezdolní Peruni vyšli nahoru po sjezdovce (hrdinové). Následoval pochod na Černohorské rašeliniště. Tato přírodní rezervace je největším rašeliništěm lesního typu v Krkonoších. Jeho rozloha činí 66 ha a stáří se odhaduje na 6000 let. Rašeliništěm vede naučná stezka s překrásnými panoramatickými výhledy a v jedné části je zabudovaná vyhlídková věž.Dále jsme pokračovali po vrstevnicích a celkem jsme zdolali asi 20 kilometrů, což není tolik jako v minulých sezónách. Přesto jsme si výlet užili, zvláště když se zlepšilo počasí.

Do Černého Dolu jsme sice dorazili po skupinách, ale nakonec došli všichni. Večer probíhala volná zábava a také sledování ligového zápasu mezi Spartou a Plzní, na který byly přijímány sázky. Výsledek jako jediný uhodl Štajner Jiří.

V neděli jsme vstali později a po snídani jsme odjeli do Jánských Lázní do bazénového komplexu. Zde jsme si ve vířivce léčili pozůstatky z naší túry, někteří i z fotbalového utkání.

Po odchodu z bazénu jsme se vydali k domovu. Myslím, že jarní soustředění proběhlo ve velmi dobré přátelské atmosféře a velice se vydařilo i s přihlédnutím k nedělnímu koupání. Můžeme se těšit na další ročník, co si nového prezident klubu na nás zase vymyslí.

Perun s Vámi!

18. 4.

Zakončení hokejové sezony.

Hokejová sezona byla zakončena tradičně k velké spokojenosti všech zúčastněných. Prase a celá akce se povedla i když nám ráno příliš nepřálo počasí.

Bohužel jsme se dohodli, že příští sezonu se nebude pokračovat v soutěží neregistrovaných v Hlinsku z důvodu nedostatku zkušených hráčů. Zbytek loňské sezony se dohrával už jen na vůli a často za výpomoci „cizích“ hráčů. Pro letošek budeme pokračovat v sobotních kláních a přidáme pár přátelských zápasů s okolnými mužstvy.

Všem hráčům i organizátorům hokejových akcí bych chtěl poděkovat, protože sehnat 11 lidí ochotných se trochu zapotit je v týdnu velký problém.

Děkuji také všem, kdo se podíleli na závěrečné akci, přípravě a úklidů. Při akci jsme se podíleli i na úpravě terénu kolem myslivecké chaty kde právě probíhala akce „ nové chodníky“.

Za obětavou práci všem děkuji.

Valecký

Rodinná dovolená v Krkonoších.

Velká Úpa 21. 2. - 28. 2.

14.2.

Perun ve službě na obecním plese.

Obsluha na obecním a maškarním plese připadla letos na náš klub. Máme s těmito akcemi bohaté zkušenosti a tak to pro nás nebyl žádný problém.

Dvacet Perunů kteří byli ochotni obsluhovat zaujali svá místa ve výčepu, šatně, horním baru a kuchyni do které jsme s předstihem připravili tři chody. Hlavní menu byl řízek se salátem, dále jsme navařili hrnec hovězího guláše a v záloze byli nachystány lahůdkové debrecínské párky. Tanečníkům naše kuchyně chutnala, neboť zbylo jenom několik porcí guláše které dojedla nedělní úklidová četa.

Celkově povedený ples, který se obešel ( až na jednu vyjímku ) bez opileckých incidentů a jakýkoliv stížností na peruňácké číšníky a kuchaře což si ceníme.

Lyžovačka ve Francouzských Alpách.

Boužel nikdo z přítomných nedodal žádnou reportáž ani žádné informace jak mise do Francouských Alp probíhala, proto tu jsou jenom fotografie. Což je velká škoda protože, na záběrech je vidět že to bylo dost povedené.

Videoprojekce úspěšných akcí Perunu v roce 2014.

V Perunu je letitým zvykem, že si v zimním období naplánujeme promítání videozáznamů povedených akcí předešlého roku. Ne jinak tomu bylo i letos a 7. února jsme u Pepína rozvinuli promítací plátno. Těsně před začátkem se objevily technické problémy, ale díky obětavosti některých členů klubu se vše podařilo vyřešit a s hodinovým zpožděním promítání vypuklo.

Nejdříve jsme si pustili video z požehnání naší nové dračí lodi, které se odehrálo v květnu na rybníku Řeka za účasti pátera Gabriela Burdeje a ikony České kanoistiky Petra Procházky.Dále se na plátně objevil záznam z jarního soustředění z Černého dola na úpatí Krkonoš, které Perun sice absolvoval již počtvrté, ale pokaždé s jiným programem. Obzvlášť jsme si připomněli náročnou třicetikilometrovou tůru po vrcholcích našich nejvyšších hor. Půlhodinové video z Dračích lodí na Řece osvěžilo vzpomínku na perfektně zorganizované závody v režii Perunu ze začátku června předchozího roku. Tohoto závodu se zúčastnila i posádka z ústavu mentálně postižených Vejprty. Následný videozáznam byl z exhibičního fotbalového utkání s těmito dospělými nedospělými chlapci. Byl to neobyčejný zážitek pro všechny zúčastněné a tak záznam tohoto zápasu byl promítnut v nesestříhané verzi i s komentářem obou laviček a přítomných diváků. Následoval povedený krátký film z lyžařského zájezdu do francouzských Alp ze střediska Les Sybelles. Na závěr se promítla kolekce fotografií mapující činnost Perunu po celý rok a šest krátkých scének ze života pro pobavení přítomných.

Dobrý dojem z povedené akce tak trochu sráží slabší účast místních členů klubu a nezájem představitelů obce, kteří až na jednu omluvu vůbec nereagovali na naše pozvání ,což se nám na minulých projekcích ještě nestalo.

Perun s Vámi !!!

ROK 2014

24. 10. - 26. 10. 2014

Perun v Beskydách.

Po vzoru jarních soustředění v Krkonoších jsme si vymysleli obdobnou akci i v Beskydách. Výlet měl být spojen s fotbalovým utkáním proti místnímu týmu z Leskové, ale vzhledem k vytíženosti hřiště v Karlovicích se nenašel časový prostor k tomuto přátelskému zápasu. Tím pádem odpadla část našeho týmu a do Beskyd odcestovala jen malá část výpravy.

Do Beskyd jsme dorazili ve večerních hodinách a když byl zápas zrušen, odpadla i družba s místními fotbalisty a tak byl zvolen náhradní program a to seznámení se s místními gastronomickými zařízeními a s ochutnávkou borovičky. Někteří Peruni to vzali opravdu poctivě a s vervou ,což si pochvalovali hlavně provozovatelé restaurací.

V sobotu byl plánovaný bezmála dvaceti kilometrový výšlap po vrcholcích okolních kopců. Nejobtížnější část tůry byla hned první etapa. Sedmikilometrový výstup ze základního tábora zalesněným terénem pod nejvyšší vrchol Vsetínských Vrchů s názvem Vysoká ( 1024 m. n. m.). Na svazích této hory pramení mimo jiné i Vsetínská Bečva. Dále pak do ski areálu Třeštík, kde jsme ve stejnojmenné restauraci doplnili tekutiny a proložili to jak jinak než borovičkou. Následoval krátký, ale ostrý výšlap na Čarťák ( 953 m. n. m. ), kde se nachází známá rozhledna Súkenická. Z vyhlídky na jejím vrcholu se nabízí nádherný pohled na většinu Beskyd a celý hřeben Javorníků. Od rozhledny jsme pokračovali lesní cestou k památníku druhé světové války, kde to domácí nazývají u Partizána. Na jaře roku 1944 tu probíhali tvrdé boje mezi nacisty a 1 č. s. partyzánskou brigádou. Odtud už to bylo na pohodovku po silnici směrem dolů s jednou občerstvovací zastávkou a obhlídkou golfového hřiště. Večer na chatě přece jenom došlo na družbu s místními, část výpravy má v těchto místech příbuzné a tak nás přišli navštívit i s domácí slivovicí.

V neděli jsme navštívili nedaleký wellness v hotelu Horal, který nabízí atraktivní koupání v termálních bazénech se slanou vodou. Jeden plavecký s teplotou 28°C a druhý relaxační o teplotě 36°C s divokou řekou, relaxační jeskyní a dalšími atrakcemi. Celkově to na nás udělalo dobrý dojem až na ceny občerstvení ty byli taky abnormální.

Cestou k domovu jsme se ještě zastavili ve ski areálu Kohůtka který se nachází v Javorníkách při hranici se Slovenskem. Jedno z největších lyžařských středisek Beskyd s nadmořskou výškou 913 m. n. m. Trefili jsme parádní počasí a tudíž pěkný výhled po okolí. Slunečné počasí přitáhlo i velké množství turistů kteří naplnili horské restaurace a tak na výborné borůvkové knedlíky které nám Karel v Léskovém doporučil si musíme počkat příště.

Perun s Vámi!!!

Cena Gratias Agit pro paní Natalii Tumarec

Není to úplně až tak aktuální zpráva, ale Natálie

Tumarec dostala prestižní cenu Gratias Agit.

Perunům, kteří absolvovali mise na Ukrajinu se vryla

do paměti jako bojovnice za práva Ukrajiny,

ředitelka muzea spisovatele Ivana Olbrachta a

skvělá průvodkyně po Zakarpatí. Pro ty, kteří ji

poznali blíže to není paní Tumarec, ale Natálka vždy

s usměvavou tváří a dobrou náladou.

I. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Karel Schwarzenberg udělil cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí paní Natálii Tumarec, ředitelce Muzea Ivana Olbrachta v Koločavě.

Cena ministra zahraničních věcí Gratias Agit je udělována od roku 1997 a paní Tumarec je teprve druhou občankou Ukrajiny a první ze Zakarpatí, které byla tato cena udělena. Důvodem udělení byly rozsáhlé zásluhy na šíření dobrého jména ČR v Zakarpatí. Natálie Tumarec je již řadu let ředitelkou Muzea Ivana Olbrachta v Koločavě, které zakládala a současně spoluvlastvní známý a úspěšný pension Četnická stanice. Díky její nezměrné aktivitě každý rok proudí do Koločavy tisíce českých turistů, kteří objevují nádhernou přírodu Karpat a mohou navštívit místa spojená s legendárním zbojníkem Nikolou Šuhajem.

Článek převzat z ČTK a je to staré asi rok.

Perun na přehradě Ottenstein

V polovině prázdnin vyrazil Perun na čtyřdenní zájezd do Dolního Rakouska k přehradě Ottenstein poblíž Zwettlu. Stejně jako v roce 2010 nám Eva Mayer, krucemburská rodačka pomoha výlet zprostředkovat a zajistila i část programu.

V době odjezdu zkrápěl Krucemburk mohutný déšť a tak panovaly obavy jak tento výlet proběhne. Ačkoli byla Vysočina pod mrakem po přejetí hranic se k potěšení všech počasí umoudřilo. Ubytování jsme měli zajištěno v kempu Lichtenfels na poloostrově u přehradního jezera Ottenstein. Jezero je dlouhé 14 kilometrů s hustě zalesněnými břehy a s mnoha zajímavými útesy a skalními plošinami. Je zde čistá voda a příjemná travnatá pláž.

Součástí kempu je stejnojmenná zřícenina malého strážního hradu. Poměrně zachovalá je hradní věž a část hradeb. Vše je volně přístupné a tak si všichni výletníci neorganizovaně objekt prohlédli.

Součástí výletu bylo i vystoupení mentalisty Kuby, což je jak on o sobě tvrdí falešný hráč. Předvedl nám triky skořápkářů, plno zajímavých kousků s kartami, čtení myšlenek nebo mikromagii. Program falešného hráče je postaven na spolupráci s diváky. A tak si část výpravy mohla vyzkoušet některé triky a kouzla.

Trochu z jiného soudku bylo cvičení pilátes. Ujmula se nás Renáta Sabogui světoznámá baletní mistryně, která toto cvičení jako první přivezla do Evropy. V necelé hodině nám protáhla všechny svaly i ty o kterých nevíme že existují.

Proběhla i návštěva nedalekého města Zwettl. Všichni si prošli upravenou a zajímavou část středověkého městského jádra obklopeného zachovalými hradbami a zároveň zapózovali našemu fotografovi u známé historické kašny. Výprava poté zašla do některých přilehlých restaurací, aby ochutnala místní specialitu Zwettlelský schnitzel a pivo zdejšího pivovaru.

V sobotu v podvečer se fotbalový tým Perunu postavil několikanásobnému mistrovi zdejšího regionu USC Friedersbach k přátelskému utkání. Protože náš tým nebyl zdaleka kompletní a v modrém dresu nastoupili i hráči, kteří se tak často na hřišti neobjevují, nedokázali jsme navázat na domácí remízu 3 : 3 a prohráli 5 : 1. Výsledek vypadá hrozivě, ale dle našich možností v daný okamžik to zase tak tragicky nebereme.

Poslední den zájezdu byl čistě odpočinkový. Koupání v přehradě, lenošení na travnaté pláži nebo adrenalinové skákání z přilehlých až osmimetrových útesů.

Když jsme odpoledne nasedali do autobusu obloha se zatáhla a stejně jako při odjezdu z Krucemburku se spustil silný déšť, jakoby tím velký Perun naznačil konec našeho výletu. PERUN S VÁMI !!!

Perun přivítal na pláži rybníku Řeka účastníky peletonu Klimatour.

18. června kolem poledne zavítal do našeho městyse peleton cyklistů v rámci akce ekologické cykloštafety Klimatour 2014.

Klimatour je mezinárodní cyklistická štafeta s dlouholetou tradicí v Německu i Rakousku. Hlavní myšlenkou akce je podpora ekologického způsobu přepravy, vzájemného potkávání mezi obcemi a představení kulturního a společenského života. Peloton cyklistů, skládající se z organizátorů akce, partnerů z Dolního Rakouska, místních školáků a obyvatel, postupně projel a propojil obce a města na Vysočině. Starostové si mezi sebou předali symbolickou štafetu – dárek představující sousedský pozdrav jedné obce té následující. V jednotlivých zastávkách probíhal kulturní program, který připravily obce ve spolupráci s organizátory akce. Hry, soutěže a kulturní vystoupení představily hlavní ekologické myšlenky Klimatour a obyvatelé obce měli možnost pochlubit se svou tradiční kulturou, ukázat účastníkům štafety místní zajímavosti, představit spolkovou činnost i regionální produkty.

Letošní rok vyjeli 18. června cyklisté z Herálce a na své třídenní cestě projeli obcemi Vojnův Městec, Krucemburk, Ždírec nad Doubravou a dále pokračovali do Světlé nad Sázavou, kde 20. června štafeta skončila.Na našem náměstí všechny zúčastněné přivítal starosta Mgr. Jiří Havlíček, který si připravil svůj proslov i v německém jazyce, a náš místostarosta Tomáš Trávníček. Na uvítanou jim zazpíval pěvecký sbor ZUŠ Krucemburk. Z Vojnova Městce peloton doprovodilo 13 žáků z naší ZŠ v čele s ředitelem panem Jiřím Šiklem.

Účastníci štafety s organizátory akce z Kraje Vysočina a se zástupci z Dolního Rakouska navštívili pamětní síň Jana Zrzavého, kde se seznámili s naším městysem a občerstvili se místními speciálními klobáskami, které pro ně věnovala Zemědělská a.s. Po prohlídce síně, převzetí drobných darů na památku a občerstvení se celý peloton v čele se starostou a místostarostou našeho městyse přesunul k rybníku Řeka, kde se měli možnost svézt na Dračí lodi. Tuto možnost pro ně připravili členové Perunu Hluboká.

Dále peloton pokračoval přes Staré Ransko do Ždírce nad Doubravou, kde starosta s místostarostou předali představitelům města pomyslnou štafetu ve formě daru.

Akce byla velice zdařilá a na závěr patří poděkování firmám, které se na akci podílely formou darů: Zemědělská a.s. Krucemburk, Elasta-Vestil Krucemburk a Intermont Krucemburk.

Článek byl převzat z obecních novin a napsal ho Tomáš Trávníček.

Perun opět po roce na soustředění v Černém Dole.

Když túra, tak pořádná aneb Perun v Krkonoších

Tak jsme si zase udělali jako každý rok jarní soustředění v Krkonoších, v Černém Dole. Jedná se o nabírání nových sil před novou sezónou a utužení kolektivu.

V pátek jsme se dopravovali na dvě etapy, a to tak, že první odjela skupina, která odehrála přátelský zápas proti Baníku Radvanice, který skončil remízou 2 : 2. Ostatní nehrající a ti, co mají již přetočený tachometr, odjeli později v dodávce.

Večer, když jsme se sešli všichni na chatě, proběhlo přátelské posezení s ochutnávkou tmavého pivního speciálu se zajímavým názvem Ipa, popřálo se třem přítomným oslavencům k narozeninám a hrály se společenské hry. Většina však sledovala derby z MS v ledním hokeji Česko – Slovensko.

V sobotu ráno po snídani jsme odcestovali autobusem z Černého Dolu do Velké Úpy s tím, že vyjedeme lanovkou na Portášky a pak se dojde k lanovce na Růžové hoře a s ní pojedeme na Sněžku. V autobuse, který byl úplně narvaný, vládla veselá nálada a vše vypadalo pozitivně.

Po výstupu na Růžovou horu jsme však zjistili, že lanovka pro velký vítr nejezdí a tak hurá pěškobusem. To byl tedy kopec a ti co podcenili oblečení, tak nahoře pěkně vymrzli. Ani cesta dolů nebyla nijak snadná. A tak jsme byli rádi za zastávku na oběd v Luční boudě. Bylo docela plno, ale kdo si počká, ten se dočká. To už byla naše výprava roztrhána na několik částí a ti fyzicky nejzdatnější byli daleko vpředu. Zbytek cesty do Černého dolu byl už vcelku pohodový až na samotný závěr, kdy některé skupiny trochu zbloudili a poté museli scházet do Černého dolu přes sjezdovku. A to tedy byl pořádný nápor na lýtka a klouby. Zase jsme ale objevili přírodní zajímavost pod názvem Johančina studánka. Celkem jsme ušli okolo 30 km, včetně úžasného výstupu na Sněžku. Došli všichni – hurá …

V neděli jsme poklidili chatu a vydali se do Dolní Ředice na exkurzi soukromého pivovaru Mordýř. Výprava prošla celý areál malého pivovaru, vyslechla si odborný výklad sládka a posléze nakoupila vzorky k domácí ochutnávce.To byl poslední plánovaný program a následoval už jenom odjezd ke svým domovům. I přes náročnou výpravu hodnotíme jarní soustředění Perunu v Krkonoších pozitivně a příští rok zase v Černém dole ahoj.

5.5. 2014

POŽEHNÁNÍ NOVÉ DRAČÍ LODI

Sobotní sychravé počasí 3.5.2013 na rybníku Řeka nelákalo zrovna ke koupání, přesto se na jeho březích shromáždilo několik desítek diváků, aby byli přítomni spuštění první nové dračí lodi s názvem Perun na jeho hladinu. Tuto loď si pořídil sportovně kulturní spolek Perun Hluboká a vyrobila ji na zakázku česká firma Bizzon.

Lodi požehnal dlouholetý kamarád páter Gabriel Burdej. Křtu se zúčastnil i mistr světa v rychlostní kanoistice Petr Čáp Procházka, který pomohl se zařizováním koupě. Byla vyrobena již na podzim a přes zimu byla uschována v národním olympijském centru v Račicích, kde nasála závodního ducha. Díky ní budou moci členové spolku i další veřejnost více trénovat.

Loď, jež má na své přídi upevněnou typickou dračí hlavu, je vyrobena především z karbonových vláken a sklolaminátu, měří dvanáct a půl metrů a bez posádky váží zhruba dva a půl metráku a s posádkou téměř dvě tuny. Vše nakonec dobře dopadlo a nová dračí loď na Řece vlídně přijala svoji novou posádku.

CAVEMAN V KRUCEMBURKU

Když jsme se v Perunu na podzim domlouvali, kam vyrazit do divadla, napadlo nás, že to tentokrát otočíme a přivezeme divadlo za námi. Představení Caveman bylo jasnou volbou, protože se při něm všichni smějí od začátku až do konce. Světovou premiéru mělo už v roce 1991 a do Čech ho přivezl jeho první český protagonista Jaroslav Dušek. V současnosti ho hrají dva herci - Jan Holík (který byl krucemburským Cavemanem) a Jakub Slach. Nebylo důležité, který z nich k nám přijede, protože oba jsou naprosto dokonalí a přesvědčiví (někteří z nás fanoušků viděli představení několikrát v obou alternacích).

Autorem je americký humanitně vzdělaný herec a dramatik Rob Becker, který vyšel ze svých znalostí, a myšlenku, že muži a ženy jsou opravdu jako z jiné planety, rozvedl a pokusil se o vysvětlení existujících rozdílů. Caveman je zajímavou sondou do vztahů mezi mužem a ženou, prezentovanou mužem, přesto ženy neuráží a mužské chování bere s lehkou nadsázkou a inteligentním humorem. Vždyť nám občas neuškodí podívat se na běžné životní situace z pohledu opačného pohlaví. Ženy se snad už na své partnery nebudou tak zlobit, když si nevšimnou jejich nového účesu, když nepoznají, že je doma vytřeno, a pochopí, že při sledování fotbalu nemají na své muže vůbec mluvit, protože není jejich chyba, že je neslyší. A když uslyší svého muže říkat kamarádovi: "Ty stará kur..." , tak to znamená, že je mezi chlapy všechno v pořádku a že mu tím vlastně řekl, jak mu chyběl a že ho má rád. A když chlap přijde z práce domů a nemluví, tak je to proto, že už vyčerpal svých dva tisíce slov, kdežto ženě ještě zbývá dalších pět tisíc, a že výsostné mužské území v domě nemusí být pouze sklep nebo garáž. A muži už snad chápou, proč se občas ženy zdánlivě bezdůvodně urážejí, i když jim nic neudělali a proč si o nich ženy někdy myslí, že jsou "kreténi". A snad se také na nakupování svých žen budou dívat shovívavěji, protože ženy jsou přece sběračky, kdežto muži naopak lovci.

Honza Holík byl naprosto úžasný a z energie, kterou nám předal, jsme čerpali ještě dlouho po skončení představení. Podělil se s námi o jednu historku - když za ním přišel po jednom představení starší manželský pár, tak mu paní povídá: "Vy jste s námi musel být letos na dovolené". Na to její muž suše odvětil: " Ne, on už s námi třicet let žije". Proto bychom se neměli pokoušet měnit své partnery k obrazu svému, ale mít je rádi takové, jací jsou.

http://www.caveman.cz/

22. 3.

Perun na brigádě v lese pod Kameným vrchem.

První ze série plánovaných brigád pro letošní rok odpracoval Perun v hraběcích lesích pod dohledem hajného Brychnáče. Dvacet dva členů našeho klubu ( bývá mnohdy větší účast ) schazovala lesní odpad na upatí Kamenného vrchu, což je nejvyšší vrchol v okolí ( pozn. red. ). Z těžko přístupných míst a ze zalesněných ploch se vytahovali větve a klestí do přijatelnějšího terénu pro těžkou techniku.

V průběhu roku klub čeká ještě brigáda na posekání parku pro Obecní Úřad, jedna nebo dvě akce opět v lese a samozřejmě náročná příprava závodů Dračích lodí na rybníku Řeka.

Peruni v Alpách

Letošní zima která byla skoupá na sněhovou nadílku Peruni zorganizovali tři výlety za sjezdovým lyžováním. První skupina příznivců sjezdovek vyrazila v půlce ledna do Rakouských Alp, kde jsme si s předstihem zajistili ubytování v Obertraunu v penziono Schröber s českou obsluhou a vítečnou Rakouskou kuchyní. Jedinou komplikací bylo dojíždění do okolních ski areálů, ale zase jsme si mohli vybrat podle ranní předpovědi počasí nejideálnější středisko. První den naše výprava strávila na skalním masívu Kripenstain, kde je známá jedenáctikilometrová sjezdovka.

Další den nás modrou oblohou přivítalo středisko Tauplitz, jeden z nejstarších areálů Štýrska v oblasti nazývané Solnou komorou. Díky mikroklimatu náhorní plošiny a nadmořské výšce až 1 965 m. n. m. tu byli skvělé lyžařské podmínky. Po zbylé dva dny jsme se proháněli po sjezdovkách rozsáhlého areálu Dachstein West rozprostřeného pod stejnojmenným ledovcem. Za zmínku stojí že pokud nejsou 100% lyžařské podmínky skipasy jsou za mimosezoní ceny, což v Čechách tak úplně neplatí.

Další sedmičlenná skupina vyrazila do Francouzského střediska Les Sybelles. Tato zimní lyžařská oblast se nachází v severních Francouzských alpách. Jedná se o šest vzájemně propojených areálů, které nám nabídly necelých 310 kilometrů upravených sjezdovek, což z Les Sybelles činí čtvrtou největší lyžařskou oblast ve Francii. Lyžovali jsme v nadmořské výšce 1100 – 2620 metrů. Někteří si vyzkoušeli lyžování ve volném terénu pod vedením instruktora.

Na půlku března je ještě zamluvená chalupa ve Velké Úpě v Krkonoších , ale vzhledem teplému počasí se v této chvíli jeví tento zájezd jako velmi nepravděpodobný. Pokud se situace změní bude tu místo tohoto posledního odstavce článek z této dovolené.

Videoprojekce úspěšných akcí Perunu 2013.

V pořadí již osmá videoprojekce úspěšných akcí Perunu proběhla 8. února večer v hospodě u Pepína. Loňský rok byl pro náš klub velmi zajímavý a všechny význačnější akce se v průběhu roku dokumentují nejenom pro takovéto příležitosti.

První se na plátně objevilo soustředění v Krkonoších, které se povedlo a splnilo svůj účel i přes nepříznivé počasí. Další záznam patřil závodům Dračích lodí na rybníku Řeka. Naše posádka v tomto závodě nejen zvítězila, ale Perun hlavně zvládl závody po organizační stránce na výbornou. Další úspěch sklidili naši draci na hladině Velkého Dářka, když v kategorii sport vypádlovali nádherné třetí místo. S kamerou nám byl v patách Tomáš Březina, který celý závod precizně zpracoval a připravil k promítání. Na přestávku jsme nechali připravit svačinku a tak stejně jako v předchozích letech Pepíno podával tradiční guláš.

František Brychnáč navštívil Havaj a Spojené Státy. Požádali jsme ho o zapůjčení natočeného materiálu a Petr Růžička vše zpracoval a připravil k projekci. Záběry z Pearl Harbru, představení Havajských tanečnic a posléze video z Yellownstonského parku který je znám svou sopeční aktivitou, sám účastník dokonale okomentoval. Pak přišel na řadu snímek ze Znojma, kde se naše Berušky zúčastnily závodu šlapání hroznů. V kádi měli nejlepší formu a vyšlapali si první místo z osmi účastníků z celé republiky. Na závěr naše režie připravila pár skečů z archívu Perunu. Závody do vrchu ve Francouzských Alpách, to vše v hlubokém sněhu a jenom v trenkách. Pak trochu erotiky ze soukromého archivu nejmenovaného Peruna pod názvem Italian sex a úplně poslední, krátký dokument Šakalí dech a jeho následky roku 1996.

Závěrem patří poděkování všem, kteří se této akci podíleli a těm který vše nafilmovali, nafotili a zpracovali.

ROK 2013

Perun na fotbalovém turnaji u Balotonu.

5. - 10. července.

Ačkoli to nebylo v plánu Perun po roce opět vycestoval do Maďarska k Balatonu.Původní cesta měla vést do Perunem neprobádaného Rumunska.Tam navštívit českou enklávu ve Svaté Heleně, přímořské letovisko Mamaia a při zpáteční cestě zastávka v Transylvánských Alpách s výletem na hrad Bran. Bohužel v počátku velmi nadějné jednání s rumunským partnerem postupně vyšumělo a nedošlo k domluvě.Změnili jsme tedy plány a přihlásili se na fotbalový turnaj Akali Cup v Balatonakali v Maďarsku.

V pátek 5.července v ranních hodinách se všichni výletníci nasoukali i se svými objemnými zavazadly do autobusu a odcestovali do Perunem již třikrát navštíveného Maďarska. První zastávka byla v oblíbeném termálním koupališti Sarvár. Komplex s několika bazény s různou teplotou vody a se spoustou vodních atrakcí má pokaždé co nabídnout. Ale Sarvár není proslavený jenom svými lázněmi, ale i zámkem na kterém pobývala svého času kněžna Báthory. Převážná část výpravy prošla branou zámku, kde na zámeckém nádvoří právě probíhala zkouška orchestru na večerní představení. Shodou okolností nám cvičně zahráli českou hymnu. Po jejím zakončení k jejich velkému překvapení sklidili potlesk od všech členů Perunu a poté se nám všem uklonili. Vpodvečer jsme dorazili na místo určení, kde nás čekalo příjemné letní počasí a teplý Balaton.

Víkend jsme zcela podřídili fotbalu. Přes den u vody a večer fotbalové utkání na tvrdém a vyschlém nerovném hřišti za tropického vedra. Bohužel nepodařilo se nám navázat na úspěch z roku 2010 a v tomto turnaji jsme skončili na třetím místě. Podrobné reportáže z utkání najdete ( budou) v sekci fotbal.

Zbytek výletu jsme již pojali jako dovolenou s koupáním ve vyhřátém Balatonu, návštěvou hospůdek a ochutnáváním místních specialit .V odpoledních hodinách část výpravy vyrazila do Balatonfürhedu, buď do přístavu, kde hlavní ulici lemovaly stánky s různými suvenýry anebo do místního akvaparku.

Zpáteční cestu jsme rozdělili na dvě etapy.Na doporučení Roberta Hussára,majitele našeho oblíbeného kempu jsme přenocovali v Lipótu, který se nachází poblíž slovenských hranic.Tyto nově otevřené a málo známé termální koupaliště nás příjemně překvapili nejenom svým moderním zařízením výborně zasazené do přírody. Precizně udržovaný areál, obehnaný vodním příkopem ve kterém se proháněla spousta ryb, nabízel plno atrakcí včetně vodopádů, skluzavek, tobogánů, mořských proudů a sauny. Velmi příznivá byla i cena ubytování v kempu s neomezeným vstupem do bazénů s využitím všeho co areál nabízí.

Přesto, že výlet k Balatonu byl jako náhradní plán tak se velmi vydařil ke spokojenosti všech. Všichni přijeli opálení jako po týdenním pobytu u moře. Uvidíme kam nás vítr zavane příští rok, třeba právě zmiňované Rumunsko.

Soustředění 2013

Černý Důl 3. - 5. května.

Stejně jako v předchozích letech vyrazil Perun na soustředění do Krkonoš. V pátek bylo naplánováno přátelské utkání v Radvancích proti domácímu Baníku. A však přívalové deště předchozího dne a vytrvalé neutichající srážky po celé páteční odpoledne zapříčinilo odložení zápasu v tomto případě o celý rok.

Toto rozhodnutí nás zastihlo až cestou při obědě v Jaroměři, ale nepřekvapilo. Pro část výpravy to bylo zklamání, protože cestovali převážně kvůli fotbalu. Odmítly jsme pozvání do kabin na pár piv a odjeli přímo na penzion do Černého Dolu. Jako náhradní program byl zvolen přímý přenos hokejového utkání z MS Česko - Bělorusko.

Vše ostatní už běželo dle plánu, vzbudili jsme se do prosluněného rána a kuchař nachystal zajímavou polévku s názvem Honzkova směska. Po osmé ráno již celá výprava vyčkávala na autobusové zastávce místní spoj a s jedním přestupem ve Vrchlabí odcestovala do Špindlerova Mlýna. Po získání informací od horské služby se všichni účastníci vydali na počáteční šestikilometrový výšlap přes Svatý Petr a dále po Staré Bucharově cestě na Kozí hřbety s Krakonošovou vyhlídkou (1422 m.n.m. ) s převýšením 672m. Následně okolo Rennerovy studánky na Luční boudu (1421 m.n.m.), nejstarší a největší horskou chatu Krkonoš pyšnící se vlastním pivovarem. V útrobách budovy je nejvýše položená restaurace v České Republice, ve které jsme poobědvali. S plnými žaludky jsme vystoupali na druhou nejvyšší českou horu Luční 1555 ( m.n.m.) kde se nachází Památník obětem hor, postavený na počest tragické smrti Hanče a Vrbaty. Následoval sestup kolem Vírovky k horské chalupě Na rozcestí která leží na křižovatce šesti význačných tras. V příjemně vytopené a stylové restauraci nás přivítala obsluha která pochází z Chotěboře. Pak nastala nejobtížnější část celé tůry, trasa po Liščím hřebeni na Liščí horu byla pokryta více než padesáticentimetrovou vrstvou rozbředlého těžkého sněhu. Pro takovíto úsek by byli vhodné sněžnice nebo lyže, v turistické obuvi se někteří bořili místy až po kolena . Po překonání vrcholu Liščí hory (1 363 m.n.m. ), sněhu začalo ubývat a celá výprava roztrhaná do tří skupin se sešla v chatě U Mamuta aby se posilnila několika iontovými nápoji z božkova k poslední části tury. Ta už byla jenom ve výletním tempu, jen po zpevněných cestách přes Tetřeví boudy s mírným nebo ostřejším klesáním do Černého Dolu ( 597 m.n.m. ). Pro Perun vydařený výšlap celkem 24 km s překonaným převýšením 1763 m.

Večer ve společenské místnosti penzionu proběhla přednáška nejmenovaného lektora o domácím násilí na mužích. Všichni Peruni dostali instrukce jak se zachovat v situacích , kdy dojde na zákaz vstupu do restaurace , návštěvy sportovní události a nebo vynucování nedůležitých domácích prací. Hrstka členů našeho klubu kteří by proškolení potřebovali velmi neodkladně ,se soustředění nezůčastnili , proto dostanou tiskopisy k domácímu studiu. Další část večerního programu bylo utkání našich hokejistů proti Švédsku.

Na neděli byl v plánu výšlap po okolí Černého dolu. Většina výpravy si neorganizovaně prošla místní lyžařský areál, který není tak známí jako okolní střediska, přesto má co nabídnout. Dvě sedačkové lanovky, několik vleků a vyjímečně široké sjezdovky. K nahlédnutí byl i místní lom kde se těží vápenec a pomocí 9 km dlouhé lanovky přepravován ke zpracování do sousedních Kunčic. Na víc už nám nezbyl prostor snad příští rok.

Přestože odpadlo přátelské utkání s Radvanicemi bereme soustředění velice pozitivně a hodláme v takovýchto a podobných akcích pokračovat i nadále.

Perun s Vámi!!!!

Zájezd do divadla v Pardubicích

2. března 2013

Čas od času si dopřejeme společně nějaký ten kulturní zážitek. Několikrát Perun vycestoval pobavit se do některého z pražských divadel, ale poslední dobou dáváme přednost Východočeskému divadlu v Pardubicích, kde podle našich zkušeností je záruka kvalitního představení.

Tentokráte se povedlo zajistit vstupenky na jednu komedii na Grand festival smíchu, které Východočeské divadlo již třináct let organizuje. Láska a peníze to je název divadelní hry v podání pražského divadla v Dlouhé. Před začátkem představení všechny diváky dobře naladila povídáním o svých začátcích v Pardubickém divadle Libuše Švormová, jakožto vzácný host festivalu. Pak rozjeli herci známí z televizních plnohodnotných seriálů pro důchodce, slátaninu kterou chápali snad jenom oni a režisér. Bezduchý anglický humor, kde navíc scény nešli tradičně po sobě, nutil diváky spíše ke spánku nežli k přemýšlení. Do dvouhodinového představení navíc nebyla zařazena přestávka, pravděpodobně už by se nikdo nevrátil. V závěru, kdy má hra finišovat na scéně probíhali nezajímavé dialogy, ale to už jsme byli myšlenkami někde v hospodě. V recenzích bylo psáno, že na divadlo v Dlouhé se těžko shánějí lístky, ještě takovéto dva kousky a tento problém bude jistě vyřešen.

Největší zážitek večera bylo těch pár piv před začátkem představení a následně několik dalších po návratu do Krucemburku. Každopádně příště zvolíme osvědčený model, nežli se něco zamluví, tak dobrovolník to zajede omrknout.

Lyžovačka v Alpách

Francie

Letos se naše desetičlenná skupina příznivců francouzských Alp vydala do střediska La Rosiere, které leží naproti Les Arcs pod masívem Mont Blanc a patří mezi klidnější střediska, která tolik netrpí návalem lyžařů. Část sjezdovek, na kterých jsme mohli lyžovat, se nachází i na území Itálie (La Thuile), takže celý areál nám nabídl 150 km velmi dobře upravených sjezdových tratí. I přes nepříznivé počasí na začátku týdne jsme si lyžování užili a stejně tak návraty na hotel, kde na nás čekala sauna, vířivka, bazén a dobrá česká večeře.

Rakousko

Naopak pětičlenná skupinka vyrazila do námi již několikrát probádaného Hornorakouského střediska Dachstein West ,která je označována zaslouženě titulem jako nejlepší freeridová oblast Rakouska. Ubytování jsme si zajistili v penzionu na pokraji Obertraunu s ryze českou obsluhou a dobrou rakouskou kuchyní. Nevýhodou ale bylo dojíždění na sjezdovky do patnáct km. vzdáleného Gosau. Rozsáhlé lyžařské středisko nabízelo skvěle upravené trasy bez front na vleky jak jsme zvyklí z Krkonoš s ideálním slunečným počasím. V plánu bylo vyzkoušet i nedaleké proslulé svahy ve Schlamingu, ale vzhledem k přípravě Mistrovství Světa ve sjezdovém lyžování v tomto středisku jsme očekávali různá omezení a z toho důvodu to odložili na nějaké příště. A to už může být třeba příští leden.

Na začátek března byla ještě k týdennímu pobytu zamluvená chalupa ve Velké Úpě. Nabídku využilo pouze několik vyznavačů lyžování i když podmínky byli vynikající. To se o předchozích zimních sezonách říci nedá a snad i proto většina lyžařů vyráží častěji do zahraničí.

Videoprojekce akcí roku 2012

2. února 2013

Mezi každoroční společenské a kulturní dění , které Perun pořádá je videoprojekce akcí z předchozího období. V roce 2012 proběhlo plno zajímavých akcí a nejen pro Perun význačných událostí, které stály za zdokumentování.

Promítání začalo kolekcí fotografií které mapují činnost našeho klubu v průběhu celého roku. Následoval záznam úspěšného soustředění v Krkonoších, včetně přátelského utkání s Baníkem Radvanice. 19. a 20. května hostil Perun fotbalisty z Dolního Rakouska USC Friedersbach a naši kameramani s fotografem jim byli po celý víkend v patách. Zpracované video samozřejmě bude putovat i do Rakouska. Pak se na plátně objevil historicky první závod Dračích lodí na rybníku Řeka o pohár Mikuláše Střely. Tato velmi úspěšná a povedená akce, kterou Perun organizoval zakončila první část videoprojekce.

Na přestávku byl nachystaný pověstný Pepínův guláš na který by si měl podle ohlasu ze sálu na jeho kvality, hostinský udělat patent.

Druhou část promítání otevřel Martinův seskok padákem, který dostal ke svým 40 narozeninám. 15ti minutové video sám aktér okomentoval. Další významnou akcí byl zájezd na fotbalový turnaj Akali cup 2012 do Maďarska. Přestože se nám nepodařilo obhájit vítězství z roku 2010, strávili jsme na pobřeží několik nádherných slunečných dnů, které stálo zato si je na plátně připomenout. Následoval 20ti minutový záznam z 15. ročníku turnaje v malé kopané Perun Cup ve kterém Perun skončil na 3.místě, když kov nejcennější si odvezli hráči z Uhlířských Janovic. Tak trochu z jiného soudku byla videonahrávka z Festivalu Dračích lodí ve Znojmě,kde posádka Perunu vypádlovala Mistra Oceánie. Současně se závodem probíhal Burčák fest v nedalekém klášteře, kde se naše drahé polovičky přihlásily do soutěže ve šlapání hroznů.Čtyřčlenný tým s názvem Krucemburské čisté nožky vyšlapal v dřevěné kádi bronz.

Ke konci večera jsme si promítli tradiční půlnoční překvapení, které se skládalo ze čtyř krátkých klipů s názvy Půlnoční taneček, Tetřev na lovu, Počty a Unavený trenér- to dokládá , že Peruni si dokážou udělat legraci především sami ze sebe.

Na závěr patří poděkování Jardovi Dohnalovi, který většinu materiálu natočil, Petrovi Růžičkovi, který vše zpracoval a Romanu Dopitovi, který zařídil techniku a vše okomentoval.

Perun s Vámi!!!

ROK 2012

Perun opět v Maďarsku. 4. - 8. července

Perun vycestoval potřetí do Maďarska k Balatonu na fotbalový turnaj AKALI CUP. Neodjeli jsme jenom za sportem, ale také za zábavou, příjemným pobytem a koupáním na Balatonu a v termálních koupalištích.

Ve středu 4.7. se početná výprava nastěhovala do velkého klimatizovaného autobusu a se všemi potřebnými i nepotřebnými věcmi ke kempování vyrazila vstříc dalším nevšedním zážitkům. První zastávka byla až v Maďarském Sarváru , kde jsme strávili celý den. Moderní rozsáhlý komplet na okraji města čítá devět venkovních i vnitřních bazénů. Minerální voda známá svými blahodárnými účinky o teplotách 26°C až 38°C je vyhledávaným místem všech věkových kategorií. Není divu, že jsme zde potkali i několik občanů z Krucemburku a okolí.

Večer jsme se přemístili do místa konání do obce Balatonakali na severní straně jezera. Přišel nás přivítat Róbert Huszár- hlavní sponzor a spolupořadatel turnaje a seznámil fotbalisty Perunu s propozicemi tohoto sportovního klání.

Čtvrtek byl pro nás volným dnem a tak většina strávila celý den u Balatonu. Čistá voda s typicky bledě zeleným odstínem dosahovala 27°C a při teplotách 35°C ve stínu a někdy i více moc neosvěžila. Každý tedy uvítal restaurační zařízení různých typů, která nabízela standardní občerstvení , ale i pro nás neobvyklý jídelní lístek s různými specialitami. Maďarský guláš ochutnal snad každý, ale řízek se špagetami nebo smažený sýr s rýží se u nás jen tak nevidí. Večer, když opadly tropické teploty jsme si udělali výlet na poloostrov Tihany. Ten patří k nejoblíbenějším střediskům Maďarska a svým návštěvníkům nabízí i množství historických památek. Dominantou poloostrova je především benediktínský klášter v němž ještě dnes žije několik mnichů. Nelze opomenout plno řemeslnických dílen , stánků a vinných sklípků lemující místní komunikaci.

Pátek byl v podobném scénáři jako den předešlý a tak většina z nás prožila odpoledne na travnaté pláži v Akali. V podvečer jsme nastoupili k prvnímu utkání na turnaji proti favorizované Zánce. Soupeř se ukázal zdatnější a zvítězil na vyschlém tvrdém a nerovném hřišti prakticky bez trávy 4:1.

Přestože Perun byl u Balotonu potřetí pro část výpravy to byla premiéra. Zmiňovaná skupina odjela v sobotu na prohlídku přístavu v Balatonfüreru a následně vyhlídkovou plavbu ve východní části jezera. Zbytek výpravy dal přednost pláži v Akali, kde mimo jiné vrcholily přípravy na večerní vyhlášení Miss Balaton. Na promenádním mole se po dohodě s pořadateli objevil spolu s modelkami i prezident našeho klubu a svým osobním šarmem se snažil zapůsobit na přihlížející diváky. Jak večerní miss dopadla však nevíme, protože stejnou dobou jsme odehráli zápas s domácím týmem Balatonakali. Ve velmi emotivním utkání, kde padalo plno ostrých slov a prášilo se od kopaček jsme prohráli 4:0. Přestože jsme neuspěli jako obhájci na tohoto turnaje z roku 2010 , každý z hráčů ze sebe dostal maximum, ale na špatném,tvrdém, neupraveném hřišti na více nebylo. Ihned po zápase došlo na předání finančních odměn za jednotlivá umístění v turnaji a všichni hráči Perunu dostali od pořadatelů dárková trika.

V neděli jsme se přemístili zpět do autobusu a odjeli relaxovat do termálního koupaliště v Györu. Příjemně strávený den v teplé minerální vodě rychle uběhl a odsud už nabral náš autobus směr Vysočina. Tak snad někdy příště.

PERUN S VÁMI!!!!

Perun přivítal tým z Dolnorakouského Friedersbachu.

V rámci projektu „Fotbal bez hranic“ Perun přivítal 19. a 20. května fotbalový tým z Rakouska USC Friedersbach.Výstižnější název návštěvy by byl přátelské setkání sportovců z Dolního Rakouska a Vysočiny.Tato akce podporovaná Krajem Vysočina , Regionální Rozvojovou Agenturou Vysočiny a Evropskou unií se skládá ze dvou částí.První proběhla 15. a 16.října loňského roku u našeho partnera v dolnorakouském Friedersbachu poblíž města Zwetl.

Tentokrát byl hostitelem Perun Klub.Po vzájemné domluvě jsme připravili zajímavý program na celý víkend. Nejzajímavější část celého setkání, byl přátelský fotbalový zápas v sobotu od 16.00 hodin na hřišti Spartaku Staré Ransko.Výkopu předcházely obvyklé oficiality jako focení a předávání dárků.Potom přednesl krátkou řeč prezident Perunu Luděk Strašil, místostarosta městyse Krucemburk Tomáš Trávníček a prezident USC Friedersbach Andreas Lintner.

Zápas se odehrál ve svižném tempu, ale zároveň v přátelském duchu bez zbytečných faulů.V průběhu utkání padaly pěkné branky a došlo i na přísně nařízenou penaltu. Přestože Perun v utkání třikrát vedl, hosté v poslední minutě z přímého kopu srovnali utkání na konečných 3:3.Spartak Staré Ransko pro toto utkání připravil hřiště na výbornou, včetně zázemí a občerstvení, které uvítala hlavně slušná divácká návštěva.

Posléze se všichni přemístili do Hluboké na penzion u Strašilů (U víly Josefíny, budoucí název poz.red. ), kde bylo nachystané pohoštění. K dispozici byla i televize a tak si většina z nás zafandila při hokejovém zápase z mistrovství světa Česko-Slovensko, kdy všichni jednotně povzbuzovali naše hokejisty. Ti vytrvalejší ještě stihli shlédnout finále Ligy mistrů, ale to už se většina zapojila do družného hovoru nejen o sportu, ale i o jiných běžných věcech. Přestože byl pro naše přátele na neděli naplánován výlet do Kutné hory, společenská část se protáhla do pozdních večerních hodin. Takto byla viděna celá akce očima Perunu.

foto naleznete v sekci Fotogalerie:

A jak to viděla návštěva z Friedersbachu?

19. a 20. května 2012 jsme se v počtu 47 osob vypravili na výlet k našim českým sousedům. Po oba dva dny nás provázelo nádherné jarní počasí.

Jako první bod na programu byla prohlídka pilařského závodu Stora Enso ve Ždírci nad Doubravou. Díky dohodě s vedoucím závodu panem Urbanem byla část výrobní linky v provozu, díky čemuž jsme se mohli lépe seznámit s výrobními postupy. Naší cesty se zúčastnili i někteří zaměstnanci závodu Stora Enso Brand. Pro ně byla prohlídka o to zajímavější, neboť mohli porovnat jednotlivé závody.

Následně se část cestujících ubytovala v Radostíně u pana Šimáka, kde zároveň celá skupina poobědvala. Zde jsme se mohli přesvědčit o dobré pověsti české kuchyně (můj kuřecí steak a následný moučník chutnaly výborně!!!).

Po obědě se ubytovala druhá polovina cestujících u pana Strašila v Hluboké. Část skupiny se pak vypravila pěšky krásnou krajinou na fotbalové hřiště na Starém Ransku.

Po pěkném přivítání zástupcem starosty panem Trávníčkem a předsedou klubu Perun panem Strašilem začal v 16 hodin zápas v rámci projektu „Fotbal bez hranic“. Někteří z našich stálých hráčů se z časových důvodů nemohli dostavit, a proto jsme požádali o podporu naše starší hráče. Dobré zwettlovské pivo, které jsme konzumovali v autobusu, naší kondici moc nepřidalo, ale i přesto byl náš jediný cíl nedostat příliš hodně gólů a zápas ukončit bez zranění.

Hned od začátku se Perun ukázal jako silnější mužstvo, které už po krátké době vedlo zaslouženě 1:0. Díky penaltě se nám podařilo výsledek vyrovnat. Krátce před přestávkou vedl opět Perun 2:1. Ve druhé polovině zápasu se dostávalo naše mužstvo do stále většího skluzu, který podtrhl nádherný kop perunského hráče a nový výsledek 3:1. Naše mužstvo však bojovalo obětavě dále. V protiútoku se nám podařilo změnit výsledek na 3:2. V poslední minutě zápasu jsme dostali novou šanci. Volný kop vyrovnal stav na 3:3. Vzhledem k tomu, že jsme s remízou vůbec nepočítali, byla radost o to větší.Tímto bych chtěl vyslovit uznání mužstvu Perun Hluboká, jakož i teamu rozhodčích za pěknou a velice férovou hru.

Věřím, že jsme našim českým kamarádům udělali radost malým dárkem, který jsmes sebou přivezli. Šály potištěné názvy našich klubů USC Friedersbach a Perun s datem společného zápasu budou jistě pěknou vzpomínkou.

Večer jsme byli pozváni na příjemný večer v Hluboké. Pro každého tu bylo něco. Jedni se dívali na finále Mistrovství Evropy, druzí využili příjemného jarního počasí a na dvoře penzionu si vychutnali báječné grilované sele. Následně se ukázalo, že se navzájem dokážeme domluvit i bez znalosti českého či německého jazyka (řeč alkoholu je mezinárodní J ).

Po krátké noci jsme se vypravili na výlet do krásného města Kutná Hora. Během plánované dvouhodinové prohlídky nebylo možné navštívit všechny pamětihodnosti, které toto historické město v Čechách nabízí. Kostnice se ale jistě zapsala do paměti všech účastníků.Po výborném obědě se část skupiny vypravila do Stříbrných dolů. Malé a úzké chodby však vzbudili u některých lidí velmi stísněný pocit.

V 17 hodin jsme Kutnou Horu opustili a vydali se na cestu zpět. O vzrušení se na závěr postarali dva z našich nejstarších cestujících, které přivezla k autobusu policie. Pánové se ve městě ztratili a sami nedokázali nalézt cestu zpět.

Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat našich českým kamarádům za jejich srdečnost a pohostinnost, díky nimž nám připravili dva pěkné dny.Další vřelé poděkování patří paní Evě Mayer, která nám velmi ochotně pomohla výlet zorganizovat. Bez její pomoci by se tato akce nemohla uskutečnit.

Na náš výlet budeme všichni jistě dlouho vzpomínat.

Andreas Linthner

Předseda klubu USC Friedersbach

foto naleznete v sekci Fotogalerie:

Soustředění Krkonoše 2012

11. - 13 května Černý Důl

Letos opět v pěkném ,až velmi horkém počasí začalo soustředění Perunu fotbalovým zápasem v Radvanicích.

Baník Radvanice – Perun Hluboká 1 : 3 ( 1 : 1)

Naše góly: Václav Vavroušek 2x, Roman Košina.

Podrobnosti o zápase v sekci fotbal.

Po zápase a občerstvení na hřišti, následoval přesun do penzionu v Černém Dole. Společně se zavazadly hráčů a ostatních účastníků zájezdu se do společenské místnosti stěhovaly též kyblíky s naloženým masem a také se začala vršit úctyhodná kupička sudů piva – což majitel penzionu nějak nestíhal chápat.(Vše bylo samozřejmě dietní a nealko podobě.) Po menších problémech s chlazením nápojů, pak již unavení hráči a realizační tým doplňovali kalorie a vitamíny podle potřeby a v dobré náladě.

Po rozebrání zápasu a regeneraci byla realizačním týmem oznámena nominace na zápas s Rakouským USC Friedersbach. Pak se postupně dle fyzické kondice všichni odebrali spát.

K ránu podle předpovědi sice začalo pršet, ale po posunutí budíčku program soustředění probíhal dál podle plánu krátkým výstupem a posléze výjezdem lanovkou na Černou horu. Horská tůra pokračovala po zasněžených hřebenech Krkonoš s krátkými zastávkami v horských boudách, pro doplnění iontových nápojů. Oběd v Pražské boudě nebyl úplně podle našich představ, neboť zde zřejmě nebyli dostatečně připraveni na sportovní zájezdy. Po dalších kilometrech následoval sestup do Černého Dolu a po odpoledním výklusu pokračoval relaxační program ve společenské místnosti našeho penzionu. Tradiční průběh a porušování životosprávy některých hráčů, již bylo trenérem tolerováno.

Zaujala také diskuze, jaké ženy preferují členové Perunu – zda přírodní, či s moderní depilací. Anketa dopadla plichtou půl na půl.

Nesmíme zapomenout na oslavu 50. Narozenin našeho kamaráda Franty Bence zakládajícího člena Perunu a známého broukaře a nádherný dort představující zelenou louku plnou broučků, kobylek a červíků, který byl po přepočítání kalorií následně zkonzumován!

V neděli po pozdnější snídani a úklidu penzionu následoval přesun směr Žacléř a prohlídka podzemní dělostřelecké tvrze Stachelberg, kam se dostalo bohužel jen několik vyvolených. Větší skupina hráčů nebyla dovnitř vpuštěna?

Zřejmě kvůli své výšce či nějaké jiné tělesné nebo psychické nadprůměrnosti, či jinému stavu, než v kterém se nalézali ostatní.

Někteří hráči a v tom je kapitán a prezident Perunu vzorem, si ještě přidávali fyzickou zátěž a i při nedělním obědě v restauraci lehce vyklusávali.

Soustředění se opět vydařilo a splnilo svůj cíl!

foto naleznete v sekci Fotogalerie:

Zakončení hokejové sezóny.

Perun na lyžích.

V Perunu je plno příznivců sjezdového lyžování, prakticky všichni tento sport ovládají a to včetně malých dětí. Každoročně vyrážíme za touto vášní do českých ale i zahraničních lyžařských středisek a ne jinak tomu bylo i letos.

Koncem ledna si několik nadšenců zajelo do Rakouska pod Dachsteinský ledovec ( 3004 m). Lyžařské středisko Dachstein west je nejrozsáhlejší v Horním Rakousku poblíž Salcburku s dobrou dosažitelností z Vysočiny ( cca 420 km. ).

Početnější skupina lyžařů vyrazila do střediska Alpe D`huez ve Francii. Tato lyžařská oblast přezdívaná slunečný ostrov nedaleko Grenoblu nabízí 250 km sjezdových tratí včetně oficiálně nejdelší sjezdovky v Evropě která je 16 km dlouhá s převýšením 1600 m a nebo 200 metrovým osvětleným tunelem vyhloubeným ve skalním masívu.

Spíše rodinná záležitost byla lyžovačka v Krkonoších.Na chatu chotěbořského ÚNZU už Perun jezdí 18 let.U chaty nebyl ideální terén pro lyžování a tak většina výpravy dojížděla skibusem na sjezdovku na Portášky nebo do Pece pod Sněžkou.Bohužel v půli týdne přišla velká sněhová nadílka a následně obleva což poznamenalo kvalitu sněhu na sjezdovkách. Ve čtvrtek proběhla oslava Bobánkových narozenin .Děti mu nejdříve zatančili tanec buga-buga a posléze dojatého oslavence obdarovali plyšovou žirafou .

Večer před odjezdem byla dohodnuta schůzka se zástupci české asociace dračích lodí na penzionu Svornost v Peci pod Sněžkou.Probrali jsme pár věcí,které se týkají závodů na rybníku Řeka i obyčejné životní problémy.Jenom sjezd na parkoviště u Javoru byl obtížnější než obvykle- po ochutnávce Čápových gripenů nám ztěžkli nohy.Dojeli jsme v pohodě a zároveň tím skončila naše lyžařská sezona.

Tak zase příště Perun s Vámi!!!!!

Perun obsluhoval na Obecním plese v Krucemburku.

V sobotu 11.2.2012 se v Krucemburku konal Obecní maškarní ples na kterém připadla pořadatelská služba Perunu. Našim úkolem bylo postarat se o hladký průběh plesu, zajistit aby se hosté cítili co nejlépe včetně toho, aby měli co jíst a pít. Naše menu se skládalo z guláše, vepřového řízku s bramborovým salátem a k ohřevu byly připravené debrecínské párky. Mimo kuchyň jsme se starali také o bar, který je umístěn v patře sokolovny a o spodní výčep. Samozřejmě byla v provozu šatna a dohlíželo se i na to, aby chotěbořská kapela Polyvox měla přísun jídla a nápojů.

Součástí služby je i úklid sokolovny a jejího okolí.To jsme nechali až na nedělní odpoledne. Byli jsme rádi ,že zbylo pár porcí guláše, které přišli po úklidu k chuti. Z našeho pohledu se vše vydařilo a doufáme, že byli spokojeni všichni ostatní. Tak snad zase někdy příště.

Videoprojekce akcí roku 2011.

14.ledna 2012

V sobotu 14. ledna Perun připravil v restauraci u Pepína v Krucemburku promítání úspěšných akcí uplynulého roku. Vymysleli jsme plno zajímavého a tak se bylo na co dívat.

Technické zázemí včetně projektoru a plátna zajistil Roman Dopita, ten také celou akci moderoval a spolu s ním se u mikrofonu střídal Luděk Strašil, který byl u zrodu všeho dění. Většinu fotografií a filmové záběry pořídili Jaroslav Dohnal a Petr Růžička, druhý jmenovaný veškerý materiál zpracoval a připravil k promítání.

První se na plátně objevily fotografie z návštěvy Ukrajiny z podzimu 2007 a připomněli si tak poznávací cestu po Zakarpatské Rusi. Na řadu pak přišla kolekce fotek připravená pro naši kroniku, která mapovala činnost našeho klubu v roce 2011 seřazená podle data. Pak se promítal záznam z jarního soustředění v Černém Dole z Krkonoš. Následoval půlhodinový film ze zájezdu na Slovensko. Gabriel Burdej nám zprostředkoval přátelské utkání se Slovanem Bolešov, kde jsme prožili pohodový víkend. Většina z nás se pak rozjela po různých částech Slovenska za dovolenou. Další přišel na řadu závod Dračích lodí na Velkém Dářku. K tomuto videu byl připojen seskok padákem z letadla na Velké Dářko v době finálové jízdy. Na přestávku byl nachystán guláš, kterou Roman okořenil scénkami s divadelního představení divadla Štrúdl ,,Vize krize“.

Po přestávce jsme promítli krátkou grotesku Bobánkovi sáně. Důkaz o tom, že peruni dokážou sjíždět krkonošské svahy nejenom na lyžích, ale i v upravených neckách.Tak trochu z jiného soudku byli fotografie Františka Brychnáče, který s manželkou navštívil Spojené Státy Americké. Procestovali několik států na severu mimo jiné Washington, Montana, Idaho, Wyomink.

Navštívili Národní park Glacier, kde se potkali tváří v tvář s medvědem grizzlym nebo Národní park Yellowstone známý svou sopečnou aktivitou a plno dalších zajímavých míst ke kterým přidal i zajímavý komentář. Na příští promítání připravíme i kamerové záběry. 15. – 16. října Perun vycestoval do Rakouska za kulturou a sportem v rámci projektu Fotbal bez hranic podporovaný Krajem Vysočina, Regionální Rozvojovou Agenturou Vysočiny a Evropskou Unií. O tomto zájezdu vzniklo bezmála hodinové video s názvem Přátelství a sport nezná hranic. Přátelský fotbalový zápas s partnerem projektu USC Friedersbach, prohlídka zahrad Kittenberk a koncert hudební skupiny Cimbál klasik v místním kostele, to je stručný obsah dokumentu kterým jsme zakončili naší videoprojekci.

Perun s Vámi!!!

ROK 2011

Přátelství a sport nezná hranic aneb Perun opět na zahraniční misi - Rakousko 15. - 16. 10. 2011

V loňském roce jsme se dozvěděli, že kraj Vysočina ve spolupráci s Regionální rozvojovou agenturou Vysočiny a Evropské Unie podporuje příhraniční spolupráci s našimi jižními sousedy v Rakousku. Tak jsme si řekli, proč to nezkusit, a začali pracovat na projektu s názvem Fotbal bez hranic.

Jelikož se nejedná o naší první sportovní akci v okolních zemích (vícekrát Bulharsko , Slovensko, Ukrajina, Maďarsko a též jednou Rakousko) tak při organizaci této akce jsme využili našich předchozích zkušeností. Největším oříškem pro nás bylo splnit veškeré úkony okolo správného podání žádosti a vyplnění požadované dokumentace. Přes Evu Mayer krucemburskou rodačku žijící v Rakousku jsme kontaktovali vedení sportovního klubu ve Friedersbachu a domluvili se na naší kulturně-sportovní spolupráci v rámci našich regionů a poznání odlišností našich kultur a zvyků.

Bylo domluveno, že první část bude zahájena naší návštěvou ve Friedersbachu a to 15. až 16. 10. 2011.

Dne 15.10.2011 nastalo očekávané datum, kdy jsme odjížděli z náměstí v Krucemburku okolo 7.00 hodiny autobusem vstříc naším novým dobrodružstvím na zahraniční misi. Po několika hodinách jízdy byla provedena relaxační zastávka ve Waidhofenu s rozchodem na odpočinek a protažení našich ztuhlých nohou.Část výpravy nahlédla do místních obchodů, ale většina vyrazila do historického centra města s dominující městskou radnicí.

Do Friedersbachu jsme dorazili těsně po poledni kde nás čekal oběd v místní restauraci a penzionu. Obsluhovala tu česky mluvící číšnice, takže jsme neměli problém s objednáním jídel a nápojů. Po uspokojení našich tělesných potřeb jsme se ubytovali a to celkem na čtyřech místech v okolních pro Rakousko typických domáckých penzionech.

Po přesunu na místní fotbalový svatostánek byl zahájen v 16.00 hodin slavnostní výkop. V poněkud chladnějším počasí se naši hráči pomalu rozehřívali a i přes bouřlivou podporu ostatních členů výpravy (především dámské části publika) brzy inkasovali první gól. Tato skutečnost poznamenala další vývoj zápasu a to i když se hra vyrovnala a ve druhém poločase měl Perun i více ze hry, tak konečný výsledek zní 5:2 pro Friedersbach. Po zápase došlo k předání upomínkových předmětů a provedení společného focení.

Po odbahnění a očistě jsme se přemístili do místní restaurace ke společné večeři se soupeřem a jejich rodinnými příslušníky. Posezení se též zúčastnili zástupci místních spolků. Zde se za podpory překladatelů probírali běžné životní problémy a situace obou zúčastněných táborů a zároveň se rozebírali další možnosti spolupráce, jak ve sportovní, tak i v ostatních kulturních oblastech. Posezení se protáhlo do pozdních večerních hodin.

Druhý den po snídani jsme vyrazili do zahrad v Kittenberger na exkurzi. Zde se střetávají různé zahradnické a umělecké styly od dalekého Japonska až po tradiční Evropskou zahradu. V západní Evropě jsou zahrady dost rozšířené, ale u nás na výstavu zaměřenou výhradně na trendy v oblasti zahradní architektury a zahradnictví zatím ještě čekáme. Po exkurzi jsme poobědvali v naši tradiční restauraci, kde někteří ochutnali zvláštnosti rakouské kuchyně, jako např. dýňovou polévku nebo zvláštní knedlíky jako přílohu.

Při obědě jsme se dostali do časové tísně a tak následoval rychlý úprk do autobusu a odjezd na skvělou kulturní akci a zlatý hřeb zájezdu, koncert cimbálové hudby v netradičním komorně-folklórním stylu v prostředí kostela. Jednalo se o Cimbál klasic z Čech. Koncert byl pro většinu účastníků nevšedním zážitkem a to v kostele s velmi dobrou akustikou. Bylo vidět, že uchvátil i místní obyvatele, přesto že většina písní byla v češtině a jim byl přeložen pouze stručný obsah každé písně. Při jedné písni, která byla v německém jazyce a pravděpodobně obyvatelům známá, si všichni místní zazpívali. V přestávce koncertu jsme navštívili putovní výstavu k 40.tému výročí sloučení obcí pod město Zwettl, kterou zahájil obecní rada pan Assfall. Tato výstava se postupně zastaví v každé obci ve spolkovém kraji.

Večer po koncertě jsme se rozloučili s místními a vydali se k domovu s příslibem další spolupráce a dalších akcí v rámci poznání našich kultur a provozování přátelství na cestě do společné Evropy bez nevraživosti a násilí.

Avšak tento výlet byl ve fotbalové terminologii jenom poločas. Druhá část projektu proběhne 19. a 20. května u nás v Krucemburku a Perun vyzve fotbalisty z Friederschbachu k odvetě. Doufejme, že vše proběhne podle našich představ a sousedům z Dolního Rakouska se na Vysočině bude líbit.

PERUN S VÁMI !!!

Perun v kraji Bílých Karpat

Gabriel Burdej nám zprostředkoval stejně jako v roce 2008 přátelské utkání v Bolešově poblíž Trenčína. O tomto víkendu v této obci probíhali třídenní hody spojené s oslavou postupu A-týmu do první třídy a náš zápas byl také zařazen do tohoto bohatého programu.

Do Bolešova jsme dorazili dvě hodiny před začátkem utkání. Ve sportovním areálu bylo na první pohled vidět,že od naší poslední návštěvy došlo k několika změnám a že jejich fotbalový svatostánek patřičně vzkvétá k lepšímu. Sotva jsme dorazili, přišel nás přivítat bývalý prezident Slovanu pan Chatrnůch s domácí slivovicí a hned za nimi přispěchal i starosta pan Martin Rác. Za klub nás pozdravil Michal Kňažko, kterého pamatujeme z branky Slovanu v přátelském utkání, které se hrálo u nás. Kvůli zranění musel ukončit sportovní kariéru a začal se věnovat vedení klubu.

Utkání předcházely nezbytné ceremonie včetně pózování pro fotografy. Pak nástup, kde nás oficiálně přivítal starosta Bolešova Martin Rác, ač fotbalový amatér, také se převlékl do dresu. Za Perun promluvil Gabriel a popřál domácím co nejvíce gólů v brankách soupeře ve vyšší soutěži.

Utkání začalo za bouřlivého povzbuzování domácích fanoušků, kteří na tribunu přinesli i několik bubnů. Když se dostal k míči starosta v ochozech to zahučelo a nebo naopak sklidil bouřlivý potlesk. Fanoušci skandovali i několikrát jméno bolešovského rodáka a našeho brankáře vždy po nějakém jeho zákroku. Atmosféru na hřišti by domácím mohl závidět kdejaký tým z vysokých soutěží.

První poločas ačkoliv jsme měli převahu vyhráli domácí 2:1. Do druhého soupeř trochu omladil a střelami ze střední vzdálenosti postupně navyšoval skóre až na hrozivých 5:1. Trochu jsme přeskupili naši sestavu a podařilo se nám uhrát výsledek na konečných 5:5. Pak došlo na penalty v kterých jsme byli úspěšnější a vyhráli. Ale v tomto utkání rozhodně o výsledek nešlo, spíše o zábavu jak na hřišti tak i mimo něj což se rozhodně podařilo.

Po utkání nás domácí pohostili kapustnicí, pivem Corgoň a domácí slivovicí. Se slovenským soupeřem si máme vždy co říci a tak se debatovalo a pilo dlouho do noci. Došlo i na harmoniku.

Ráno na nás čekal prostřený švédský stůl plný klobásek, pečiva a zeleniny. Někteří potřebovali i kapku na spravení chuti. Po snídani se každý zabalil a šli jsme se rozloučit a pozvat našeho soupeře na příští rok k nám na Vysočinu. Pak už jsme se rozjeli po různých částech Slovenska, aby si každý po svém užil prodloužený víkend. Někteří na Senec nebo do Velkého Mederu a početnější část se odebrala do termálního koupaliště Vrbov ve Vysokých Tatrách.

A tak příště PERUN S VÁMI!!!!!

Soustředění Krkonoše 6.-8. 5. 2011

Po několika studených dnech, začala tato akce mimořádně vydařeným,objednaným počasím, které nám přálo po celý víkend.

Účastníci zájezdu, realizační tým a zejména hráči Perunu se sešli na velmi pěkném, nově vybudovaném hřišti Baníku Radvanice. Hřiště, na první pohled mohutných rozměrů, se mohlo dále pyšnit čistým a precizně vybudovaným zázemím, včetně velké společenské místnosti,kde se mužstvo Perunu po zápase chvíli zdrželo a občerstvilo. Zápas začal vyrovnanou hrou obou týmů, kdy Perun Hluboká v 1. Poločase dvakrát dokázal srovnat skóre a tak se do šaten šlo za stavu 2 : 2. Tento výsledek vydržel až do 82.minuty, kdy po sérii našich šancí platilo nedáš – dostaneš. Soupeř, kterému jsme ve středu hřiště nechávali příliš mnoho prostoru ve snaze hrát na 2 útočníky číhající na půlce na brejk, nám postupně dal 4 branky, které i přes některé naše šance,určily konečný výsledek 6:2 pro domácí. Nehráli jsme špatný zápas, ale závěr se nám opravdu nevydařil.

Po zápase a občerstvení se již spěchalo na hokej Česko – Slovensko. Toto jsme po ubytování už sledovali v penzionu v Černém Dole. Vytvořili jsme fanouškovský kotel v příjemném prostředí točeného piva Svijany a kvasnicového Rychtáře.Pořádný kbelík naložených plátků vepřového, které se dělaly na pánvích ve společenské místnosti, vytvářely příjemnou vůni a chuť a taky bezva náladu, podloženou skvělým výkonem Našich hokejistů. A pak se posedělo ……….

Druhý den po snídani a vyprošťováku všichni vyrazili směr Černá Hora! Po zjištění možných tras a varování místních občanů, že nejkrutější i kdyžnejkratší cesta je po žluté, jsme se po krátké poradě vydali právě po ní! Po vycházkovém tempu, kdy to po pár metrech a přechodu do terénu někteří již vzdali, musel trenér připomenout, že se jedná o sportovní soustředění a určil rychlost výstupu. Nasazené tempo zachytilo pouze dalších 5 lidí, z toho 4 hráči. Po této skupině, která nonstop dorazila na vrchol, přišli ostatní se značnou ztrátou v několika dalších tlupách. Možná zde se dá hledat příčina nezvládnutého konce zápasu v Radvanicích, či nepřesvědčivévýkony v zimní futsalové sezóně – nedostatečná fyzická připravenost!!!

Přesto soustředění v Krkonoších splnilo svůj účel a byl to příjemně strávený víkend. Na vrcholu Černé Hory jsme ještě navštívili rozhlednu, odkud byl díky skvělému počasí báječný výhled na všechny strany a zejména pohled na zasněženou Sněžku a Obří Důl byl úchvatný. Po občerstvení na Černé Boudě jsme se vydali dolů do Jánských Lázní a to různými způsoby. Někteří pěšky, jiní zvolili cestu na vypůjčených koloběžkách a ostatní lanovkou s letadlovým výhledem. Po obědě v Jánských Lázních jsme se všichni vydali pěšky do Černého Dolu po trase dlouhé asi 6km. Na naší chatě se pak rozeběhly oslavy narozenin 4 zúčastněných a zejména pak čtyři átiny MartinaStrašila. Později někteří pokračovali za rohem v restauraci Na Poště až do nočních hodin, kdy jeden nejmenovaný člen realizačního týmu nezvládl přiblížení k povrchu silnice a poranil se v obličejové části hlavy!

V neděli po snídani a pak i po malém obědě jsme se rojeli do svých domovů.Výstup po žluté na Černou Horu byl opravdu náročnou zkouškou při převýšení 700m. Vše ale dobře dopadlo a celá víkendová akce se vydařila a bude jistě příslibem do další sezóny! (I když po dvou loňských prohrách Perunu na tradičním turnaji v Uhlířských Janovicích s domácí Partou Hits se zřejmě letošního ročníku Perun Hluboká nezúčastní – čert ví proč¬ ??

Videoprojekce akcí roku 2011.

22.1.2011 Perun uspořádal předposlední lednovou sobotu v hospodě u Pepína videoprojekci svých úspěšných akcí, které se uskutečnili v roce 2010. Videoprojektor, plátno a další věci k tomu potřebné zajistil Roman Dopita, který celou akci také od moderoval.

Jako první se na plátnu objevili fotografie, které zmapovali Perun v roce 2010. Pak jsme pustili záznam tolik diskutovaného závodu Dračích lodí na Velkém Dářku a připomněli si tak obrovské zklamání s neregulérního startu. Projekce se zúčastnil i Láďa Ehl hlavní organizátor závodu na Dářku. Ujal se tedy mikrofonu a nastínil hlavní změny, které se připravují pro příští rok a to nejenom organizační. Pak odůvodnil rozchod s hlavním partnerem, Českou Asociací Dračích lodí v čele s Petrem Klímou.

Na přestávku hostinský Pepíno nachystal guláš z divočáka, který se mu povedl ostatně jako pokaždé. A když prázdné talíře zmizeli ze stolů, promítli jsme si kolekci fotografií z podzimního soustředění v Krkonoších. Pak nastal zlatý hřeb večera, záznam z turnaje Akali Cup 2010 v Maďarsku, kde Perun vykopal první místo. Pokaždé nakonec promítneme něco z nedávné historie a tentokrát to byl videozáznam přátelského zápasu ze Slovenského Vrbova z podhůří Vysokých Tater čítající se do roku 2005.

Na závěr se sluší poděkovat Romanu Dopitovi, který zapůjčil projektor, Petrovi Růžičkovi který všechna videa zpracoval a všem kteří se na tom podíleli.

ROK 2010

Perun opět v Krkonoších 22. – 24.10.

Už na jaře jsme chtěli navázat na úspěšné soustředění z předchozího roku, ale po neúspěšném jednání o ubytování se musel výlet o čtyři měsíce přeložit. Na druhý pokus jsme už využili volné chalupy chotěbořského UNZU a odcestovali na víkend do podzimně zahalených hor.

První skupina odjela v pátek ráno aby se nakoupilo jídlo, zatopili a připravili chalupu na pobyt. Vše šlo podle plánu a tak jsme si na odpoledne naplánovali výšlap. Vyrazili jsme do zasněžených kopců Velké Úpy. .. Stezkou na Červenokosteleckou chatu a pak dále na horský hotýlek Kladenka.Tam při pivu proběhlo i pár slov s majitelem a ten nás pak provedl po objektu. Nadstandardní výbava : herna, sauna, bazén ,jediné co se dá vytknout je špatná dostupnost, hlavně v zimě. Z Kladenky se sešlo po lesní cestě do Pece pod Sněžkou a o pak po hlavní silnici zpět na základnu.

V sobotu všichni posnídali před náročnější túrou dietní bifteky proložené o nic méně dietními klobásami. Celá výprava se pak odebrala k lanovce a vyjela na Portážky a odtud přešla zasněženou Pěnkavčí cestou do Malé Dolní Úpy. Tam jsme vyhledali hotel Javor (Perun tu měl být ubytovaný v červnu) abychom poobědvali. Bohužel na Javoru bylo zavřeno a budova nejevila žádné známky života. Nezbylo nám nic jiného než-li se otočit a vyrazit do kopce k Janovým Boudám. Odtud zpět do údolí Velké Úpy na penzion Modřín, kde jsme konečně ukojili naše žaludky a chuťové buňky.

V neděli nás přivítalo deštivé počasí, takže od větší túry jsme museli ustoupit. Proto se ráno nejprve zkonzumovali všechny zásoby a pak uklidili chalupu pro další rekreanty. Odpoledne všichni už auty odjeli do Pece pod Sněžkou, kde byl záměr vylézt na rozhlednu Hnědý vrch. Bohužel hustá mlha, která na vrcholkách Krkonoš panovala nás od toho výstupu odradila. Otočili jsme se pod Hnědým vrchem a vrátili se do centra v Peci pod Sněžkou. Tam jsme dali pár piv na cestu a odjeli k domovu.

Co říci na závěr? Povedené soustředění, které splnilo svůj účel až na jednu skvrnu. Část týmu odřekla účast těsně před odjezdem v době, kdy bylo vše zařízené. A to se mezi přáteli nedělá.

Grilovačka

V pátek 16. července Perun uspořádal na hasičské klubovně v Krucemburku letní grilovačku a rozlučku s Gabrielem. Náš katolický farář a opora naší branky odchází na farnost do Hlinska, odkud už nebude mít takovou možnost naplno se zúčastnit všech našich aktivit. Sice byl odeslán na diecezi do Hradce Králové dopis s pětisty podpisy z nichž, dobrá stovka byla od Perunů s prosbou o zrušení odvolání našeho pátera, ale nepomohlo to. Karel Schwarzenberg prohlásil před časem něco o černoprdelnících a proto nezbývá nežli mu dát za pravdu.

Když grilovačka tak pořádná. Na náš rozpálený kotlík jsme připravili pořádnou porci krkovice a dietního bůčku a k tomu dvě plata vajec a pár bochníků chleba na topinky. Nezbylo vůbec nic.

Došlo i na dárky. Od Gabriela dostal Perun celou sadu nových dresů v modré barvě i s naším znakem. Na oplátku jsme darovali Gabrielovi pro další mise dvě kožená stylová křesla, aby nezapoměl na čtyři roky strávené v Krucemburku.

Perun v Maďarsku

Po roce se Perun vrátil na pobřeží Balatonu aby se zúčastnil fotbalového turnaje Akali Cup 2010. Loni se to všem účastníkům líbilo a tak nebyl důvod proč si to nezopakovat.

V pátek brzy ráno odcestovala celá výprava přes Slovensko do Maďarského Györu kde jsme navštívili známé místní termální lázně.Velmi pěkný vodní areál, který má co nabídnout dětem i dospělým. A na různých vodních atrakcích jsme strávili celý den. Večer jsme odcestovali do kempu, kde nás čekalo velmi nepříjemné překvapení a to v podobě obrovských hejn cikád. Tento drobný hmyz nekouše, ale v noci otravuje svou přítomností a bzučením, které vypadá jako zvuk Jihoafrických vuvuzel. Ale po prvotním rozhořčení jsme si rychle zvykli.

V sobotu se všichni koupali v Balatonu a od 17:00 jsme měli odehrát první zápas v turnaji. Jenže došlo ke špatné komunikaci mezi organizátory turnaje a starostou obce a v rámci oslav v Balatonakali se tu kromě turnaje měla ještě sehrát exhibice starých gard domácího teamu a Ferencvároš Budapešť. Perun tedy svlékl dresy a jako náhradní program byl zvolen výlet do přístavu v Balatonfürhedu.

Neděle byla ve stejném scénáři jako den předchozí. Původně byl naplánován výlet na termální jezero Hevíz, ale rozhodli jsme se že bude lepší v takovém horku necestovat a zůstat u Balatonu. Večer jsme pak odjeli na hřiště a na druhý pokus odehráli utkání se Zánkou, které skončilo remízou 4:4.

Pondělí bylo pro většinu ve znamení nákupů dárků a suvenýrů na památku z Balatonu a kdo nenakupoval ležel na travnaté pláži v Akali kempu anebo rybařil na nedalekých molech. Od 18:00 Perun nastoupil proti domácímu teamu Balatonakali ,které jsme přehráli neuvěřitelným výsledkem 12:1. Díky této výhře a lepšímu skóre jsme v turnaji získali první místo a pěknou odměnu 40 000 forintů. Po převzetí cen jsme se všichni odebrali do kempu ,abychom nažhavili náš kotlík. Grilovalo se od steaků, klobás až po zeleninu - no a k tomu soudek 12° rychtáře, vždyť bylo co slavit!!!

V úterý ráno jsme si zabalili, rozloučili se s Robertem a odjeli na Slovensko do termálního koupaliště Velký Meder. Po celodenním koupání pak náš dromedár nabral směr Vysočinu a z turnaje na pobřeží Balatonu už zůstali jenom vzpomínky. Snad někdy příště.

PERUN S VÁMI

JEDNODENNÍ VÝLET DO ŠPINDLEROVA MLÝNA

LYŽOVAČKA V KRKONOŠÍCH

Velká Úpa 13.2. - 20.2.2010

Lyžovačka v Alpách

Hrstka peruňáků si vyrazila na několik dní zalyžovat do Rakouských Alp do střediska Dachstein West pod stejnojmeným ledovcem. Na místě je 80 km. propojených sjezdovek a dalších 80 km. v blízkém okolí. Fotografie je pořízená na vrcholu Krippensteinu 2100 mnm. odkud vede 11 km. dlouhý sjezd k nástupní stanici, která má 609 mnm.

ROK 2009

Návštěva z Bolešova

   Krátce po devatenácté hodině, pátek 17. července, přijeli na farní dvůr v Krucemburku čtyři osobní automobily naložené posádkou fotbalistů z Bolešova.
   Přesně po roce od návštěvy Perunu v Bolešove, namířili sem k nám, abychom mohli sehrát přátelské fotbalové mezinárodní utkání. Hned po příjezdu směřovali kroky bolešovských fotbalistů do „Pohostinství Pepino“, kde měl být sraz s Luďkem. Josef hned pohostil po namáhavé cestě ve vedru všechny lahodným chlazeným Rychtářem. Poté co mezičasem dorazil Luděk a kluci dopili, nastal přesun do Penziónu u Strašilů v Hluboké, kde byly i všichni ubytováni. K večeři se podával chutný ovárek a guláš. Po vzájemném seznámení se, došlo i na lidové písně v podání bolešovských kluků. Sobotní dopoledne zpestřili návštěvě Maličký s Honckem, kteří je povozili v „zeleném plnokrevníku“ po blízkém okolí. Byl i čas podívat se jestli už konečně rostou houby. Nebe nad námi v sobotu žel už od rána ukazovalo nevlídnou tvář. Bylo zataženo a pak kolem desáté hodiny začalo vydatně pršet. Za této obrovské nepřízně počasí se všichni i díky Petrovi Šulcovi, který kluky naložil do tranzitu, přesunuli na hřiště do Starého Ranska. O zápase blíž Vašek Bogvaj.
   Fotbalisté z Bolešova byly vlastně prvním zahraničním mužstvem, které přijalo pozvání a přijelo zahrát zápas sem k nám.
   Po skončení utkání, nastal rychlý přesun zpátky do Hluboké. Zde už od dopoledne se vzorně starali o pečení pašíka Bobánek a Libor. První okrajování začalo brzy po příjezdu ze hřiště. Jedno auto se čtyřmi fotbalisty z Bolešova muselo odjet už večer, protože někteří museli ráno do práce. Ostatní pokračovali v společné krasojízdě.
   Chci tímto vyjádřit za všechny kluky z Bolešova obrovské dík za přijetí a následnou péči přes celý pobyt v Hluboké. Konkrétní poděkování patří: Pepíkovi Strašilovi, Luďkovi, Maličkému, Honckovi, Bobánkovi, Liborovi, Petrovi Šulcovi a Městysu Krucemburk na čele s panem starostou Jiřím Havlíčkem.
Jestli se podaří vytvořit tradici tímto našim setkáním, bude to skvělé. Tak, či onak, byla to perfektní akce, kterou snad zkazila jen nepřízeň počasí. Ale tomu neporučíme.
Tak za rok možná nashledanou.

16.7.2009

Perun na Balatonu

Perun Hluboká se zúčastnil fotbalového turnaje Akali cup 2009 v Maďarsku. Turnaj byl rozplánován na tři dny, kde se hrál denně jeden zápas od 17. 00 na místním hřišti.

My jsme pojali tuto akci spíše jako dovolenou s tím, že se dvakrát proběhneme po hřišti. Nalodili jsme se tedy v pátek brzy ráno do autobusu a odcestovali na Slovensko do termálního koupaliště Velký Meder. Večer se celá výprava přemístila do 140 km vzdáleného dějiště turnaje Balatonakali . Tam na nás již čekal Robert Huszár, který nám pomohl vyřídit nezbytné formality k ubytování v kempu a sdělil informace o turnaji.
V sobotu jsme zůstali v kempu. Nebyl důvod někam cestovat, protože bylo 30 stupňů ve stínu a k vyhřátému Balatonu jsme měli 50 m. A stejná vzdálenost byla do restaurace i ke kiosku. Od 17. 00 jsme se utkali s týmem Zánka(výběr regionu), který nás přehrál 6:1.

Převážnou část neděle všichni strávili na břehu Balatonu. Když večer opadly tropické teploty, celá výprava odjela do přístavu v Balatonfüredu. Tam jsme si pronajali plachetnici a vyrazili na hodinovou plavbu po Balatonu. Pak jsme si prošli přístav, který nám velmi připomínal svou architekturou Sozopol. Než se setmělo, stihli jsme ještě výšlap po poloostrově Tihany ,odkud je pěkný výhled na hladinu východní části Balatonu.

Na pondělní dopoledne se naplánoval výlet do termálu Hevíz. Je to největší vulkanické jezero v Evropě o rozloze 4,5 hektaru s teplotou v rozmezí 34-37 stupňů Celsia. Jeho nejsilnější pramen je v hloubce 47 m a jsou to nejstarší a nezjnámější termální lázně v Maďarsku, které ročně navštíví až 2 miliony návštěvníků. Po návratu z Hevízu si všichni hráči zabalili kopačky, dresy a odjeli na místní hřiště. Tam jsme se utkali s domácím teamem Balatonakali. Vítěz Balatonské župy (3. třída) byl pro nás přijatelnějším soupeřem. Bohužel v dramatickém zápase jsme nezvládli závěr a prohráli 6:3. Po skončení utkání došlo na vyhlášení vítěze, kterého se ujal Robert Huszár, hlavní sponzor turnaje. Za třetí místo jsme dostali 20 000 forintů a ty jsme směnili za kotlík na guláš, topeniště a příslušenství.

V úterý si všichni dopřáli celý den v písečném Balatonu a na pěkné travnaté pláži u místního kempu. Rtuť teploměru se opět vyšplhala ke 30 stupňům Celsia a tak si všichni „účastníci zájezdu “užívali dovolenou .

Ve středu si všichni zabalili a vyrazili na Slovensko opět do koupaliště Velký Meder. Tam jsme v teplé vodě vydrželi až do večera. Potom už jenom nabrat směr Bratislava, Brno a i s kotlíkem na Vysočinu.

A tak někdy příště PERUN S VÁMI!!!!!!

16.7.2009

Perun v Krkonoších

Po vzoru jiných klubů jsme si vymysleli krátké soustředění našeho teamu a víkend strávili na chalupě v Krkonoších. Na sobotu bylo naplánováno přátelské utkání proti Velké Úpě na hřišti v Mladých Bukách. Bohužel u týmu domácích nastali potíže a zápas na poslední chvilku odvolali. Zvolili jsme náhradní program v podobě výstupu na vrcholky Krkonoš. Vyšli jsme z Velké Úpy na Portášky, dále pak na Růžohorky a někteří až na Sněžku. Při zpáteční cestě jsme si to natáhli na chatu Jana a odtud přes Velkou Úpu zpět na základnu.

Večer si naši kuchaři nachystali dietní vepřové plátky se zeleninovou přílohou. Jarda si s sebou přibalil grilovací kámen a tak jsme si za chalupou na ohništi připravili malou hostinu. Došlo i na soudek rychtáře samozřejmě i na jednu várku šakalího dechu.

V neděli jsme si naplánovali výšlap na Černou horu. Od chaty se vystoupilo po sjezdovce k zazimovací oboře a odtud směrem k mléčné farmě. Tady jsme zjistili,že farma již od velikonoc nefunguje. Ještě že byla v batohu Poděbradka. Pokračovali jsme tedy dál k vyhlídce na Černohorské rašeliny. Výprava prošla po stezce bažinami na Černou Horu (1299m.n.m) a pak po sjezdovce do Jánských Lázní. V závěru cesty nás pak zkrotil déšť a proto na zpáteční cestu jsme si zavolali Petra s tranzitem.

Na chalupě na nás čekal talíř plný řízků a pak už nám zbývalo uklidit, sbalit a vyrazit domů na Vysočinu.

ROK 2008

15.8.2008

PERUN V BOLEŠOVĚ 18.-20.7 2008

Letos je to již 10.let, co Perun brázdí Evropu se záminkou fotbalových utkání a cestami za různými dobrodružstvími do krajin známých i neznámých a tentokrát to bylo do 250 km vzdáleného Bolešova v západním Slovensku nedaleko od Trenčína. Tento výlet nám pomohl zajistit Krucemburský páter Gabriel Burdej,který nám byl po celou dobu i průvodcem.

Početná část výletníků odcestovala v pátek odpoledne.V podvečer jsme dorazili do Bolešovského sportovního areálu, kde na nás čekal uvítací výbor složený ze zástupců obce a vedení klubu. Posléze nám pan starosta věnoval svůj čas a pozval všechny do místní zahradní restaurace, kde nám vyprávěl o historii obce a jejím okolí.

V sobotu nás čekalo sladké probuzení v hale sportovního areálu, kde jsme všichni přespali. Paní Burdejová nám napekla výborné koláče. Po snídani jsme byli pozváni ke Gabrielovi domů, kde nás čekalo další překvapení v podobě zákusků, výborného ovčího sýra a slivovice. Poté jsme odjeli na obhlídku poutního místa Skalka. Kostel vysekaný ve skalách, kde se celé výpravy ujal průvodce. Přestože měl hodně práce s přípravou vernisáže, provedl nás po celém objektu i se zajímavým výkladem.

Odpoledne jsme vyrazili do Bílých Karpat. Na skalách tu před zhruba 300lety ještě stával hrad Vršatec, který v roce 1707 zničil požár. Rozsáhlé sídlo dnes připomínají jenom zbytky obvodových zdí. Trosky hradu se tyčí až do výšky 925m.n.m.,odkud je pěkný výhled po celých Bílých Karpatech, Pováží a na Strážovské vrchy.

Fotbalové utkání dostalo název mezinárodní a to se všemi poctami, které k tomu patří. Oba týmy nastoupili před plnou tribunu, kde nejdříve promluvil starosta obce Milan Šimák a za Perun se ujal slova Gabriel. Po nezbytném pózování pro paparazzi mohlo fotbalové utkání začít. První poločas skončil 1 : 0 pro Bolešov, ve druhém jsme srovnali, ale domácím se v závěru podařilo ještě jednou skórovat a tak zápas skončil výhrou domácích 2 : 1.

Bolešované se ukázali být nejen dobrými sportovci,ale i hostiteli. Navařili výborný guláš a k tomu narazili sud Kelta. I my jsme nechtěli být dlužníky a na oplátku jsme přivezli sud Hlineckého Rychtáře. Raut se protáhl dlouho do noci a i když jsme soupeře znali teprve krátce, bylo si rozhodně o čem povídat.

V neděli ráno jsme si ještě protáhli svaly s týmem Slavnica ze sousední vsi .Po odjezdu části našeho týmu a únavě z předešlého utkání jsme nakonec v tomto přátelském utkání prohráli 6:2.

Na odpoledne jsme si naplánovali prohlídku Trenčínského hradu, což je třetí nejrozsáhlejší stavba tohoto typu na Slovensku. Sotva jsme stačili dojít na první nádvoří, tak už Standa Havel zkoušel štěstí jako figurant hradním sokolníkům. Prolétnutí orla mezi jeho nohama přežil bez újmy na zdraví, i když sám říkal, že to bylo jenom o chlup. Samotná prohlídka historického sídla trvala asi 2 hodiny a rozhodně se bylo na co dívat. Zbraně, obrazy, keramika či zbytky kostí z dinosaura nebo zuby mamuta. Celá prohlídka končí ve věži, odkud je krásný výhled na Trenčín a okolí.

Velký Perun seslal k zemi déšť a jakoby to symbolizovalo, že náš společný výlet na Slovensku končí. Pod hradem na parkovišti jsme se rozloučili a rozjeli se každý po svém. Někteří na dovolenou do různých částí Slovenska a jiní přes Velký Meder do Madarska k Balatonu. A tam by měla naše cesta směřovat i příští rok.

A do té doby Perun s Vámi!!!!!!!!!!!!

25.2.2008

VIDEOPROJEKCE v restauraci U PEPÍNA

Perun Hluboká připravil na 2. února 2008 v restauraci U Pepína v Krucemburku veřejné promítání význaných akcí Perunu za poslední dva roky. Restauraci zaplnilo do posledního místa plno členů Perunu a jejich příznivců. Jako první byl promítán zájezd do Bulharska z roku 2006 a hned po něm záznam z turnaje ze slovenského Vrbova z roku 2007. Pro nás velmi úspěšný závod dračích lodí byl zdokumentován firmou 4 SP, ale i naším klubovým kameramanem a tak jsme si připomněli skvělé vítězné pocity prostřednictvím obou filmů. Poté měl následovat dokument o cestě na Ukrajinu z roku 2006 a výlet do Tater z roku 2005. Bohužel tyto dvě akce nám přislíbil Petr Růžička a ačkoliv věděl o promítání několik měsíců předem, dodal nám k projekci pouze prázdné diskety. Situaci jsme museli řešit promítáním Ukrajiny 2003 a zájezdem do Itálie. Ale i tyto akce byly neméně zajímavé. A i přes uvedené nepříjemné situace to byl příjemně prožitý večer, za který patří také poděkování Romanovi Dopitovi, který zapůjčil dataprojektor a Dušanovi Mikuleckému za zvukovou aparaturu. A my můžeme doufat, že zdokumentujeme další pěkně strávené chvíle a při podobné akci se zase někdy sejdeme.

PERUN S VÁMI !!!

ROK 2007

Perun na fotbalovém turnaji pod Tatrami

Vrbov 21. 7. 2007

Jak je již naší tradicí,každý rok odehrajeme alespoň jedno fotbalové utkání v zahraničí.Tentokrát Perun vyrazil do slovenského Vrbova se kterým jsme se utkali již v roce 2005.Místní klub zorganizoval turnaj za účasti čtyř mužstev.Mimo nás se zúčastnili týmy z Kežmaroku,Jánovic a domácího Vrbova.

Bohužel tentokrát jsme patřičně neodhadli naše možnosti na takovémto turnaji.Tým okresního města hraje divizní soutěž,domácí od posledního setkání dvakrát postoupili o třídu výš a sousední Jánovice hrají na špici okresního přeboru. Los nám přisoudil domácí Vrbov a ti se s námi nemazlili , do poločasu jsme prohrávali 3:0 a ve druhé půli přidali další čtyři goly.Zápas skončil 7:0 pro domácí.Takovou prohru Perun nepamatuje. Protože ve druhém utkání Kežmarok porazil celek Jánovic utkali jsme se s nimi o třetí místo.Byl to o poznání slabší celek,který nám dával daleko více prostoru ke hře.Hned na začátku utkání jsme nevyužili dvě velice dobré šance.Ale při té další už se Tomáš Dohnal nemýlil a vedli jsme 1:0.Soupeř po chvíli srovnal,ale Petr Machovec nás poslal znovu do vedení.Slováci však stačili v prvním poločase vyrovnat na 2:2. Ve druhé půlce jsme se opět ujali vedení zásluhou Martina Kopeckého.Tento stav vydržel do posledních minut utkání,ale potom se stalo něco neuvěřitelného.Rozhodčí písknul penaltu,kterou viděl snad jenom on.A bylo vyrovnáno na 3:3.V dalších vteřinách se nikdo nevěnoval hře kvůli dohadům s arbitrem a soupeř naší nepozornosti využil a stanovil tak konečný výsledek 4:3. Snad proto patron našeho klubu velký Perun seslal k zemi kroupy o velikosti pinpongových míčků ,které poničili okna,střechy i některá auta.Ta naše byla naštěstí v kempu kryta lesním porostem a tak nedošlo k žádným větším škodám.Zato kapele ,která měla hrát na hřišti celý den poničily kroupy aparaturu takovým způsobem,že museli ukončit produkci a tak odpadla i večerní zábava,která měla být vrcholem celého turnaje.A tak jsme přebrali pohár za čtvté místo a odebrali se do termálních bazénů na večerní koupání.

Většina z nás domů nespěchala a využila následného slunečného počasí dalších dní k výletům do Tater,Levoči , Kežmaroku, jeskyní nebo muzea.A hlavně to nám pomohlo zapomenout na špatný pocit z odehraného turnaje.

Za Perun bojovali:Vašek Závěta,Luděk Strašil,Tomáš Grygar,Petr Machovec,Lukáš Dohnal,Tomáš Dohnal,Martin Kopecký,Vítek Kučera,Dušan Cupal,Martin Chrást,Jaroslav Hromádko,Lukáš Valecký,Miroslav Zvolánek,Jaroslav Pátek,Jiří Málek,Robert Hyrš a 21 malých,velkých příznivců.

UKRAJINA 2007

Perun Hluboká napsal další kapitolu v kolonce zahraničních zájezdů. Již počtvrté v desetileté historii klubu vycestoval Perun na Ukrajinu.

Odjezd byl naplánován na noc,protože nebývá tak velký provoz.Vše proběhlo bez problémů a tak jsme již před jedenáctou hodinou zastavovali na slovensko-ukrajinské hranici.A jak již minule na slovenské hranici proběhlo vše hladce,na ukrajinské byly problémy.Nejdříve si řekli o nějaké peníze,následně požadovali suvenýr a posléze se spokojili s erotickými časopisy.
A jelikož to tu dobře známe,nemuseli jsme spěchat a tak jsme zastavili v centru města Mukačeva.Do Vyškova na stadion jsme dorazili v 17,30 hodin místního času,kde nás čekala večeře,sprcha a postel.Protože ještě nebylo pozdě,celá výprava se vydala k nedalekému jezeru Šajan.Po návratu nás čekala nepříjemná zpráva.Fotbalový turnaj,kterého se měl Perun zúčastnit začíná v sobotu až ve 14° ° hodin místního času.To pro nás nebylo technicky zvládnutelné.Turnaj měl skončit až v 19° ° hodin , potom měla začít jejich družební hostina a následně přes 800Km dlouhá cesta k domovu.Přesunout to nešlo a tak jsme museli po krátké poradě turnaj vzdát.Je to poprvé co Perun na zahraničním zájezdu neodehrál ani jedno přátelské utkání.
Čtvrteční výlet směřoval na geografický střed Evropy,vzdálený asi 100 km od Vyškova.Na místě jsme objevili starobylý pomník,ale i novodobou mohylu.Všechny státy Evropy jsou tu zastoupeny vlajkou,včetně té naší.Hned vedle sousedí historické muzeum v němž naleznete sbírku starých fotoaparátů,zbraní,lamp,klíčů,obrazů,atd.Po prohlídce všichni odjeli do Jasini.Počasí nám přálo a tak byly krásně vidět vrcholky hor( Hoverla 2061 m. ).Při zpáteční cestě jsme si prohlédli historické centrum Ráchova.
Na pátek jsme naplánovali nám už známý okruh.Do Chustu na tržiště nakoupit dárky a suvenýry.Potom do hor okouknout sjezdovky a podmínky pro lyžování a přes Sinevirské jezero do Koločavy.
Druhý den po snídani si všichni sbalili zavazadla a vydali se na půl cesty k domovu do slovenského Vrbova.Ubytovali jsme se v hotelu Fliper a později vyrazili na večerní koupání do termálních bazénů a v neděli směr vysočina.

Dovětek: Až pojedeme příště,nepovezeme Bobánkovým příbuzným na východní Slovensko 670 km 50 litrů mléka a 40 kg tvarohu.Ne snad proto,že nám v Kalné Roztoce řekli,že to nepijí,ale proto,že se to do auta nevejde.

Až pojedeme příště,profesionálního řidiče Mirase nepustíme za volant,protože většina z nás by mu nepůjčila ani tříkolku.

Až pojedeme příště,nikdo nebude pašovat vodku a dráždit celníky a polským turistům vyhrožovat snědením jejich mazlíčka.

Až pojedeme příště,bude Miras ženatý-je-li to čestný muž,a když už to slíbil dojatým příbuzným Inny.

Až pojedeme příště,to proteče v řece Tise hodně vody,protože v průběhu čtyř návštěv Zakarpatské Ukrajiny jsme viděli vše,co se vidět dalo-významné památky,přírodní krásy i zajímavosti.A momentálně nám tato oblast již nemá co nabídnout.

A tak snad někdy v budoucnu PERUN S VÁMI!!!!

Slavnostní otevření víceúčelového hřiště

13.5. 2007 bylo oficiální otevření víceúčelového hřiště s tartanovým povrchem za sokolovnou. Šlo o významnou událost naší obce které se zúčastnili jak zástupce kraje, obce sokolské tak i někteří politici. Protože Perun Hluboká udržuje se sokolem dobré vztahy byli jsme pozváni na zahájení zápasu předcházeli obvykle oficiality od projevů až po slavnostní výkop.

Derby pro nás nezačalo nějak dobře, než-li jsme se stačili rozkoukat Sokol vedl 2 : 0. A to při nás stálo štěstí. Výsledek z našeho pohledu mohl být mnohem horší. Bylo vidět, že domácí se chtěli před velmi dobrou diváckou kulisou předvést. Jenže Perun měl dobrou futsalovou sezonu a to muselo být samozřejmě někde znát. Do poločasu jsme srovnali na 3 : 3. Druhá půlka byla pro nás o gól ještě lepší a tak v konečném hodnocení jsme přehráli Sokol Krucemburk 6 : 7.

ROK 2006

BULHARSKO 2006

29.6.-9.7.2006

Odjížděli jsme jak už je tradicí od Pepína v 17°°hodin.Autobus měl co dělat aby byl schopen naložit všechna naše zavazadla,ale na pivo se místo jako vždy našlo.Jak se jedná o alkohol jsou naši pánové velmi vynalézaví.Autobus připomínal velblouda,který ve svých hrbech ukrývá zlatavý mok.

Samozřejmě během cesty nechyběly časté přestávky hlavně pro pánskou část u které je výhoda,že jim stačí obyčejná mez.Po 25 hodinách velmi únavné cesty,kdy se vzduchem šířily pachy všeho druhu jsme dorazili do Ichtimanu.Poté co nás místní přivítali a ubytovali na hřišti jsme vyrazili do města.Objevili jsme jednu velice příjemnou hospůdku,pánské osazenstvo zájezdu bylo u vytržení,když se objevila obsluha.Spoře oděná dívenka s milým úsměvem nás obsluhovala až do rána.

Druhý den našeho pobytu jsme se jeli podívat do lázní a na místní koupaliště.Tento den byl pro naše fotbalisty relaxační před jejich velkým dá se říci mezinárodním zápasem.A také jsme samozřejmě nevynechali výlet do hor,kde jsme se svezli na pohoří lanovkou.

Večer před zápasem ale přišla pořádná bouřka a průtrž mračen,která trvala celou noc.Do zápasu se našim fotbalistům moc nechtělo.Počasí nestálo za nic a poměrně dost pršelo.Po domluvě se zápas nakonec konal.

Naši začali dost aktivně a hned po prvních minutách měli dvě velmi dobré šance.Bulhary to očividně zaskočilo a dlouho si s námi nevěděli rady.Náš tým držel hlavně brankář Vašek Závěta,který svými zákroky dlouho držel čisté konto.Bohužel první se radovali domácí,kteří dali poměrně levný gol.Ale naši se nevzdávali.Z obrany se vytáhl do zálohy Roman Kafka a po pár minutách balon za záda brankáře dostal.Do poločasu se už nic nestalo a tak se odcházelo do šaten za stavu 1:1.

Druhý poločas chtěli naši hrát aktivně,ale brzy jsme dostali druhou branku.Pak jsme se nadechli k dalšímu útoku a skoro to vyšlo.Radek Nepovím nastřelil tyčky a potom ještě k naší smůle břevno.

Hned z protiútoku se soupeř opět trefil.Téměř každou naši neproměněnou šanci trestal soupeř brankou.Za stavu 5:1 se za naše trefil ještě Mirek Zvolánek a dal zápasu konečnou podobu 5:2.Naši předvedli velice dobrý výkon,ale chybělo jim trochu víc štěstí.

Po utkání a následné večeři jsme vyrazili k moři do kempu Kawatsi.Pravá česká dovolená mohla odstartovat v plné parádě.Cesta už nebyla tak dlouhá a jelo se přes noc.Nutno dodat,že jsme měli velké štěstí,že jsme k moři přijeli až v pondělí jelikož o víkendu tam řádili přívalové deště a silný vítr.

První den u moře nám počasí moc nepřálo,protože foukal silný vítr což mělo za následek obrovské,ale na pohled krásné vlny.A tak se ve větru třepotala červená vlajka,která znamená zákaz koupání.Ale protože u moře už je více možností tak každý využil den po svém.I procházka na útesy měla svoje kouzlo.Pár lidí navštívilo s místní cestovkou i Turecko-Istambul.

Dny ubíhali rychle při koupání a opalování,protože se počasí umoudřilo a vypadalo přesně jako v nabídkách cestovních kanceláří.Samozřejmě k tomu patřilo i posezení na pláži v místních hospůdkách a ochutnávání různých místních specialit nebo i rybaření na útesech.

A tak všichni utráceli peníze v nedalekém Sozopolu a někteří si nechali udělat památku na celý život.Největší fandové Perun klubu si nechali jeho logo vytetovat na paži.Jiní volili i jinou formu-hemu.

A protože nic netrvá věčně tak i naše dovolená končí.Z kempu odjíždíme ve 13°°hodin,abychom ještě utratili v Sozopolu zbylé peníze.A potom už jedeme domů.Problémy máme jenom na srbských hranicích a jinak je všechno docela v pořádku.Do Krucemburku přijíždíme v 17hodin

Ukrajina

06.10.2006

Cesta na Ukrajinu se začala připravovat již v zimě.Různě jsme jednali o dopravě a ubytování.Celá akce vypadala velmi dobře až do doby než se blížil termín odjezdu.Silné řeči některých jedinců a jejich plané řeči nám způsobili nemalé potíže.Kvůli sníženému počtu osob jsme museli zrušit již předem domluvený autobus a vzdát fotbalové utkání ve slovenském Vrbově.Z původních třiceti účastníků vyrazilo východním směrem pouhých sedmnáct skalních Perunů.Sraz byl naplánován na šestou hodinu ranní na náměstí v Krucemburku-směr Brno,Uherské Hradiště,Starý Hrozenkov.Tam nastal první problém,protože jedno z vozidel mělo prasklé čelní sklo a slovenští celníci nás odmítli pustit přes hranice s podmínkou opravy v českém servisu.Zbytek cesty proběhl podle plánu.Ve Vrbově jsme si pronajali chatku s hlavním důvodem přespání,ale samozřejmě jsme navštívili místní termální koupaliště a dali si pár piv.

Budíček byl o půl šesté a v šest hodin už se pokračovalo v cestě na ukrajinské hranice.Tam jsme dorazili poměrně brzy.,ale kolona aut nás donutila opustit hraniční přechod Vyšné Německé a zkusit štěstí přes přechod Malij Bereznij.Tam sice nestály kolony aut,ale museli jsme se dohadovat s celníky,kteří se nám nesnažili vyjít vstříc a tak jsme se i zde zdrželi přes dvě hodiny.

Na Ukrajině se od naší poslední návštěvy dost věcí změnilo v podstatě k lepšímu včetně zdejších silnic,ale jenom na hlavních tazích jinak v odlehlejších částech měst a vesnic zůstalo vše při starém.I v hotelu a na hřišti nastaly příjemné změny,hlavně toalety a hygienická zařízení nabrala evropský směr.Ve Vyškově nás přivítali tradičním bořščem k obědu a pohankou k večeři.Po celou dobu pobytu jsme se stravovali pouze místní kuchyní.

Ve čtvrtek po snídani celá výprava nafasovala svačinu v podobě pečených kuřátek a vyrazila na výlet do Karpat.První zastávka byla na přehradě s průzračně čistou vodou,další v Koločavě v muzeu spisovatele Ivana Olbrachta a v bývalé československé policejní stanici z dob první republiky.Ta je v současné době přestavěna na restauraci a její majitelkou je Natalie Tamarec,se kterou se známe již z naší návštěvy z roku 2003.Při příjemném posezení ve stilové hospůdce nám Natalie předala několik zajímavých informací o zakarpatské Rusi a napsala několik řádků do naší kroniky.Po dvou hodinách se opět nasedlo do našich dopravních vozidel,abychom vzhlédli přírodní krásy jezera Sinevir a jeho okolí.

V pátek jsme vyrazili do 70 km. vzdáleného Solotvija.Někteří tu již jednou byli,ale i tak celá výprava sfárala 300 metrů pod zem do solných dolů,kde se nachází sanatorium pro nemocné s dýchacími cestami.Tentokrát nám byl přidělen i průvodce,který nás seznámil s problematikou těžby a se strukturou solného sloje.Po půlhodinové prohlídce nás výtah vyvezl opět na povrch a my se vydali k solným jezírkům.Voda svou hustotou připomíná Mrtvé moře a tak si tu zaplavou i neplavci.Jediné co tu kazilo celkový dojem byl nepořádek a odpadky,které tu zanechali nezodpovědní turisté.Chtěli jsme se ještě podívat na pomník vyznačující střed Evropy,ale kvůli kvalitě vozovek bychom nestihli začátek zápasu a tak jsme se museli vrátit.

K fotbalovému zápasu není potřeba velkého komentáře.Domácí byli jednoznačně lepším celkem a tak není divu,že zvítězili 4:1.Nás bylo pouze 11 hrajících a tak když se zranil Milan Jelínek musel kopačky obout i Radek,který fotbal nehraje.

Sestava Perunu: Karel Šorf

Roman Kafka

Tomáš Grygar Petr Šulc Petr Ručínský

Milan Jelínek Leoš Culek Luděk Strašil Dušan Cupal

(Radek Štejnar 44minuta)

Lukáš Valecký Miroslav Janáček

Po utkání se všichni přemístili do hotelového baru,kde bylo připraveno občerstvení.Proběhlo několik proslovů a za každým z nich následovala vodka jako projev přátelství.Mluvilo se převážně rusky a probírala se různá témata od sportu až po politiku.A to dlouho do noci

V sobotu si chtěl ještě každý nakoupit něco domů a tak jsme navštívili místní trhy v Chustu (říká se jim bazar).Prodávají tu zboží všeho druhu od prádla,sladkostí,jídla a hlavně alkoholu.

V poledne byl domluvený oběd,po něm jsme si v rychlosti zabalili,rozloučili se s obsluhou stadionu,předali dárky a vyrazili směrem ke hranicím.Na přechodu nebyly žádné komplikace,ale i přesto nás tu zdrželi tři hodiny.Na slovenské straně se udělala přestávka,abychom snědli všechny zásoby nafasované od Sergeje.Těsně za hranicemi má Radek Štejnar v Kalné Rostoce vdanou sestru a další příbuzné a tak dostal hodinku času k jejich návštěvě a my jsme se mezitím posilnili několika borovičkami v místní krčmě.Jenom řidičům se to moc nelíbilo.Potom už se zastavilo jenom na klobásku a kafe v motorestu Dechtáre což je polovina trasy a zbytek cesty už se ujel bez zastávky až domů.Do Krucemburku jsme dorazili v osm hodin ráno.

Děkuji všem,kteří byli ochotni se mnou vycestovat,obětovat čas i peníze na zájezd o kterém se bude dlouho vyprávět.Všem,kteří si to dokázali doma i v práci zařídit pro kolektiv bez ohledu na svou situaci a tak mě nezklamali jako někteří jedinci.Opět se potvrdila síla skalního jádra Perunu a i to,kdo do něho patří.

ROK 2005

POPOVCI OPĚT V HLUBOKÉ 28.10 2005

Po minulém úspěšném společném víkendu Perunu a Auto Popov 1.10 2004 se uskutečnilo na toto téma letos další úspěšné pokračování.Tentokrát ale v opačném pořadí.Nejdříve se hrál fotbal a večer se uskutečnila zábava s vyhodnocením fotbalového utkání.

Začátek utkání,který byl stanoven na 15hodinu se musel o hodinu odložit,neboť fyzičkou nabytý soupeř vyrazil z Pardubic na kolech a zdrželi se pravděpodobně v některé restauraci na trase Pardubice-Hluboká.Po dojetí někteří účastníci utkání sesedali z kol,obouvali kopačky a vybíhali na hřiště.Musíme soupeři uznat,že verva a nadšení do utkání jim rozhodně nechyběla,ale to je pro tak významné utkání málo.

Utkání se odehrálo ve velmi volmém tempu,které vyhovovalo i nám a v přátelském duchu.Funkce rozhodčího se ujal velmi dobrý kamarád všech perunů a zárovenˇ otec kapitána Pardubic Luboš Popov a to byla záruka čisté hry.Jako rozhodčí však neměl mnoho práce až na pár drobných zákroků prezidenta perunů.Bohužel ani posila popovců s příhodnou přezdívkou Ital jim nezabránila v porážce 8:1.I když kapitán soupeře tvrdí,že zápas skončil 3:2 pro domácí mužstvo.Ale i přesto si zaslouží uznání,protože po 50km na kole a následném fotbalu je to úctyhodný výkon i pro trénovaného sportovce.

Večerní společenská část se odvíjela v hlubocké restauraci u Mamuta.Vše začalo společnou večeří a tradičními frontami na pivo.Jednoduše hospodský to za výčepem opět nezvládl,nebo jsme měli větší žízenˇ než očekával.V průběhu večeře promluvil a vyhodnotil utkání nejdříve prezident Perunu Luděk Strašil a posléze šéfík a hlava pomazaná Georgi Popov.A potom už o sobě dala vědět metalová kapela AC/DC Revival.Jejich autentické skladby TNT, Moneytalks nebo Thunderstruck všechny okamžitě zvedal ze židlí.Zkrátka to byl super nářez,který se všem líbil.

Je skvělé,že se ještě stále sejde parta lidí a i když se všichni až tak dobře neznají, jsou schopni dát dohromady tak skvělou zábavu pro pobavení všech.A jen doufáme,že tato nebyla poslední a jistě se něco dalšího naskytne.

A proto PERUN S VÁMI!!!

PERUN VE SKLÍPKU

Věteřov 15. 10. 2005

Již po druhé se konalo fotbalové utkání ve Věteřově a protože bylo spojené s návštěvou ve sklípku,vyrazili jsme na Moravu tentokrát autobusem,aby nikdo nebyl ochuzen o ochutnávku vín a jiných dobrot,které vinice nabízí.Řidič Jarda Ručínský už byl před polednem jak bylo domluveno připravený k odjezdu na náměstí u restaurace.Utkání bylo naplánováno na 16.hodinu odpolední a tak jsme si ještě udělali zastávku v Brně s nákupy a obědem ve známém obchodním domě Olympia.

Domácí nás přivítali tradičně domácí slivovicí a čekalo nás pěkné podzimní počasí.Rozhodčí Tibor Kubát se ujal píšťalky a mohlo se začít hrát.Pěkně rozehrané utkání si Perun pokazil až v závěru,kdy dvakrát inkasoval těsně před závěrečným hvizdem rozhodčího.Naši jedinou branku zařídila naše nová posila Radek Nepovím.

Po utkání se všichni přemístili do místní školy,kde se podávala večeře.V jídelně na nás čekal naražený soudek a výborný guláš.Po jídle jsme se všichni přemístili autobusem do místního sklípku.V příjemném prostředí sklípku se domácí opravdu vyznamenali.Burčák,víno i jiné domácí produkty bylo pro nás pivaře opravdu něco nového a měli jsme z toho opravdu nevšední zážitek.Panovala skvělá nálada což dokazují i přiložené fotografie.Čas odjezdu se nakonec hodně prodloužil,ale přesto se rozjařená společnost nakonec před půlnocí uložila v autobuse a my jsme mohli vyrazit k domovu.Doufáme,že tato návštěva nebyla poslední a že se při příjemném posezení zase někdy sejdeme.

PERUN S VÁMI!!!

PERUN V TATRÁCH

SLOVENSKO-VRBOV 2.6-6.6 2005

Tentokrát se Peruni vypravili za fotbalem na Slovensko,ale původně plánované utkání na poslední chvíli odpadlo.Proto bylo nutné zajistit jiného soupeře.A protože už jsme na Slovensku dvakrát byli a navštívili velmi oblíbené termální lázně ve Vrbově,rozhodli jsme se strávit pár dní právě tam a vyrazit i Tater. Po několika telefonátech se starostou Vrbova a trenérem místního klubu se podařilo domluvit fotbalové utkání s místními sportovci.Vzhledem k tomu,že ve stejném termínu se měl hrát i zápas v Tekovské Breznici nemusel si nikdo měnit termín dovolené.Cesta byla domluvena tak,že se všichni sejdou v sobotu do dvanácti hodin v kempu vedle termálního koupaliště.

Protože domácí hřiště bylo kvůli úpravám trávníku uzavřeno,přejížděli jsme na utkání do vedlejší obce Žakovce.Tam nás očekával dobře upravený trávník a také houževnatý soupeř.Ale nevěděli jsme,že FC Vrbov hraje okresní soutěž a že na nás nasadili své juniory,kteří kopou čtvrtou nejvyšší soutěž Slovenska.V samotném utkání nás mladíci dost proháněli,ale naše obrana jim nedala nic zadarmo.Tři posily Perunu z Orla Hlinsko dokázali,že fotbal umí. Po úvodním náporu domácích se hra na obou stranách vyrovnala a Dušan se při jednom z úniků nemýlil a vstřelil úvodní branku zápasu.Domácí se však tak snadno nevzdali a do poločasu otočili výsledek na 2:1.

Do druhé půle se zhoršilo počasí v podobě hustého deště a to se podepsalo na kvalitě trávníku i samotné hry.Po jedné z akcí domácích se našemu brankáři nepodařilo udržet klouzající balon a stav se měnil na 3:1 pro domácí.Do konce však zbývalo 25minut a byl čas s výsledkem něco udělat.Po centru Petra Ručínského brankář domácích neodhadl vzdálenost a Petr Havel snižoval na 3:2.Vyrovnávací branku měl na kopačkách Lukáš Valecký a potom i Honza Sádovský,který obešel celou obranu včetně brankáře,ale v následném pádu trefil pouze tyč soupeřovi branky.A to bylo vše co se ještě ve zbývajícím čase nechalo stihnout.A tak zápas skončil 3:2 pro domácí mužstvo Vrbova.Ale nás přesto provázel dobrý pocit z dobře odehraného zápasu a i když jsme prohráli mohli jsme odejít se vztyčenou hlavou.

Závěrem tohoto sportovního klání je třeba neopomenout výkon rozhodčího,který svým jednáním přispěl k pohodovému průběhu celého zápasu.

Vrbov-Perun Hluboká 3:2

Brankář:

Luboš Laštovička

Obrana:

Petr Ručínský,Honza Ručínský,Standa Havel,Honza Sádovský

Záloha:

Honza Valecký,Vítek Kučera,Luděk Strašil,Jarda Hromátko

Útok:

Petr Havel,Lukáš Valecký,Dušan Cupal

Branky za Perun:

DušanCupal, PetrHavel

Společenskou část s vedením slovenského klubu si vzal na starost Luděk Strašil s Honzou Valeckým.Točilo se pivo Zlatý Bažant a pila borovička. Domluvili jsme se soupeřem,že se příští rok utkáme u nás v Čechách,ale moc nadějí tomu po předchozích zkušenostech nedáváme.

Ostatní Peruni šli po utkání na noční koupání do termálních koupališť.V areálu je sedm bazénů s různou teplotou vody-od 27°C až do 39°C. V nejteplejším bazénu, který neslouží k plavání,ale jenom k sezení, jsou po jeho okrajích zabudovány trysky k masáží svalů a kloubů. Tato teplá siřičitá voda působí blahodárně na lidský organismus a léčí také kardiaky.A tak pozitivně působil i na naše unavená těla i když jsme ozdravný režim tak úplně nedodržovali,protože jsme byli obklopeni stejně jako celý areál stánky s pečenými kuřátky, klobáskami a jinými dobrotami.

Druhý den si někteří udělali výlet do Tater.Z Tatranské Lomnice byl dost náročný výstup na Skalnaté Pleso pod Lomnickým Štítem.Tady následovalo jenom lehčí občerstvení a naše túra pokračovala přes Velký vodopád na Hreběnok a z něho dolů do Starého Smokovce na vlak,který nás zavezl zpět do Tatranské Lomnice.

Zbytek dovolené si každý užil po svém i samotný odjezd nebyl plánovaný.A tak všech 36 výletníků,kteří se zúčastnili zájezdu postupně balilo a odjíždělo k domovu.

Tak kam příště?Že by opět Bulharsko? PERUN S VÁMI!!!

ROK 2003

BULHARSKO

26.6-6.7 2003

Plánovaný odjezd od Pohostinství Pepíno, který byl naplánován na 16.00 h, se poněkud opozdil (slabé 2 h). V 18.00 h jsme tedy konečně vyrazili Směr Bulharsko. Některý účastníci zájezdu, zvláště pak ti, co se důvodně před cestou,, posilňovali ´´pěnivým mokem a rozličnými destiláty a poté se usadili v zadní části našeho autobusu, poskytovali svým spolucestujícím nevídané zážitky.Pan prezident se krátce po startu ujal také role obsluhy a každému z cestujících podával meducínu na cestu.Jelikož jsme jeli přes bývalou Jugoslávii docílili jsme nižšího počtu poplatků a úplatků než v předchozím zájezdě cestou po Rumunsku. Zkrátila se i doba na cestu a tak po 17 hodině už vyrůstal náš stanový tábor v Ichtimanu . V sobotu ráno byl naplánován odjezd do pohoří Rila, které se rozléhá nedaleko. Tam nás čekala jeho nejvyšší hora Bulharska Musala 2925 m.n.m. Našli se i tací sportovci mezi námi ( Keny, Kafí,Pepíček), kteří nezvládli ani výstup lanovkou a raději se oddávali „sportovnímu klání“ v místních restauračních zařízeních. Ostatní se odvážili vystoupat postarší lanovkou, která měla své nejlepší léta již dávno za sebou, nahoru do hor. Těch 25 minut napětí a obav za to stálo! Nejvyšší hora sice zůstala námi nepokořená, ale i přesto jsme si užili pěkný výlet. Poté jsme se přesunuli do blízkých termálních lázní, tak jsme se konečně umyli a příjemně si odpočinuli. Večer jsme se pak důkladně prohlédli městečko Ichtiman.

Nedělní den fotbalového napětí. Dopoledne jsme prožili na koupališti v horách, naobědvali jsme se v útulné rybářské hospůdce. Počasí nám však moc nepřálo, brzo se zatáhlo a poté začalo pršet. Počátek fotbalového zápasu jsme očekávali v úkrytu svých stanů.

V 17: 05 rozhodčí odpískal začátek zápasu Ichtiman – Perun Hluboká. Slíbená remíza vypadala nadějně, ale nakonec to Bulharům ,, ujelo ´´ a v prvním poločase jsme inkasovali 3 góly. Ve druhém poločase nám ještě jeden přidali. To už bylo příliš! Tak se naši pochlapili a dvěma góly změnili skóre. Střelci našich gólů byli Franta a Olín oba z Věteřova. Pátý gól soupeře byl již konečnou tečkou. 5 : 2 nás sice nepotěšilo, ale ani nezlomilo.Večerní slavnostní ukončení našeho sportovního zápolení se opravdu vydařilo a skončilo až kolem půlnoci. To jsme už vydali na naši další cestu, tenkrát přímo k moři.

V pondělí jsme opět zakotvili v kempu Kavatsi. Předtím, už jsme se ubytovali (přijeli jsme totiž troch brzo), vyrazili jsme na prohlídku zdejších krás. Slibované rozkvetlé lekníny za 1 leva se nekonaly. Za zmiňovanou sumu jsme si prohlédli bulharské rákosí a několik žab. Vzhledem k tomu, že jsme prohlídku absolvovali rozespalí, moc se nám líbila.

Poté jsme se konečně ubytovali v kempu, rozložili stany a uvelebili se na pláži u moře. Hned v úvodu jsme způsobili menší mezinárodní konflikt. Maďarská rodinka, vedle které jsme se usídlili, se nás očividně lekla a vzápětí se bleskovou rychlostí sbalila a přestěhovala na konec kempu. Moře nás přivítalo nádhernými vlnami. Bylo trochu pod mrakem, takže většina z nás na pláži polehávala jen tak (bez opalovacího krému). Večer jsme se však porovnávali, kdo má větší spáleniny. V závěru dne jsme vyrazili do nedalekého Sozopolu.

V úterý- pátek si každý užíval dovolenou podle svého, moře, sluníčka, hospod, tetování, potápění, lovení mušlí, výletů ( např. do Nesebaru) . . . Počasí nám přálo, všichni jsme vypadali na to, že jsme byli u moře – většina se pyšní opálením a někteří si navíc ještě vezli pěknou opičku. Velkou radost z našeho pobytu určitě měla hospůdka u pláže, neboť jsme tam drželi obětavě službu od rána do rána. Hospůdka nesla jméno “ Albena .“ Hospodský, který nás poslední večer pěkně „natáhl“! (útrata 1.000,- leva se nezapomíná).

V sobotu jsme si na posledy užili moře a přesně ve 12 : 00 hod. jsme nastoupili do našeho příjemně „ vytopeného “ autobusu značky Karosa a vydali se na cestu k domovu. Zpáteční cesta probíhala podobně jako cesta tam. Někdo měl štěstí, že řidič měl tak svatou trpělivost a nemusel jít pěšky, a někdo to štěstí nemněl, musel poslouchat celou cestu ty„ moudrosti“. Nicméně to byl velmi vydařený zájezd, všichni si určitě přivezli spoustu nových zážitků. K Pepínovi jsme dorazili v 17 : 00 hod.

UKRAJINA II, ANEB DO KRAJE NIKOLY ŠUHAJE.

26. 5. – 1. 6. 2003.

Po úspěšné akci v roce 2000 jsme se letos opět rozhodli zopakovat návštěvu našich přátel na Ukrajině. Odjezd byl stanoven na 26.5.2003, návrat na 1.6.2003. Vzhledem k tomu, že návštěva Ukrajiny není z hlediska formalit procházka růžovým sadem, čekala nás pěkná mašinerie vyřizování, ještě než jsem začali balit kufry.V první řadě bylo nutné získat jmenovitý zvací dopis pro 20 lidí, který nám vystavila Tjačivská Meska Rada společně s fotbalovým klubem KOLOS Vyškovo. Na základě tohoto dopisu bylo možné vyřídit vízum a povolení vycestovat.

V pondělí večer jsme konečně mohli vyrazit na cestu. Sraz byl v Krucemburku cca v 23 hod. Odtud jsme nabrali směr Polička, Olomouc, Vsetín, Makov, Žilina, Poprad, Prešov, Humenné, Velký Berezný – kam jsme dorazili asi v 10 hodin dopoledne. Na rozdíl od naší první cesty jsme čekáním na odbavení na ukrajinských hranicích strávili asi jen půl hodiny. Dále následoval Užgorod a místní „dálnice“, kde ovšem nebyl problém potkat stádo krav, a konečně vytoužený Chust.

Do cíle naší cesty – stadion Vyškovo - jsme dorazili asi v úterý v 18 hod večer. Čekalo nás ubytování v „hotelu“, což byla ubytovna s 6-lůžkovými, a večeře v ryze ukrajinském stylu, ostatně jako všechna jídla. Naši hostitelé vyhověli našemu přání a tak jsme během našeho pobytu měli možnost poznat nejen pohanku v různých úpravách, což je jejich málem národní pokrm, ale také místní uzeniny a vynikající boršč.Vzhledem k tomu, že nedaleko protékala místní říčka s průzračně čistou vodou, hojně jsme ji využívali ke koupání a to i místo sprch. Ještě toho večera jsme se vypravili do Buštýna na návštěvu Fedora Čalkoviče, který nám celou cestu zprostředkoval, a společně jsme navštívili hospodu, kde nás mile překvapila novinka – točené pivo – a nutno podotknout, že vynikající. Při naší minulé návštěvě v roce 2000 na Ukrajině točené pivo neexistovalo a dnes se docela běžně točí i v obchodech.

Druhý den jsme vyrazili na obhlídku místní tržnice, která se naopak od naší poslední návštěvy proměnila k našemu zklamání z tradiční lidové domácí výroby na něco , co značně připomínalo vietnamské stánkaře. Po obědě jsme nabírali síly a připravovali se na fotbalový zápas, který začal 17 hodin místního času. Naším soupeřem byl již zmíněný KOLOS Vyškovo, v jehož týmu nechyběli hráči s bohatou fotbalovou minulostí. Zápas proběhl v přátelské atmosféře na velmi dobře připraveném trávníku za účasti menší divácké kulisy a konečný výsledek vyzněl 3:2 pro naše soupeře. Po ukončení utkání nás čekal pohoštění v podobě švédských stolů a maďarského guláše a k přátelské náladě přispěla také vzájemná ochutnávka národních nápojů (vodka, slivovice,becherovka…).Ve čtvrtek jsme se vypravili na výlet do Koločavy na návštěvu muzea Ivana Olbrachta . Ředitelka zmíněného muzea Natalia Tumarec , známá novinářka a bojovnice za práva Ukrajiny, nám věnovala svůj čas a dělala nám v českém jazyce průvodkyni nejen po cestách Nikoly Šuhaje, ale především po přírodních rezervacích v okolí Koločavy. Čtvrteční den jsme zakončili návštěvou místní diskotéky. V pátek nás čekal celodenní výlet do oblasti solného jezera. Hustota soli ve vodě je tak vysoká, že se nelze potopit. Existovaly zde solné doly a do dnešního dne má tato oblast široké využití. Měli jsme například možnost navštívit solné sanatorium pro astmatiky, což jsou 300m pod zemí vybudované jeskyně, kde se lidé postiženi onemocněním dýchacích cest léčí. Sobotní den jsme věnovali nakupování dárků pro své blízké, koupáním a odpočinkem a přípravami na zpáteční cestu. Všichni jsme ještě stihli ochutnat pravý ukrajinský šašlík a v 21 hodin jsme se vypravili na cestu. Cesta proběhla bez problémů a my byli v 11 hodin opět doma.

Výlet splnil svůj účel, poznali jsme krásná místa, dobré lidi, navázali nová přátelství a nezbývá než se těšit na příští rok, neboť jsme obdrželi pozvání na fotbalový turnaj, který by se měl uskutečnit jako součást kulturního léta v Koločavě.

PERUN S VÁMI.

ROK 2002

ITÁLIE - PORTO GARIBALDI

srpen 2002

Plánovaný odjezd v 5 : 20 h se dodržel, vyrazili jsme směrem na Brno dále pak Mikulov 7 : 30 h 140 km Wien 8 : 40 h 203 km Villach 13 00 h 600 km italský přechod. Cil naší cesty Lido de Nazone v 18 : 00 h 920 km. Sraz byl u čerpací stanice, kde nás čekala Simona. Po krátkém přivítání jsme odjeli do San Giuseppe, kde jsme se ubytovali. Večer následovala návštěvna u Fabricia a přátelské posezení v místní hospůdce.

Do slunečného rána nás vyhnal ze stanů zvon na místním kostele, pod kterém byl rozložen náš tábor. Většina z nás strávila den u moře. Luboš s Janou vyrazili na výlet do San Marina. Večer jsme jeli se Simonou a Fabriciem na prohlídku města Porto Garibaldi a potom na společnou večeři do místní pizzerie v zahradní restauraci. Den zápasu byl stanoven na pátek. Většina z nás strávila čas u moře. Bylo zakázáno pít alkohol, ale někteří nerespektovali rozkaz a to se také projevilo na večerním zápase. Na utkání do Porta Garibaldi jsme odjížděli ve 20 : 00 hod. začátek byl stanoven ve 20 : 45 hod.

Hrálo se za umělého osvětlení což pro nás bylo něco nového. Místní byli technicky velmi zdatní, ale do poločasu jsme s nimi vydrželi běhat a hráli jsme 3 : 2 pro domácí. Po poločase bylo však všechno jinak. Dvěma vlastními goli jsme zvýšili skore Italům. Zvláštˇ náš druhý vlastní gol byl velmi kuriozní. Nás hráč Tibor Kubát znenadání zaútočil na naši vlastní bránu a byla z toho krásná branka Za pár minut jsme od Italů inkasovali další gol a bylo to 6 : 2 pro domácí. Ale pak domácím došli síly a Perun začal mít převahu a dávat goli. 5 minut před koncem jsme stáhli nepříznivý výsledek na 6 : 5,ale vyrovnat se nám nepodařilo. A tak konečný výsledek:

PORTO GARIBALDI : PERUN HLUBOKÁ 6 : 5

BRANKY ZA PERUN: Roman Kafka 2x, Milan Jelínek 1x, Josef Hromádka 1x, Aleš Korec 1x.

SESTAVA: brána : Luboš Laštovička

obrana: Jarda Hromádko, Honza Valecký, Dušan Cupal, Robert Hyrš, Josef Hromádka

záloha: Luděk Strašil, Milan Jelínek, Roman Kafka, Aleš Korec

útok: Leoš Culek, Tibor Kubát

V sobotu byl budíček stanoven až na 10 hodinu, kvůli nočnímu cestování. Po předchozí bujaré noci s Fabriciem to každý uvítal. Poslední den každý strávil po svém, někdo lenošením na pláži, jiní nakupováním dárků a nebo posezením v pizzerii. Večer jsme rozloučili s hostiteli, ochutnali ještě naposledy italskou zmrzlinu a vyrazili k domovu s myšlenkou že se sem někdy vrátíme.

PERUN S VÁMI

ROK 2001

PERUN V BULHARSKU

28. 6. - 7. 7. 2001.

Toto utkání nám zprostředkoval v tuto chvíli ještě neznámý, ale na konci zájezdu velmi oblíbený bulharský rodák, žijící už 40 let v Čechách, pan Luboš Popov.

28. 6. čtvrtek

Sraz byl v 18 : 00 u Pepína. Plánovaný odjezd v 19 : 00 hodin se kupodivu stihl. Už v Křížové na náměstí se odhazovali prázdné plechovky od piva do uličky, zvláště zadní část autobusu byla rozdováděná. Na slovenských hranicích nebyli žádné problémy a to ani na madarských.

29. 6. pátek

V tento den se vyskytlo více problémů najednou. Frantovi chybělo vstupní razítko do Rumunska (spravil to karton cigaret a pár plechovek piva). Aby toho nebylo málo, za trajekt přes Dunaj si celníci vymýšleli spoustu poplatků a daní. Ale díky naší neodbytnosti a hlavně panu Popovovi jsme to stáhli na 19DEM z původních 200. Po přeplutí Dunaje nám nastali další problémy na bulharské straně, které vyřídil pan Popov. V nočních hodinách jsme dorazily do Ichtimanu, kde se uskuteční plánovaný fotbalový zápas. Vzhledem k poslední hodině všichni postavili stany a šli spát.

30. 6. sobota

Ráno po snídani jsme nasedli do autobusu a jeli jsme na výlet. Nejdříve jsme si zajeli do městečka na trhy a potom vyrazili navštívili termolázně. Voda u pramene měla

72°C. V lázních byla sice nižší, ale na nás to bylo stejně hodně. Po hodině koupání byl odjezd do venkovního bazénu. K večeru následovala návštěva rybí restaurace. Večer návštěva bulharské diskotéky.

1.7

Před utkáním většina z nás navštívila koupaliště nebo šli nakupovat do Ichtimanu.Začátek utkání byl stanoven na 18 : 00 hodin bulharského času.

poločas jsme si vedli výborně. První branku dali sice soupeři, ale naši chlapci neztráceli odvahu a po perfektní souhře všech hráčů dal Honza Valecký svou první branku v tomto zápase. Před koncem prvního poločasu se v naší síti zatřepetal míč ještě jednou. Po přestávce se PERUNI vrhli s novou vervou do hry. Po pár minutách se Pavel Novosad nabíhal přímo do golové pozice. Byl ale faulován a trestný kop Honza Imramovský s přehledem proměnil.Bylo srovnáno na 2 : 2. Soupeř byl ale silný a neustále si vytvářel nové šance, kterým nemohl donekonečna odolávat náš brankář Petr Šulc. Další průběh utkání z pohledu Perunu byl 2 : 3, 2 : 4, 2 : 5. Ale Honza Valecký splnil svůj závazek, vstřelil 2 goly a po nádherné akci skoroval – stav 3 : 5.
Opět nám svitla naděje, ale bulhaři byli pořád plni sil, zatímco Perunům sil ubývalo. 3 : 6, 3 : 7 – a konečný hvizd. Přes tento výsledek jsme podali výborný výkon, přestože soupeř byl opravdu silný.

Sestava Perunu

Trenér: František Benc

Brankáři: P. Šulc, L. Laštovička

Obrana: J.Novosad, L. Strašil,P. Ručinský, V.Žižka, J. Šulc,T. Grygar

Záloha: L.Culek, J. Valecký,J. Imramovský,P. Veselý, R.Hyrš, J.Hromádka

Útok: M. Strašil, L. Valecký

Večer následovalo posezení s bulharskými přáteli, kde se ochutnali některé bulharské speciality.Ve 2 h. v noci v pondělí 2 . 7. byl odjezd k moři. Během noci nás 2x zastavili policisté, ale díky českému pivu jsme vyvázli bez úhony. Ráno v 7 h jsme dorazili do kempu Kawasi, který se stal až do pátku naším druhým domovem.Moře nás přivítalo mohutnými vlnami a příjemně teplou a čistou vodou. Krásně písečné pláže lákali k opalování a chlazené pivo v bistru Albena k osvěžení.

6.7.pátek

Den odjezdu od Černého moře.Dopoledne jsme sbalili stany a ještě naposledy vyrazili na pláž.Poobědvali jsme,popili a v 16.hodin našeho času vyrazili k domovu.Po cestě jsme se ještě na hodinku zastavili v Sozopolu a nakoupili dárky domů.Noc proběhla celkem klidně až na pár vyjímek,které se posilovali lahvemi rakie,kterou jsme za společné peníze nakoupili.

7.7.sobota

Chvíli po půlnoci na nás čekali hranice s Rumunskem.Platili jsme jak mourovatí a stejně nás tam páni celníci pár hodin zdrželi.Poplatek za víkend,ekologické daně,úplatky a poplatky.Takže jsme museli každý něco přidat,abychom mohli pokračovat v cestě.V Rumunsku jsme měli krátkou přestávku,kde se k nám seběhli kupci s dřevěným zbožím.Asi nebyly jediné hranice,které by proběhly bez problémů.Všichni už se po těch tahanicích těšíme domů.

21:15-jsme v Čechách!!!

ROK 2000

PERUN NA UKRAJINĚ

22. 6.- 26.6. 2000

Naše cesta na Ukrajinu začala již několik měsíců před odjezdem. Když jsme se na Řece loučili s Janovickými potkali jsme se tu s Fedorem Čalkovičem ukrajinským občanem. Původní odjezd byl naplánován na říjen 99, což se nepodařilo organizačně zařídit.

Na schůzi v prosinci se stanovil odjezd na 22. 7. 2000. Před odjezdem začala série problémů. Některé hvězdy Fc Perun odmítli reprezentaci klubu s odvoláním na nejrůznější laciné důvody. Proto jsme museli přesvědčit k odjezdu další dva hráče. A to Milana Jelínka a Jaroslava Dvořáka, který se zabydlel nejen v Perunu na trvalo. Další potíže nastali s úřady. Do toho jsem se pokusil zapojit poslance Jiřího Havlíčka, který nám bohužel požadované informace nesehnal. To nás, ale stálo 91 dolarů! První povolení vyřizoval František Benc. Přímo v Užgorodu. Protože tam odcestoval o 14 dnů dříve. Další potvrzení jsme dostali na obecním úřadu společně s tričky a různými suvenýry. Následovali dva krátké telefonáty s Františkem a mohli jsme vyrazit!

Odjíždíme v 5 : 30h. Podařilo se nám odjet podle plánu a jeli směrem na Brno a na Slovenský přechod Starý Hrozenkov. Po potížích s policisty, které jsme si zavinili sami, jsme rychle přejeli hranice směrem na Trenčín, Zvolen, Rožnová a Košice. Slovensko jsme přejeli jen s dvěma zastávkami na jídlo a tankování.

Na Ukrajinské hranice jsme se dostali v 16h. Stav tachometru od Pepíka k hranicím 644km. Měl nás tam čekat Fedor s povolením z Uždorodu. Bohužel nebyl. Ochotní slovenští celníci nám vystavili náhradní, se kterým jsme se po 4h čekání dostali na druhou stranu.

Tam už nás čekal František, který s námi poslal Viktora v domnění, že nám ukáže cestu na stadion a ubytovnu. Jenže Viktor jel po druhé autem, bloudili jsme po Ukrajině a na hotel ve Vyškově jsme se dostali až v 1 :30h v noci! Ráno jsme posnídali uzeninu s bramborem a rajčaty a pili vynikající ukrajinský čaj.V autě jsme pro jistotu popili ferneta.

Po snídani jsme se jeli vykoupat na koupaliště, které připomínalo hlubocký Doubravník. Tady jsme také poprvé ochutnali ukrajinské pivo. K obědu byla pohanka s velmi dobrými karbanátky. Po obědě bylo první sblížení s vodkou a následná polední pauza.Kolem 3.hodiny byl trénink na vedlejším hřišti. Na velké hřiště, jsme zatím nemohli.

Pak jsme vyrazili do Fjodorova rodiště Guštiny . Předali jsme dárky jeho dětem a manželce . Fedor nám ukázal svůj dům, zahradu a hospodářství. Navštívili jsme i místní pohostinství. Bylo tam jen jedno, pro město s 12.000 obyvateli kde se točilo pivo.

Hospoda zvenčí připomínala naši boudu u potoka. Ve vnitř byly dřevěné stoly a lavice. Místo WC kamenná díra do země. Na druhé straně byl pozlacený výčep,čistý pult a usměvavá Anja a její zlaté zuby, které stále ukazovala. Tady platí čím více zlatých zubů, tím bohatší člověk.

Potíž nastala když jsme chtěli pivo. Anja měla pouze 7 půllitrů. Vytočila 3-5 piv za den. Tak jsme pili dva z jednoho půllitru a výsledek byl 70 piv/ 2 hod. Pak došlo na ukraj. vodku a slivovici, což se nevyplatilo při zápase. Po půlnoci jsme šli na místní diskotéku, která nás ničím nezaujala a tak jsme šli zpátky do Vyškova na stadion.

Budíček byl v 9 : 00 h a po snídani jsme odjeli do Buštýna. Bylo tam krásné koupání v místní říčce, která se po několika metrech vlévá do Tisy. Voda je průzračně čistá a teplá jak v termálním koupališti. Holky kolem byli krásné, ale od 15 let zadané a tím končí jejich svobodné rozhodnutí. Jak se říká jiný kraj jiný mrav.

Pak jsme navštívili místní poštu, abychom domů poslali pohled. Ale na poště to vypadalo, jako když jí před chvílí vykradli. Jedna úřednice tloukla razítkem jen tak naprázdno a za 7 pohlednic si vyinkasovali 240 Kč. Domů nepřišel ani jeden. Focení před místním pomníkem také nedopadlo dobře. Trhovkyně nás častovali nadávkami, které nám Fedor nechtěl ani přeložit.

Šli jsme na oběd, byla mléčná zeleninová polévka a těstoviny s masem. Dali jsme 1 pivo na trávení a šli na místní tržiště k nákupu dárků a suvenýrů. Obchodníci se předbíhali s nabídkami. Na naše poměry velice levné zboží všeho druhu. Dobrý dojem kazili jen místní žebráci, většinou tmavé pleti.

Kolem 14 : 30 byl povinný odpočinek před zápasem. V 16 : 30 nástup na hřiště. Hřiště bylo upravené, leč hodně tvrdé, protože tu víc jak 1 měsíc nepršelo. V 17 : 00 h začal zápas nástupem mužstev, předáním dárků. Ještě nezbytné fotografování, mince pro výběr stran a zápas může začít. Ukrajinci se do nás pustili velmi rychlím tempem, ale se štěstím se nám dařilo bránit. V 15-té min. Leoš přihrál Petrovi Š. a ten z dobrý pozice poslal Perun do vedení. Jenže už ve 20-té min. inkasujeme branku my 1 : 1. Pak následovalo spoustu šancí na obou stranách. V závěru poločasu nás domácí trochu zmáčkli a minutu před přestávkou zvýšili skoré na 2 : 1. I v druhém poločase jsme převážně bránili. Tlak sílil, což mělo za následek v 60- té a 67 min. dvou branek do naší sítě. V 80-té min. se z našeho protiútoku podařilo snížit na 4: 2. Milan asi 3 m za vápnem po kličce vystřelil a s pomocí břevna zavěsil. Na víc už nezbyli síly musíme uznat že soupeř zvládl utkání lépe.

NAŠE SESTAVA: brána Jarda Dvořák

obrana Jan Šulc, Luděk Strašil, Josef Hromádka, Franta Benc

záloha Dušan Cupal, Leoš Culek, Milan Jelínek, Jan Strašil

útok Martin Strašil, Petr Šulc

Po utkání byla družba. Posezení v hotelovém baru s hráči, s vedením klubu, s místními podnikateli a buštýnskou smetánkou se velice vydařilo. Stoly plné jídla: místní uzenina , sýry a zelenina. To vše se prokládalo vínem výbornou vodkou a pivem Obolonˇ. Jako druhý chod se podával guláš, který byl dobře kořeněný ale tak velké porce by měla i čtyřčlená rodina co sníst. Mluvilo se rusky a s ubíhajícím časem přibývající vodkou již nezáleželo na jazyku a bavili jsme se velice příjemně. V průběhu večera nám byla představena ukrajinská tenisová hvězda, ale bohužel po té vodce jméno neznáme.Předali jsme dárky a na oplátku převzali sošku fotbalisty, která symbolizuje místní klub KOLOS VYŠKOV.

Na odjezd se vstávalo ve 2 hod. a o půl třetí jsme vyráželi k hranicím. V 5 30 hod. jsme dorazili na přechod Malyj Bereznij. 5 UDS stála první závora a za několik hodin další závora a 2 UDS za každé auto= poplatek za průjezd Karpaty. Odbavení nás stálo několik piv zabalených do plakátů Perunu.Poslední zádrhel bylo razítko do našich pasů, ukrajinského celníka přesvědčilo až 60 UDS.Slovenská kontrola proběhla o.k. Hranici opouštíme ve 14 20 hod. a stav tachometru1070 km.

Na oběd jsme se stavovali v Humeném v jedné lepší restauraci, kde pár dnů před námi večeřel slovenský president.Nechali jsme tam plakáty a obsluha slíbila, že je pověsí vedle fotky hlavy státu.Naše cesta pokračovala na Prešov, Poprad a Žilinu s přestávkami na natankování a nákup dálničních známek.Na Makově nás odbavili za 5 minut a okamžitě vyrážíme k domovu. V Mohelnici byla krátká zastávka na klobásku, pivo a kafe ale čas utíkal a mi museli všichni ráno do práce Ve 3 hod. ráno jsme dorazili domů a stav tachometru ukazoval 1710 km a to jsme ještě netušili, že další výlet bude mnohem delší.

PERUN S VÁMI.

PERUN HLUBOKÁ

Chovatelské potřeby

Rybárske potreby

Truhlářství - Stolařství

PERUN V BOLEŠOVĚ 18.-20.7 2008

BULHARSKO 2006

29.6.-9.7.2006

PERUN V TATRÁCH

SLOVENSKO-VRBOV 2.6-6.6 2005

Sestava Perunu